Vokální těleso Yellow Sisters se na hudební scéně už dávno zabydlelo. A protože jde o těleso ženské, které se, spolu s věkem, stává i tělesem mateřským, je čistě dětská deska poměrně logickým krokem v jejich další hudebně - životní etapě. "Zvěřinec" je pestrobarevný svět plný zvířátek, rodinných příslušníků, ninjů a podobných potvor. Střídají se tu nálady, najdeme tu ukolébavky i taneční kousky. Sisters se na desce pokoušejí dohromady skloubit drzost a bezprostřednost Kašpárka v rohlíku se svojí vlastní poetikou. S vlastní tváří. A pokud v písničkách o nic nejde, funguje to, většinou, dobře.

Před časem jsem definoval dobré dětské album jako nahrávku, která se líbí malému posluchači a navíc ji snese i dospělý. Nemusí odcházet z pokojíčku, když jej zrovna mrňuousové sjíždějí. To ale splňuje "Zvěřinec" jen zčásti. Bohužel.

Yellow Sisters občas hledají svůj úspěch u dětí tím nejjednodušším způsobem, tedy v bulvárnosti. A funguje to. I mé děti si nejvíce zapamatovaly refrén jakéhosi pokračování "Metra pro krtky", v němž se zpívá "Prdí a smrdí a čmoudí, taky troubí na křiklouny," nebo dadaistickou zkratku - hudebně skvěle vygradovanou, ale textově prvoplánově předvídatelnou "Mámu" (celý text písničky je: "Máma, táta, děda, bába, teta, švagr, bagr.") Tady nejsem schopen poslouchat dál a s pocitem, že kapela se snaží najít jen nejlacinější způsob, jak zaujmout, utíkám od písniček, jako kdybych slyšel Žížalu, co utíkala pomalu.

A přitom tu jsou jinak velmi pěkně stavěné vokální skladby. Funguje použití hiphopových prvků, dětských zpěváků nebo různých až industriálních zvuků. Vyčnívá i skvělá jízda "Máváme fandíme". Musí rozpohybovat každého a koncert jistě promění v obrovskou smršť. Škoda jen jejího až příliš pateticky-budovatelskému závěru ("Jsme jedna velká rodina / tak si držme palce / pomožme si navzájem / a všechno půjde hladce / Podpořme se pochvalme se / mějme se rádi / všichni lidi světa / buďme kamarádi."

"Zvěřinec" je hodně pestré album, které se dětem jistě bude líbit. V rámci svého žánru snad ani pestřejší nešlo nahrát. A to, že tu čas od času něco nesedí nebo působí křečovitě, je sice škoda, ale není to fatální problém. Dětem se dneska do hlavy cpou šílené věci a každá, alespoň lehce nadprůměrná deska, je potřeba. Teď už jen, aby si jí také všimly paní učitelky ve školkách.