Velšská skupina Feeder debutovala už před neuvěřitelnými sedmnácti lety a letos jim vyšla již osmá studiová nahrávka. Hit "Borders" je už vypuštěn nějaký ten pátek a fanoušky jistě slušně navnadil. Otázkou zůstává, zda jejich vysoká očekávání kapela na novince naplno splní.
7/10
Feeder - Generation Freakshow
Vydáno: 19.04.2012
Celkový čas: 45:46
Skladby: Oh My, Borders, Idaho, Hey Johnny, Quiet, Sunrise, Generation Freakshow, Tiny Minds, In All Honesty, Headstrong, Fools Can’t Sleep, Children Of The Sun
Vydavatel: Parlophone
Feeder jsou už léta zárukou kvalitního rockového zážitku. Všechna jejich alba jsou více či méně srovnatelně kvalitní, i díky tomu, že příliš nevybočují ze své stylové linie. A stejně tak je tomu i na osmé novince "Generation Freakshow", která se určitě nebude krčit ve stínu svých předchůdců.
Album okamžitě posluchače mazaně vtáhne díky dvěma úvodním hitům "Oh, My" a "Borders". Zaručeně obě pecky budou nosnou kostrou pro letní festivalovou koncertní šňůru, tam budou pořádně zahřívat masy fandů pod pódiem a roztancovávat je. Naštěstí Feeder ani dál nepolevují a třetí skladba "Idaho" je rovněž jasný tah na branku a značí, že napsat hit není pro kapelu nejmenší problém. U "Hey Johnny" si už člověk říká, že by to přece jen chtělo malinko progrese, neboť se nese v prakticky stejném duchu jako skladba předchozí. Opět rádiové, líbivé popěvky a zapamatovatelné refrény a taneční
feeling, ale už mi chybí trochu drsnější kytary či nějaké hudební překvapení. "Quiet" ho ale také nenabídne. Spíše naopak, chvílemi se od toho všeho přeslazeného až lepí huba. Chtělo by to přidat na plynu a ukázat, že Feeder nejsou jen uhlazení miláčkové publika.
Docela sympatická je skladba "Sunrise", kde hoši přitvrdili, ale chybí zajímavější nápad a výraznější rytmika. Následuje stejnojmenná "Generation Freakshow", kterou zdobí od začátku syrový kytarový zvuk, ten se však brzy opět utopí v uhlazeném vokálu Granta Nicholase. I tak se jedná o nejlepší kus v druhé polovině nahrávky. Celkově ve druhé části dokázali být drzejší, čehož je důkazem povedená "Tiny Minds". "In All Honesty" je trochu pop-punkový úlet, který by v klidu mohl přistát na nějaké letní
party kompilaci spolu s
Bowling For Soup,
Itchy Poopzkid či
You Me At Six. To "Headstrong" je něco jiného. Přesně takovou vypalovačku jsem si od Feeder celou dobu přál a díky bohu ji dostal. Rychlá skladba bez vlezlých popěvků v refrénu, ale s pořádným
drajvem. Zajímavou lahůdkou téměř na konci alba je "Fools Can't Sleep". Je škoda, že celou kolekci nakonec nezavírá, byla by skvělou tečkou. Takhle to hoši uzavřeli fádní "Children Of The Sun". Ta se však stala, pro mě nepochopitelně, dalším singlem.
Feeder nezklamali a předvedli se v dobré formě. Vědí, co umějí a co jim jde nejlépe, a dokážou z toho vytěžit maximum. Líbí se mi pestrost, která nakonec zdobí minimálně druhou půlku nahrávky, díky níž se nebude nudit ani rocker se zálibou v tvrdší rytmice. Takové hity, jaké umějí napsat na každé album, by jim lecjaká skupina mohla závidět a věřme, že jim to jen tak nepřestane fungovat. Byla by to totiž ohromná škoda. A i přes výtky, které jsem měl hlavně v úvodu recenze, musím uznat, že se mi "Generation Freakshow" zamlouvá snad ještě více než předchozí, dva roky staré "Renegades".