"Naši desku křtíme Pražskou vodkou, protože jsme ji během nahrávání nejčastěji pili," zaznělo během klíčového ceremoniálu úterního večera, když pražské dunkelpopové trio A Banquet polévalo desku neobvyklou křtící kapalinou. Teď si představte, kdyby kluci při natáčení debutu "Breath" popíjeli Sobieski, nedejbože Ketel One. To by byl teprve materiál.

Kromě křtu vod(k)ou existuje i křest touhy a křest krve. Právě podobným procesem si A Banquet v úterý večer v Lucce prošli. Toužili vyprodat sál, jenže místo toho byla jedna polovina návštěvníků napsaná na guestlistu a druhá polovina vůbec nedorazila. Praho, pokud chceš nadále užívat slovo scéna, měla bys chodit na koncerty častěji než jednou za rok na vánoční Sunshine...

Prázdná místa krátce před půl jedenáctou vyplnily temné symfonie. Výjimečnost počinu "Breath" jsem již několikrát zmiňoval a písně z desky fungují i naživo náramně. Poznámky v mobilu mi napovídají, že A Banquet ještě nikdy nebyli tak zábavní jako při "The Dust We Are" a že singl "Far Away" je jasná rádiovka. Žel z nových písní playlist mladé kapely v úterý večer nežil. Absenci "Lights & Memories" jsem nevykousal dodnes. Nevím, jestli ještě kluci nemají písně z nového alba zažité, ale čekal jsem (jich) naživo víc.

Všem výtkám navzdory se koncert líbil, ne že ne. Trio působilo mnohem více sebejistě než při předchozích vystoupeních a nárůst sebevědomí se projevil i při hraní. Gradovaly jednotlivé písně i koncert jako celek. A Banquet tak už letos v dubnu zvládli dvě veliké zkoušky - vydali kvalitní album a dokázali, že ze svého kouzla nic neztrácí ani při koncertním podání. Pro začátek dobré, ale tu cestu na vrchol jim nezávidím.

Záviděníhodné nebyly ani finální přípravy, které A Banquet museli podstoupit, aby usedli alespoň na ten dosavadní, tedy úterní vrchol. Aneb také jste chtěli vědět, jak vypadá v deseti bodech den D kapely, která v noci křtí svou debutovou desku?

1. V devět hodin nám zvoní budík, výjimečně ho neposouváme. Jsme totiž všichni tak strašně nervózní, že už dávno nespíme. Vstáváme z postele a čteme si recenzi na musicserveru. 8/10!

2. Michael a Richard jdou nakoupit jídlo a pití na večer, tužku na oči a fixy na cédéčka. Mathieu mezitím dodělává guestlist a akreditace, píše mejly a obvolává lidi z labelu kvůli merchi.

3. Mathieu uklízí - "Jen aby se neřeklo. Na křest přijede moje mamka, která u nás bude přespávat, tak ještě musim rozložit ten nejdementnější gauč na světě." Zbytek kapely hledá v MF Dnes rubriku Kultura (kdovíproč je pod Sportem). Čteme si recenzi Honzy Vedrala. 80%!

4. Myjeme se, holíme se. Balíme oblečení. Balíme všechno. I plato energetických nápojů. Jedeme do Musiccity pro poslední chybějící věci (kabely, paličky, struny, trsátka). Musíme ještě sbalit věci ve zkušebně a hlavně: všechno pětkrát zkontrolovat, pak teprve můžeme vyrazit asi nejvíc narvanym autem, co jsme kdy měli, do centra.

5. Překážíme tramvaji, protože u LMB zase není jediného místa k zaparkování. Dostáváme za uši od nějakého chlápka, že mu stojíme před kšeftem. Mathieu a Michael pak pomáhají vynosit deset kinofilmů do Světozoru, aby nějaký jiný pán odjel a my mohli zaparkovat na jeho místo.

6. Vykládáme věci a odjíždíme zaparkovat na vytipovaný místo mimo centrum, protože na parkování tam nemáme prachy. Když se vrátíme do LMB, stavíme stage.

7. Uklízíme chlast a bereme si nástroje, zvučíme. Michaelovi nejde jeden efekt a Mathieovi zase přepínač - nevíme proč, takže budeme hrát bez něj. Řešíme příjezdy messengerů s cédama, tričkama. Pořád se na nás valí noví a noví guesti a akreditace. Průšvih je i nástrojovka předkapely Low-Fi - přiletěli jen s kytarou. Jsme tak trošku nervózní.

8. Krájíme nervozitu. Pořád se něco děje. Dáváme rozhovory pro televize a řešíme tisíce dalších problémů, které už ani nestíháme zapisovat.

9. Už bychom se v tenhle čas měli dávno česat a líčit! Zatím se nečešeme a nelíčíme.

10. Už! Teď jen kapelní pokřik a odehrát co nejlepší gig!