Na pražské scéně není aktuálnějšího jména. Na začátku dubna vydali debutové album "Breath", které příjemně překvapilo svou vysokou energetickou hodnotou. A Banquet jsou jednou z nejtalentovanějších mladých tuzemských kytarovek a svou pozici obhájili v úterním Lucerna Music Baru i naživo.
© Vojta Florian / musicserver.cz "Naši desku křtíme Pražskou vodkou, protože jsme ji během nahrávání nejčastěji pili," zaznělo během klíčového ceremoniálu úterního večera, když pražské dunkelpopové trio
A Banquet polévalo desku neobvyklou křtící kapalinou. Teď si představte, kdyby kluci při natáčení debutu
"Breath" popíjeli Sobieski, nedejbože Ketel One. To by byl teprve materiál.
Kromě křtu vod(k)ou existuje i křest touhy a křest krve. Právě podobným procesem si A Banquet v úterý večer v Lucce prošli. Toužili vyprodat sál, jenže místo toho byla jedna polovina návštěvníků napsaná na guestlistu a druhá polovina vůbec nedorazila. Praho, pokud chceš nadále užívat slovo scéna, měla bys chodit na koncerty častěji než jednou za rok na vánoční
Sunshine...
© Vojta Florian / musicserver.cz Prázdná místa krátce před půl jedenáctou vyplnily temné symfonie. Výjimečnost počinu "Breath" jsem již několikrát zmiňoval a písně z desky fungují i naživo náramně. Poznámky v mobilu mi napovídají, že
A Banquet ještě nikdy nebyli tak zábavní jako při "The Dust We Are" a že singl "Far Away" je jasná rádiovka. Žel z nových písní playlist mladé kapely v úterý večer nežil. Absenci "Lights & Memories" jsem nevykousal dodnes. Nevím, jestli ještě kluci nemají písně z nového alba zažité, ale čekal jsem (jich) naživo víc.
Všem výtkám navzdory se koncert líbil, ne že ne. Trio působilo mnohem více sebejistě než při
předchozích vystoupeních a nárůst sebevědomí se projevil i při hraní. Gradovaly jednotlivé písně i koncert jako celek. A Banquet tak už letos v dubnu zvládli dvě veliké zkoušky - vydali kvalitní album a dokázali, že ze svého kouzla nic neztrácí ani při koncertním podání. Pro začátek dobré, ale tu cestu na vrchol jim nezávidím.
Záviděníhodné nebyly ani finální přípravy, které
A Banquet museli podstoupit, aby usedli alespoň na ten dosavadní, tedy úterní vrchol. Aneb také jste chtěli vědět, jak vypadá v deseti bodech den D kapely, která v noci křtí svou debutovou desku?
© facebook interpreta 1. V devět hodin nám zvoní budík, výjimečně ho neposouváme. Jsme totiž všichni tak strašně nervózní, že už dávno nespíme. Vstáváme z postele a čteme si recenzi na musicserveru. 8/10!
2. Michael a Richard jdou nakoupit jídlo a pití na večer, tužku na oči a fixy na cédéčka. Mathieu mezitím dodělává guestlist a akreditace, píše mejly a obvolává lidi z labelu kvůli merchi.
3. Mathieu uklízí -
"Jen aby se neřeklo. Na křest přijede moje mamka, která u nás bude přespávat, tak ještě musim rozložit ten nejdementnější gauč na světě." Zbytek kapely hledá v MF Dnes rubriku Kultura (kdovíproč je pod Sportem). Čteme si recenzi Honzy Vedrala. 80%!
© facebook interpreta 4. Myjeme se, holíme se. Balíme oblečení. Balíme všechno. I plato energetických nápojů. Jedeme do Musiccity pro poslední chybějící věci (kabely, paličky, struny, trsátka). Musíme ještě sbalit věci ve zkušebně a hlavně: všechno pětkrát zkontrolovat, pak teprve můžeme vyrazit asi nejvíc narvanym autem, co jsme kdy měli, do centra.
5. Překážíme tramvaji, protože u LMB zase není jediného místa k zaparkování. Dostáváme za uši od nějakého chlápka, že mu stojíme před kšeftem. Mathieu a Michael pak pomáhají vynosit deset kinofilmů do Světozoru, aby nějaký jiný pán odjel a my mohli zaparkovat na jeho místo.
6. Vykládáme věci a odjíždíme zaparkovat na vytipovaný místo mimo centrum, protože na parkování tam nemáme prachy. Když se vrátíme do LMB, stavíme stage.
7. Uklízíme chlast a bereme si nástroje, zvučíme. Michaelovi nejde jeden efekt a Mathieovi zase přepínač - nevíme proč, takže budeme hrát bez něj. Řešíme příjezdy messengerů s cédama, tričkama. Pořád se na nás valí noví a noví guesti a akreditace. Průšvih je i nástrojovka předkapely
Low-Fi - přiletěli jen s kytarou. Jsme tak trošku nervózní.
© Vojta Florian / musicserver.cz 8. Krájíme nervozitu. Pořád se něco děje. Dáváme rozhovory pro televize a řešíme tisíce dalších problémů, které už ani nestíháme zapisovat.
9. Už bychom se v tenhle čas měli dávno česat a líčit! Zatím se nečešeme a nelíčíme.
10. Už! Teď jen kapelní pokřik a odehrát co nejlepší gig!