"Hele, když ze všech stran slyším, že tohle album zní skvěle hlavně kvůli lounge atmosféře beatů, musím se smát. Ne, fakt nezní skvěle kvůli beatům, zní tak skvěle kvůli mně. Hudba je jen forma vyjádření, která ti nikdy nepředá emoce. A nepředají ti je ani slova, ani věty, ale myšlenky v celým tom labyrintu obsažený. Moje písně žijí, protože v nich žije můj život, jinak by byly samosebou úplně mrtvý," nechal se slyšet multifunkční umělec, hudebník i herec Marsimoto ve videorozhovoru pro aktuální vydání magazínu Juice.

"Nesouhlasím s dobou a doma mám místo televize toastovač. Nechci stavět hype kolem sebe na hypu kolem trávy, přesto platí, že musíš hulit, abys pochopil celý mý sdělení. V minulosti jsem dělal desky i pro nehulící, ale naučil jsem se je nedělat," vyprávěl Marsimoto a přes nasazenou masku vydechoval šedý dým ze zeleného sametu, šedý dým, narážející o zavřené okno pracovny na berlínském industriálním hřbitově, gentrifikovaném Ostbahnhofu.

Marsimoto je sebevědomý lůzr, jenž prohání svůj hlas vokodérem a rapuje do znepokojujících, zároveň do jisté míry uklidňujících beatů, pocházejících z dílny Robota Kocha či The Krauts. Propojení rapu s dubstepovými elementy je budoucností hip hopu, snad i proto zní "Grüner Samt" tak nadčasově. A ať se to Marsimu líbí, nebo ne, alfou i omegou jeho současného úspěchu je právě hmatatelný, vlhký zvuk chladné elektroniky. Teprve druhořadé jsou texty - což je pro neněmecky mluvící trhy samozřejmě prvořadé. Marsimoto tak má velkou šanci uspět i mimo Německo, o čemž se mu jistě ani ve vyhalucinované fantazii nesnilo. Teď jen stačí, aby sebrali promotéři odvahu, vhodili písek do stroje a Marsiho pro publikum, surfující po stále se zdvihající dubstepové vlně, přivezli.

"Někde mezi hypnózou a psychózou balancuje tenhle berlínský zelený trpaslík. Na šestnácti zelení porostlých beatech prezentuje hraní si s písmeny, se slovy, s větami, s myšlenkami, dokazuje excelentní smysl pro humor, rozdává moudra za hranicí absurdity. Marsi je celosvětově nejzábavnějším lůzrem. Bezpodmínečně si k němu nalezněte cestu." (Freiburger Subculture Magazin)

"Na albu 'Grüner Samt' zařadil Marsimoto ještě o jeden stupeň vyšší rychlost, která napomohla vzniknout nejoriginálnějšímu německému hiphopovému albu minimálně posledních deseti let," glorifikoval novou desku portál musikwoche.de. A po zásluze. Multitématická nahrávka přetéká po všech svých okrajích hudebními i textovými motivy, které jsou něžně poetické a zároveň surrealisticky snové. Vše je angažované a aranžmá dotažená do posledního detailu. Zhudebněný, zelený manifest jedné ztracené generace. Té naší.

Marsimoto je obdobou Jiřího X. Doležala, tedy co se propagátorství marihuany týče. Jenže na rozdíl od ikony Reflexu, Marsimotovi THC mozkové buňky nezabíjí, ale masíruje. U trávy ještě zůstaňme - nejenže dala minimalistické desce název a celou jí prostupuje, navíc se maximálně trefila do atmosféry současného Německa, které zvažuje její dekriminalizaci. Z poznámek k pažitu to však stále není vše - Marsimoto hrál v dětství fotbal za Hansu Rostock a kopal do míče s takovou vervou, že se prokopal až do reprezentačního výběru Německa do sedmnácti let.

V roce 1999 ale Marsi pověsil kopačky na hřebík, aby započal kariéru modela. Záhy se postavil k Německu zády, odstěhoval se do New Yorku, kde podepsal lukrativní kontrakty s Dieselem, Valentinem, Hugo Bossem a dalšími známými módními značkami. Sbíral kontakty a dolary. Producírování se po zasněženém molu ho ale brzy unavilo, vrátil se proto zpět do rodného Rostocku, kde ho to ovšem bez fotbalu a drogové scény tak nějak přestalo bavit, odešel proto do Berlína. Teprve tam začal pěstovat rap. Jako fotbalista a model se finančně zabezpečil natolik, že si mohl dovolit zprovoznit vysokorozpočtovou továrnu na rap. Kruh se uzavřel.

"Ve svém panoptickém světě stojí Marsi na druhé straně barikády a prezentuje se jako ombudsman všeho, co je marginální, outsiderské a menšinové. Ptá se, kam se poděl realness a proč chtějí všichni jen wellness. Ve jménu indiánů žádá Obamu o navrácení území a jako vášnivý lyžař se směje do ksichtu všem hipsterům na snowboardech. Je něco mezi Davidem Lynchem a Salvadorem Dalím, nabízí tématicky i muzikálně pestrý hudební svět, plný obyčejně neobyčejného šílenství, halucinací, zeleného dýmu a geniální, ještě jednou podotýkám geniální, slovní hry." (90bpm.sk)

"Alternativnímu kraut-rapu bude letošní rok přát, svědčí o tom album 'Grüner Samt', jež uvádí Martenovo alter-ego s heliovým hláskem, bez nablýskaných mónstrózních popmelodií, ale naopak s dubstepovými basovými linkami, štiplavými synťáky a trefnými texty vyděděnce, asociála na okraji společnosti. The freaks come out at night!" (Süddeutsche Zeitung)

Za posledních pět let vyšlo pět desek, pod kterými je podepsaný Marten Laciny - ať již jako Marteria nebo Marsimoto. Na každé nahrávce je patrný vývoj a směřování jeho životní cesty. "Grüner Samt" je v tomto ohledu nejvyspělejším, nejdospělejším albem, svou manifestační podobou volně navazujícím na debut "Halloziehnation" z roku 2006.

Díky předchozímu albu "Zum Glück in die Zukunft", které vyšlo před dvěma lety a hostovali na něm Jan Delay nebo Peter Fox, se Marten poprvé prosadil do desítky nejprodávanějších německých desek. Do hitparády prodejnosti pak ještě mnohem výrazněji zasáhl s aktuálním "Zeleným sametem". S nahrávkou, ke které natočil půlhodinový film, vybojoval v prvním týdnu pobytu v žebříčku bronz. Na alternativní kraut-rap slušné, že?

Dokážete si představit, že by se něco podobného podařilo WWW v Česku, anebo podobně znějícímu Peťo Tázokovi na Slovensku? Jasně, že ne, u nás mají piedestal přece jen předplacená jiná jména. Okřídlený happy end? Ale kdeže, to není konec, to je teprve začátek. Začátek zelené sametové revoluce.