V lednovém vydání Radia Berlin zaostříme na novou punk-rockovou kapelu Serum 114 i veterány Die Toten Hosen. Projdeme se po stopách, které vyšlapala atmosférická folkařka Toni Kater, máma panku Nina Hagen nebo táta EBM And One. V polovině února přijede na Žižkov ambientní Jazzanova, která před několika dny vydala nové EP - o důvod více se textem o německé produkci pročíst. A to pořád není všechno.

Máte rádi elektroniku? Neopomeňte se seznámit s novým materiálem starých osvědčených značek Azzido Da Bass a Fritz Kalkbrenner. Svěžest v podobě indietroniky mladých formací Kraftklub a Jennifer Rostock vás přiměje ptát se, proč také v Česku něco podobného nemáme. I v lednovém souhrnu samozřejmě zbylo místo na hip hop - představíme si projekty Culcha Candela a již anoncovaného Marsimota. Seriál Radio Berlin naleznete na stránkách musicserveru každý měsíc a na jeho tvorbě se můžete podílet i vy - svými tipy a názory v komentářích pod článkem.

žánr: hip hop | datum vydání: 25. listopadu 2011 | hodnocení: 3/10
nejvyšší postavení v německé hitparádě: 17. místo

Na hloupých hitovkách, které si nadlouho předplatily piedestal žebříčků, se nejlépe demonstruje nejen lidská hloupost, ale i tok času. Kolik ho strávil singl "Hamma!" před pěti lety v německy hovořícím éteru? Více, než se slušelo. Sakra, to už je tomu opravdu pět let? Primitivní melodie a nesmysly v ještě primitivnějším textu se čas od času zjeví jako jizvy na mysli i nyní. Ale pozor, v případě Culcha Candely ona okřídlená verze teze o kapele jedné písně tak docela neplatí, úspěšné totiž byly i jiné, pozdější songy. A že se vždy loupilo v ideové bance Fettes Brot či Seeedu? Přes dva miliony prodaných nosičů promlouvají o CC poněkud jinou řečí, a rozhodně discodancehallovou záležitost nepomlouvají. Resumé? Bezzubá Culcha Candela si drží svůj podprůměrný standard - to se cení. Jiné to není ani letos v zimě, kdy CC cení zuby s novým, z léta odloženým albem "Flätrate". Závěrečná poznámka k názvu desky - výraz "Flätrate" se často používá jako ekvivalent k technice "Koma saufen", tedy k opíjení se nezletilých princezen do bezvědomí. A právě na německé teenky nová pártydeska CC cílí. Tssss... Tschüss.

---

žánr: punk-rock | datum vydání: 13. ledna 2012 | hodnocení: 6/10
nejvyšší postavení v německé hitparádě: 29. místo

Originální punk-rock? Dobře, dobrý oxymorón. Nicméně, na punk-rock originální skupinou Serum 114 opravdu je. Pokud tentokráte necháme obal, tedy název kapely vypůjčený z "Mechanického pomeranče", zcela stranou, dostane se nám melodického, navíc i inteligentního jádra. Tah na bránu prostupuje deskou tak nějak automaticky, přirozeně, samozřejmě. "Deine Stimme / Dein Gesicht" navazuje na loňskou úspěšnou nahrávku "Antiheld", a hledáte-li následovníky kultovních Beatsteaks nebo legendárních Die Toten Hosen, právě jste nalezli Serum 114.

---

žánr: lo-fi folk | datum vydání: 20. ledna 2012 | hodnocení: 7/10
nejvyšší postavení v německé hitparádě: 90. místo

Naturalizovaná Berlíňanka Toni Kater tvoří fragilní imaginace, jejichž interpretace osciluje mezi nadějí a beznadějí. Když před osmi lety vydala na labelu It.sounds (stojí za ním projekt 2RaumWohnung) debutovou nahrávku, singl "Wo Bist Du" rotoval na Vivě i v rádiích několikrát do hodiny. O rok mladší album ovšem propadlo a propast mezi ním a novou nahrávkou se protáhla na nekonečných šest let. Vloni si na koncerty koncentrované melancholie rozpomněl koncern Volkswagen, který zpěvačku oslovil s nabídkou na spolupráci, ze které později vznikla reklamní píseň "Fuchslied (Ich fahre und fahre...)", která Toni zaručila návrat na scénu. Nová deska, produkovaná Einstürzende Neubauten, tak byla veřejností očekávaná, jako by se žádná pauza nekonala, a věřte nebo ne, pohádka pokračuje - očekávání totiž byla naplněna.

---

žánr: elektronika | datum vydání: 21. listopadu 2011 | hodnocení: 7/10

Zoot Woman, Digitalism, Roland Clark, Malente - s těmi spolupracoval. Weezer, Robyn, Designer Drugs, Muscles, Mando Diao, Dirty Disco Youth, Client, Spillsburry - těm dělal remixy. Depeche Mode, Kraftwerk, Nitzer Ebb - tak chtěl znít. Acid house a hardcore - tak zněl. Sounds Of Stereo, The Subs - ty inspiroval. Azzido Da Bass aka Ingo Martens je hamburský DJ a producent. V roce 2000 představil na berlínské Love Parade nesmrtelný song "Dooms Night", který později v remixu od Tima Maase zaklepal na brány elitní desítky UK Chart. Vloni se breakbeatový fenomén Azzido Da Bass po jedenácti letech takřka nepřetržitého koncertování rozhodl vydat negativ debutového singlu - "Dooms Day". Zařadíte-li si obě písně do kontextu doby, brzy vám dojde mnoho rozměrů. Jistě se shodneme minimálně na jednom - že se Da Bassovi daří dokonale mapovat elektronické trendy.

---

---

žánr: indie | datum vydání: 20. ledna 2012 | hodnocení: 8/10
nejvyšší postavení v německé hitparádě: 45. místo

Jsou to ale vtipálci, ti východoněmečtí plantážníci z Chemnitzu, ex-Karl-Marx-Stadtu. Rozhodli se totiž spojit dvě disciplíny - vyšlechtěný garážový indierock a napatinovaný pouliční hip hop, Dělají si legraci z Oasis ("Songs für Liam"), Berlína ("Ich will nicht nach Berlin"), lásky (naprosto nečekaně "Liebe"), ale i sami ze sebe. Na něco tak hýřícího vtipnými nápady, nápaditými vtipy, vtipem a nápadem se čekalo od loňské desky Blumentopf. Podle německých kritiků zní Kraftklub, jako kdyby se The Hives učili řemeslu u Public Enemy, no nevím, každopádně debut "Mit K" co do zábavnosti materiálu zmíněným modlám konkuruje. Mimochodem, pokud byste náhodou chtěli zajít na některý ze čtyřiceti koncertů k desce, připravte si pořádnou roličku bankovek na uplacení tureckých vyhazovačů, je totiž beznadějně vyprodáno. I v Berlíně...

---

žánr: indietronika | datum vydání: 29. července 2011 | hodnocení: 8/10
nejvyšší postavení v německé hitparádě: 4. místo

Fotbalová Hansa Rostockým poslední roky příliš radosti nedělá, alespoň že je se na co koukat při pohledu na čelo bundesligy, totiž bundeshitparády, kde září supernova Jennifer. Ve svých pětadvaceti už sice není hanzovní patriotka žijící v Berlíně tak úplně hanzovní patriotkou a není ani tak nová, super ovšem zůstává. Šovinistická poznámka vně textu: Pravda, bývala více sexy v dobách prvních dvou alb "Ins offene Messer" a "Der Film", ovšem na 9/10 pořád má. Škoda že hudebně je to poněkud slabší. Na nové desce se Jennifer vydala směrem otevření se širšímu publiku, vydělání nějakých těch peněz, bez kterých mimo Lido a jiné zaplivané lokální kluby Kreuzbergu nelze lézt. Na nové desce je to zkrátka derivát původní klubové dravosti. Hm, s těžkým srdcem 7/10. Ale ten lehce lechtivý rozměr zůstává. Takže osm.

---

žánr: elektronika | datum vydání: 6. ledna 2012 | hodnocení: 9/10

Na novém EP Fritze Kalkbrennera (toho méně slavného z bratrské dvojice Kalkbrennerů) se objevují dvě písně, které hrál jeden z nejobsazovanějších berlínských DJs dosud pouze naživo. Z pohledu hudebního publicisty tedy nic extra nového ten náš bývalý kolega Fritz nenabízí, fakticky vzato jen nahrál to, co celý loňský rok hrál... ovšem, kdo z nás chodil do Marie na Ostbahnhof, na živá vystoupení bývalého novináře Fritze K.? Asi nikdo. Zvláště když Maria am Ostbahnhof mezitím ochořela, zesnula. Zhasnula. A tak zatímco kulturní prostory vlnou gentrifikace z Berlína den co noc, noc co den mizí, vděčný zdroj inspirace, věčná berlintronika, žije dál. A Fritz natočil další ze svých nejlepších EP.

---

žánr: hip hop | datum vydání: 12. leden 2012 | hodnocení: 10/10
nejvyšší postavení v německé hitparádě: 3. místo

A zase ten Rostock! To je materiál! Marten Laciny aka Marteria, který si na nové desce říká Marsimoto, se z hanzovního města odstěhoval v roce 2003. Tušíte správně, kam jinam než do Berlína. Z kanálů u Revalerstrasse denně v noci vylézá, aby zaznamenával a později i vyprávěl příběhy ze zákoutí temných uliček. Vše s impresí na vlas remizující s lišákem Peterem Foxem. Bez přehánění a nadhodnocování, v případě Marsimotova nového alba se blízce setkáváme s dosud neznámým druhem hudby, která útočí na úplně jiné smysly, než je běžným zvykem. Zvuk je hmatatelný. Atmosféra hutná. A chutná. Asi tak, jako kdyby Bene vstoupil do Sifona. A pokud Sifon na "Tanci sekyr" mluvil o písku vhozeném do stroje, měl jistě na mysli Marsiho. Jeho život budící písek zasypal svými jedničkami a nulami spící technologie. Je to techno, mající logiku. Přehnaně přehraný, přesto živý. Je to vlhký, nepřehledný prales kolážovitých zvuků, zároveň tolik chladná hudební tundra (a není to Karaoke). Je to zrcadlo doby a Marsimoto umožňuje podívat se za jeho hrany. Celou recenzi na jeho desku čtěte už brzo.