Přinášíme vám definitivní ohlédnutí redaktorů musicserveru za skončeným rokem 2011. Pětadvacet českých desek, které musíte slyšet, než začnete ve velkém plnit všechna hudební novoroční předsevzetí. Pětadvacet alb, u kterých naše uši vrněly spokojeností nejvíce. Začínáme pátou pětkou.
"Moje krevní skupina má skutečně všechno, co si lze od dobré nahrávky přát. Hity, progresivní zvuk, patřičnou dávku drzosti v textech, vtip, překvapivé hudební momenty." -- Petr Baladaprofil interpreta | recenze alba
Pro spoustu lidí může být umístění téhle nahrávky výsledkem smyslu pro hodně černý humor. Pravda je ovšem taková, že "Moje krevní skupina" má skutečně všechno, co si lze od dobré nahrávky přát. A to, že nepatříte k její cílové skupině, na tom nic nezmění. Hity, progresivní zvuk, patřičnou dávku drzosti v textech, vtip, překvapivé hudební momenty. Rád bych například viděl, jak se tváří puberťák rozdováděný "Mechanikem" a rozjitřený kouskem "Šrouby a matice", když ve skladbě "Psycholog" dojde na téměř jazzový duet mezi kytarou a pianem. Mejdanovou jízdu odstartovanou "Diplomatem" s textem pro potěchu všem milovníkům černého humoru završují navíc dvě velmi třaskavé nálože. Pro všechny fans "Návštěvníků" je tu skladba "CML" a především "Disco MOCKBA" - nejzábavnější domácí taneční track za dlouhou dobu. "Moje krevní skupina" dělá z Mandrage jednu z nejnadějnějších (a hudebně nejmodernějších) part domácí scény. A dokonce i bez pomoci věhlasných producentů ze zahraničí. Jak opovážlivé, že?
"Dara je ve svém žánru československou absolutní špičkou a obrovskou profesionálkou a album "Stereo" patří k tomu nejlepšímu z jejího repertoáru." -- Tereza Vavrouškováprofil interpreta | recenze alba
Dara Rolins se po čase rozhodla vyskytovat se v hudebních médiích častěji než v těch bulvárních a ukázat, že je kromě profesionální celebrity především skladatelkou a zpěvačkou. Dara je ve svém žánru československou absolutní špičkou a obrovskou profesionálkou a album "Stereo" patří k tomu nejlepšímu z jejího repertoáru. Zárukou kvality je i hostující Dan Bárta či produkce Marka Daviese z Kosheen. "Stereo" kombinuje r'n'b, hip hop, pop i funk a Dara všem stylům dodává jednotnou linku. Naprosto skvělá je skladba "You Owe Me", která nad zbytkem alba vyčnívá z řady a naznačuje cestu, kterou by se mohla na příští desce vydat. Je pravda, že Darinka pojala prezentaci alba mírně lascivně, ať už nahatým obalem či provokativním klipem k písni "Fóbia", ale přiznejme si, v jejím věku, kdo z vás to má? Pokud jste k popové princezně stále nedůvěřiví, věřte, že Dara toho zvládá mnohem víc, než koukat z titulků s nápisem "ŠOK!"
"Třetí deska Tomáše Kluse "Racek" je opět výrazná a přináší i jeho novou, zcela ojedinělou tvář. Tou je čtveřice písní pojmenovaných podle hlavních hrdinů stejnojmenné divadelní hry A. P. Čechova." -- Dan Hájekprofil interpreta | recenze alba
"Racek" vznikal v poklidu domácího prostředí, které se občas měnilo v noční pařby s přáteli. I přesto je třetí deska Tomáše Kluse opět výrazná a přináší i jeho novou, zcela ojedinělou tvář. Tou je čtveřice písní pojmenovaných podle hlavních hrdinů stejnojmenné divadelní hry A. P. Čechova. Zde ukazuje, jak dospěl a odhaluje svou rozvahu, nadhled, pokoru a hluboké emoce. Tímto krokem u mnoha získal nejvíce plusových bodů, inspirace Ninou, Trigorinem, Treplevem a Arkadinou je uhrančivá a samotné skladby mají nepřeslechnutelný potenciál a jsou tou správnou cestou, jak třeba jít i dál. Na druhou stranu je i věren svému politickému ražení, osvětě dle vlastní optiky, v "Sibyle" zase bez zábran řeší vše ve vztahových rovnicích. Jedinou výhradou může být ona tematická neurčenost. Zajímavým nápadem jsou portréty od fanoušků v bookletu nebo fakt, že toto album vyšlo i na vinylu.
To nejlepší z české tvrdé muziky podle Marka Odehnala
Loňský rok byl na tuzemské tvrdé scéně pozitivně revoluční hned v několika ohledech. Vzniklo totiž několik desek, které minimálně zvukově (Smashed Face, X-Core) a dokonce i hudebně drží krok s aktuálním děním za hranicemi. Dočkali jsme se prvního českého djentu (Modern Day Babylon), který je navíc hned respektován a uznáván i v zahraničí, stejně jako hlavně koncertně ultimátně návykového spojení dubstepu a lehčího mathcorui v podání nové ostravské formace The Truth Is Out There kolem ex-zpěváka Crashpoint Hanziho nebo moderní tvrdé matematiky v podobě konečně definitivně prorazivších brněnských geeků Corposant. Zde je velmi potěšující vidět, že světové hudební trendy už k nám nedoráží až s několikaletým zpožděním jako dřív a že i české kapely už dokáží držet prst na tepu doby. Zároveň ale svými povedenými novými deskami rozhodně nezklamali ani ostřílení crossoveroví matadoři Satisfucktion, Atari Terror nebo Dark Gamballe.
1. Modern Day Babylon - The Manipulation Theory
2. Corposant - My Hard Reborn
3. The Truth Is Out There - The Truth Is Out There
4. Satisfucktion - Penumbra
5. X-Core - Life And Stuff
6. Smashed Face - Misantropocentric
7. Kissing The Gravestone - Dangerous Voyage Of Captain Lucky Tuck Around And Back
8. Atari Terror - Part 3: Final Warning
9. Dark Gamballe - Pochyby
10. Suffocate With Your Fame - The New World Order
11. Sphere - Mutiny
22. místo: Různí - Alois Nebel (soundtrack)
""Půlnoční" a "Stínohry" jsou tím nejlepším, co na domácí půdě vzniklo roku 2011, bez přehnaného nadržování - jejich atmosféra a idea berou dech a dojímají bez zbytečných cukrátek a patosu." -- Dan Hájekprofil interpreta | recenze alba
"Alois Nebel", komiksová trilogie dvojice Jaromír 99 a Jaroslav Rudiš, se loni konečně dočkala své filmové podoby. Ten, kdo ji viděl, asi bude souhlasit, že to je unikátní projekt. Stejně dobře se povedl i hudební doprovod. Instrumentální pasáže jsou výsledkem zvukové alchymie kytary Petra Kružíka a pomocné ruky Ondřeje Ježka; včetně vložených, trefně vybraných dialogů. Mnohem více pozornosti však na svou stranu strhávají písničky, které tuto sešlost doplňují, ať už "Mimosezóna" (Priessnitz) nebo "Ruda" (Václav Koubek a Jaromír 99 & The Bombers). Nezapomenutelné se však stanou "Půlnoční" a "Stínohry", které Umakart stvořil na tělo pro Václava Neckáře a Marii Rottrovou. Vlna zájmu o "Půlnoční" byla oprávněná a doufejme, že nastartovala novou kapitolu Neckářovy hudební cesty. "Půlnoční" a "Stínohry" jsou tím nejlepším, co na domácí půdě vzniklo roku 2011, bez přehnaného nadržování - jejich atmosféra a idea berou dech a dojímají bez zbytečných cukrátek a patosu.
"Jedná se o inteligentní alternativní pop, který navzdory své hitovosti zůstává ve tmě, zcela mimo pokrytí radarů mainstreamových rádií." -- Lukáš Bendaprofil interpreta | recenze alba
Prodavač je Šampón, Šampón je bývalý hlas Sporta. "Duchové" jsou EP, obsahují tři nové písně, jeden cover a jeden remix. Tolik objektivně. Nyní subjektivně - "Duchové" vystihují panelákovou generaci kluků a holek z maloměst. Je to příběh o odrostlých dětech, které ztrácely a nacházely vlastní identitu v devadesátkách a zůstaly polonalezení, poloztracení dodnes. Příběh o dětech, které zastihl internet už jako dospělé... Co se hlasového projevu týče, Šampón se nikam neposunul a diktuje stejně jako v dobách Sporta, jestli je to dobře nebo špatně, rozhodněte dle svého gusta. Z hudebního hlediska se jedná o inteligentní alternativní pop, který navzdory své hitovosti zůstává ve tmě, zcela mimo pokrytí radarů mainstreamových rádií. Přitom "Jaká je barva tvojí noci?" patří k nejlepším česky zpívaným písničkám loňského roku. Oproti Sportu Prodavačova produkce nevrství jednotlivé zvuky do neprodyšné noise koule, zvuk se tedy vyčistil. Jestli je to dobře nebo špatně, rozhodněte dle svého gusta. Ale ať již si odpovíte jakkoliv, "Duchové" zůstávají příjemným, čtvrthodinovým doprovodem na cestě do nikam. Nalezněte si k nim cestu tady.
Ono, teoreticky se to třeba mohlo jmenovat "25 nejlepších českých a slovenských alb roku 2011", ale pokud by jich tam bylo pomálu, opakovalo by se tlamování z "25 nejlepších CZ SK alb"...že proč se to rovnou nejmenuje 25 nejlepších českých. Asi nejde vyhovět všem :)
Ono je to opravdu rozděleno tak, že slovenská alba jsou v žebříčku zahraničním (např. Zoči Voči). Rozdíl je však v tom, že Dara Rolins má české občanství, a proto jí účast v žebříčku českém nemůžeme upřít o)
Takže snad nejhorší z českých písničkářů klus, tupá tancovačka mandrage, rádobysexy dara a nádavkem "odborník" na tvrdou muziku, který zjevně opravdu dobrá tvrdá alba (Ravelin 7, Lyssa..) asi ani neslyšel, protože jiank by tam taky sotva mohl psát o dvě ligy horší atari. No tak jo, no. myslim ale,že na další příčky už se ani koukat nebudu...
Recenze: Olympic hledal na albu "4" nový směr své cesty
Kapela Olympic nadále vydává nové desky, ale Supraphon postupně vzpomíná i na ty nejstarší. Nikoliv chronologicky, proto po "Trilogii" přichází na řadu o dekádu starší počin "4". Tehdy pražská formace prožívala nejtěžší... čtěte zde
Makrorecenze: Makrorecenze "From Zero" Linkin Park
Stejně jako Linkin Park překvapili své příznivce nečekaným reunionem, který téměř okamžitě přinesl novou desku a velké koncerty, stalo se pro mnohé překvapením, jak moc se comebacková nahrávka "From Zero" povedla. Co si o novince... čtěte zde
Lidský život připomíná cestu, která postupně dotyčného nuceně i přirozeně mění. Všechny její zatáčky a křižovatky na vlastní kůži poznává i Sima Magušinová. Svým vlastním způsobem všechny tyto změny vtěluje do svých písní. A jelikož se jich v poslední době událo hodně, nazvala novou desku symbolicky "Premena".
Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější.
Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb a k ochraně vašich dat.
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Více informacíSouhlasím