Úvodním slovem přivítal autor muzikálu Jan Svěrák natěšený plný sál dvěma zprávami. Tou první - negativní - bylo čerstvé zranění kotníku představitele hlavního hrdiny Tomáše Kluse, který si ublížil při víkendové koulovačce se svým synem. Vyvážila to však pozitivní informace, že představení odehraje za pomocí berlí.

Aktéři si pár hodin předtím vše přezkoušeli a upravili, aby to zvládl i s těmito komplikacemi. A že Klus bojoval statečně, to se musí uznat. Nebyl by to on, aby nezaimprovizoval a neudělal si z nevýhody srandičku. Věřím, že to muselo stát hodně sil a bolesti. Proto se do posledního čísla propsaly nevšední emoce, bylo jiné, křehké a všem přítomným jistě zůstane ve vzpomínkách.

Název "Branický zázrak" neznamená, že by si autor tak fandil, hledejme v něm něco hlubšího. Jedná se o první divadelní a rovnou muzikálový počin věhlasného Jana Svěráka. Ten dal hlavy dohromady se zmíněným Klusem (poznali se při natáčení pohádky "Tři bratři") stojícím za všemi písněmi, které napsal a s kapelou zahrál. Za hudebními aranžemi stojí Jan Lstibůrek z jeho Cílové skupiny, který byl mimo jiné přítomen mezi sedícími v publiku.

Klus ztvárnil hlavní roli, populárního písničkáře Pavla Krajíčka. Nepopisuje sám sebe, jak by mohli nepřející předjímat, v postavě se spíše odráží autor Svěrák. Vypořádává se s krizí středního věku, kterou procházel. Zavede nás do trochu jiného prostředí - mezi bezdomovce. Při zápletce a hledání odcizených věcí najde něco silnějšího, a to smysl života.

Příběhem se nese jednoduchá dějová linka, která se v půlce lehce zamotává. Od této chvíle vůbec nevíte, kam to povede, a rozpletení se dočkáte až v závěru. Opírá se o humor, ale ve finále i zamyšlení nad bytím a konzumní a byrokratickou společností. Že se za tím skrývá vypořádání s krizí, nedojde člověku hned (alespoň tedy mně ně a nechci to svádět na svoji barvu vlasů), ale až po pojmenování čtveřice bezdomovců osobnostními rysy, což představuje zrcadlo sebe samého a přijetí kritických vlastností, které si neuvědomujeme a vylezou na povrch až posléze. Pomůže tomu magická noc strávená mezi nimi a setkání s Duší.

Vedle Kluse mě velmi bavili také herci, co si vystřihli partičku bezdomovců. Šimon Bilina hraje bývalého fotbalistu, Bronislav Kotiš se představil v roli střeleného profesora, Lukáš Pečenka si zahrál koktající fetku a užila jsem si i technického Martina Schreinera, kterého si pamatuju už z dob SuperStar. Do svých postav vpluli všichni velmi věrohodně, odkoukali pohyby, chování a gesta lidí z ulice. Vtipně působilo i huhlání pubertálního syna. Do toho se musel vžít každý rodič, který si něco podobného prožil doma. Manželku si zahrála Veronika Khek Kubařová, malinkou roli si střihnul i Jan Jelen z Klusovy crew.

Dlouho jsem nenavštívila žádný muzikál. Dříve jsem spíše vyhledávala známější počiny nebo hitmuzikály složené z již známých písní daného interpreta, proto beru "Branický zázrak" jako zajímavé osvěžení. Možná jsem čekala víc. Ale jestli má jít o závan čerstvého větru v zajetém muzikálovém rybníčku, který má ve finále spustit větší stavidla, proč ne?

Jednoduše a autenticky působily rekvizity, například obydlí z PET lahví. Neodváděly pozornost a víc se díky nim soustředíte na obsah než na pozlátko. Člověk si navíc po zhlédnutí možná uvědomí, jak málo stačí k tomu, aby skončil na ulici. Něčemu propadnete, nebo neplatíte, a je to hned. Naštěstí nechybí happy end, prozření nejen hlavního hrdiny, ale taky bezdomovců. Vždyť k restartu stačí málo - chtít.

Závěr se nemohl obejít ani bez standing ovation, děkovačky, přídavků a loučení.