Na nové album New Order se čekalo dlouho. Velmi dlouho. Když před osmi lety vyšlo album "Republic", bylo považováno za poslední v jejich diskografii, různé výběry a remixy vydané později byly spíše jen snahou vytáhnout ještě něco z fanoušků, dokud si na kapelu pamatují. Ohlášení, že kapela je opět pohromadě a pracuje na nové desce, se proto jevilo téměř neuvěřitelně, otázkou je, jak dalece za to mohou nepříliš velké úspěchy posledních nahrávek bočních projektů členů, tedy například kapely Monaco či Electronic. Ať byl důvod opětovného spojení celé čtveřice jakýkoli, výsledek plně naplnil či možná i předčil očekávání - "Get Ready" je úžasné album.

Však se s jeho nahráváním skupina pořádně nadřela, první zmínky o něm se objevily snad už před dvěma roky a první ochutnávka nové spolupráce, skladba "Brutal", byla důstojnou konkurencí všem hitům na soundtracku k filmu "Pláž". A také ukázala cestu. Zapomeňte na New Order, hrající si s elektronikou, i když samozřejmě i té se na nové desce nezřekli. "Get Ready" je ale album jasně rockové a postavené na kytarách. A čím se odlišuje od jiných nahrávek "kultovních" kapel, které také vydávají desky jednou za osm let? Tím, že neobsahuje jedinou slabší skladbu.

Symbolem toho, že kapele záleží hlavně na tom, aby udělali skvělé písničky, a ne až tolik, jak velký bude komerční úspěch, je první singl "Crystal". V originále nejdelší skladba na "Get Ready" (také jej otevírá) o stopáži téměř k sedmi minutám, pro potřeby rádií přirozeně ostříhaná na přijatelnější délku. Nádherná písnička, ale přitom na desce najdete hned několik mnohem hitovějších skladeb. Hned druhá "60 Miles An Hour" by byla výborným kandidátem, ovšem následující pomalá "Turn My Way" s hostujícím Billy Corganem z rozpadlých Smashing Pumpkins je... úchvatná. Podobné přívlastky se dají napsat téměř o všech písničkách, které mají ještě tu výhodu, že ač jsou postaveny hlavně na kytarách s malou dávkou elektroniky (ano a samozřejmě s velkou dávkou sólující basy Petera Hooka), je každá jiná. "Slow Jam" je už dle svého názvu také pomalá, ale valivé kytary ženou vše kupředu a refrén vás přinutí skákat. Už několikrát jsem se zmínil o tom, že celé album je v podstatě rockové (kdeže jsou časy "Blue Monday"), ale co uslyšíte v "Rock The Shack", byste od New Order asi nečekali. S vokály Bernardovi v této skladbě pomohl Bobby Gillespie a s kytarou (občas docela vazbící) Andrew Innes z Primal Scream, čímž písnička zvukem i náladou odkazuje někam do dob hitu "Rocks" právě Primal Scream. New Order jsou však i mistři ve vytváření nálad, a tak se dočkáte i méně hitových, o to však více pocitových kousků jako "Vicious Streak" nebo "Someone Like You". A závěrečná poloakustická balada "Run Wild", kterou bych si klidně představil i u táborového ohně (i když asi spíše po nějaké taneční party...), je tak krásným zakončením, kterému tu správnou příchuť dodávají i ženské vokály a foukací harmonika (no dobře, asi její sampl), že doufám, že tohle není poslední deska New Order. Klidně, ať nové album natočí až za dalších osm let, hlavně ať ji natočí. Hudební svět podobné nahrávky potřebuje.

Jedna věc je jistá, pokud by po "Get Ready" už New Order nikdy nic nevydali, což je bohužel při tak různých osobnostech, jaké v kapele koexistují, docela dobře možné, rozloučili se s hudebním světem geniální nahrávkou. Amen.