"Už kočovníci táhnou pokojem / Já vidím je a tak jsem spokojen / Vždyť oči mají vášní opité / prach dálných stepí na svých kopytech," zpívá v jedné z archivních písní Jana Vodňanského ledově klidný, monotónní a odevzdaný Jiří Štědron. Strhuje nás atmosféra doby, vzpomínáme na okupaci spřátelenými vojsky, i když jsme osmašedesátý rok nezažili. Jan Vodňanský, mistr neuvěřitelného ohýbání českého jazyka, kabaretiér i ironik, perfektně vystihuje závažnost a beznaděj této situace.

Na albu pojmenovaném po kankánu "Vzpoura kocourů" sesbíral svých sedmadvacet písní, které jsou v první řadě, víc než cokoliv jiného, autentickým svědkem doby, v níž vznikaly. A ať už jde o písně rozpadlé dvojice Vodňanský & Skoumal, nebo jde o písničky ze spolupráce s Přemyslem Rutem (to jsou ti nejdvornější, ale jako autoři hudby se na albu podíleli také Petr Frischmann, Petr Fleischer, ale i sám Vodňanský), mají společnou atmosféru a fungují vedle sebe. A to i přes (z logických důvodů) velmi rozdílnou kvalitu záznamu nebo dobu jejich vzniku.

Vodňanský, který je znám díky celé řadě písní, vtipných skečů a schopnosti převrátit v textu všechno naruby a přitom se neztratit a logicky se z něj vymotat, tady ale jen tak mimochodem představuje velmi důležitou věc. Totiž že i písně, pro které známý není, fungují stejně dobře jako ty první. Jsou výborné, nestárnoucí a pořád velmi půvabné. Bez problémů přežily rok 2000 a zůstává jim nadčasová duše. V řadě druhé jsou tedy podstatně víc než jen artefakt své doby.

Z desky si můžete v klidu vychutnávat různé bonbónky. Třeba raritní skladbu "Juice Blues" z roku 1964, zpívanou Evou Olmerovou, nebo písničky z pořadu "Výchovný koncert", který dal Vodňanský dohromady s Přemyslem Rutem po ukončení zákazu vystupování na konci osmdesátých let minulého století.

Jan Vodňanský - "Pozdrav z Titanicu"

"Vzpoura kocourů" tak přináší kompilaci neprávem zapadlých písní, které se nedopatřením, dobou nebo nepřízní osudu neobjevily na deskách, i když si to dávno zasloužily. Teď je můžeme pěkně pohromadě poslouchat a užívat si jejich nonsensovou poetiku. A s radostí konstatovat, že Jan Vodňanský je i v sedmdesáti slušnej kocour.