Notně odrostlá dítka od finského jezera Bodom vystoupila po deseti letech v Praze. Poprvé v pozici headlinera a jedné z největších extrémně metalových kapel současnosti. Smrťák, zdobící pravidelně každé album kapely, proběhl vcelku nekompromisně halou Folimanka. Měl ale skutečně dokonale nabroušenou kosu?
Live: Children Of Bodom
support: Ensiferum, Machinae Supremacy
místo: hala Folimanka, Praha
datum: 27. dubna 2011
Setlist: Not My Funeral, Bodom Beach Terror, Needled 24/7, Shovel Knockout, Roadtrip To Hell and Back, In Your Face, Living Dead Beat, Children Of Bodom, Hate Me!, Blooddrunk, Angels Don't Kill, Follow the Reaper, Downfall, Was It Worth It?, Hate Crew Deathroll
Children Of Bodom jsou v současném metalu obrovským pojmem. Jejich tvorba dokáže podchytit široké spektrum fanoušků. Finové si podmaňují méně extrémní posluchače silným důrazem na melodickou stránku, přitom však songy neztrácejí death/black/thrashový feeling a dravost. Mozek kapely, vokalista a kytarista v jedné osobě Alexi Laiho, má pro mnoho dam neodolatelné charisma a zároveň svůj nástroj ovládá fakticky stylem virtuóza. Není tajemstvím, že absolvoval konzervatoř. Kombinace těchto faktorů udělala během patnácti let z finských mladíčků metalové bohy.
© Tereza Váchová
Bohužel české publikum mělo doposud jen pár možností vidět Children Of Bodom živě. Před deseti lety pouze předskakovali legendě
Primal Fear. Následovala dvě festivalová vystoupení na Masters Of Rock a Brutal Assault, přičemž druhé jmenované zanechalo loni silnou pachuť v ústech. Kosou tehdy nemával Smrťák, ale pan zvukař a Laihovu partu nemilosrdně popravil. Není tedy divu, že zájem o první regulérní koncert Children Of Bodom v Česku byl obrovský a pořádající agentura Pragokoncert již několik měsíců předem musela akci přesunout z KC Vltavská do haly Folimanka. Nepochybně to byl správný tah. Basketbalová hala bohatě stačila kapacitou a nezaznamenal jsem zásadnější fronty či tlačenice. Příjemní byli i místní securitas.
Večer zahájila poměrně neznámá švédská parta
Machinae Supremacy. Vcelku standardní, nikterak nevybočující moderní rock/metal podpořený samply. Objektivně Švédové předvedli živelný set s celkem kvalitním zvukem a zaznamenali mocný aplaus značné části zaplňující se haly. Kapela by mohla do budoucna zauvažovat nad možností nahradit klávesové samply hráčem z masa a kostí. Nejedná se o žádné nehratelné eskapády a další živý element by jejich hudbě prospěl.
© Tereza Váchová
Následující finští pohané
Ensiferum jsou českému publiku známí dostatečně, o čemž svědčilo i vyvolávání kapely před začátkem setu. Do půl těla svlečení pomalovaní válečníci v čele s Markusem Toivonenem a v doprovodu sličné klávesistky spustili o poznání rychlejší set než jejich západní sousedé. V rámci pagan metalu patří Ensiferum zajisté k tomu lepšímu a poměrně slušně ovládají své nástroje. V tomto ohledu je nutné vyzdvihnout baskytaristu Samiho Hinkku, který se svou šestistrunnou basou předvádí parádní kousky. Bohužel jeho úsilí mnohdy zaniká v celkovém konceptu nazvučení kapely. Další devizou je pak přesný bubeník Janne Parviainen, známý rovněž z
Waltari. U publika zabíraly především svižnější vály jako "Athi" či "Into Battle". Finům hala svědčila více než velké pódium na loňském Brutal Assaultu a sklidili zasloužený úspěch.
Při prvním hrábnutí do basových a kytarových strun techniků připravujících nástroje pro hlavní hvězdy večera se nebezpečně objevily vzpomínky na zvukový průšvih na výše uvedeném festivalu. Zboostrovaná basa připomínala spíše startující motorku a kytary se nořily do hlubokých basových vod. Poté se nad pódiem rozezvučel "zlověstný vítr" a začal si pohrávat s plátny evokujícími aktuální desku "Relentless Reckless Forever". Na stage přiběhl Laiho a značná část slečen upadla do transu. Bohužel první tóny skladby "Not My Funeral!" takto přesvědčivé nebyly.
© Tereza Váchová
Zvuk se naštěstí brzy srovnal do plně poslouchatelných kolejí, přesto bych se u něj zastavil.
Children Of Bodom jsou kapela stojící na kytarových a klávesových melodiích. Bohužel koncept živého nazvučení je spíše basový a ostře kontrastuje s křišťálovou produkcí především poslední desky. Ano, má to, jak se říká, "koule", avšak ony kytarové kudrlinky, které notně koření Alexiho hru, mnohdy zanikají. Nejlepší ukázkou tohoto večera byla v tomto ohledu skladba "Follow The Reaper". Přes tuto zvukovou nedokonalost předvedli Children Of Bodom solidní výkon. Laiho se tentokrát více než na své pověstné "fuckování" soustředil na hru a celá kapela šlapala jako dobře namazaný stroj. V průběhu setu zazněl průřez kariérou, nebylo opomenuto žádné album. Možná zamrzí absence hitů z prvních desek jako "Lake Bodom" či "Warhearts".
Podtrženo sečteno, fanoušci
Children Of Bodom mohli odcházet domů spokojeni. K dokonalé koncertní extázi však chyběl krůček v podobě nazvučení, které by nechalo naplno vyniknout technickým finesám a sólovým soubojům Laiha s klávesovým mágem Jannem Warmannem. Pověstný Sekáč od jezera Bodom tedy tentokrát naostřil svou kosu do té míry, že dokázala způsobit těžká zranění, ale zabíjela pouze slabší jedince.
-
Zvuk (Pavel, 29.04.2011 07:09) Reagovat
Na koncert jsem se těšil měsíce dopředu. K saotné show prakticky nemámnámitek... ale vzhledem k tomu, že jsme navštívil několik edsítek koncertů podobného charakteru, musím se slzou konstatovat, že zvuk nebyl přijatelný, ale totálně zmršený. Vystřídal jsem několik pozic - tribuna, to byla kapitola sama pro sebe.. dole u chodiště, budiž, ale nic vidět, nejlepší pozice a dalo by se i říct s potenciálně nejlepším zvukem měla být v prostoru, kde bylo občerstvení. Vylezl jsem si na vyvýšené místo cca 1 m nad zemí a hrůza děs. Každá písnička měla úplně jïný zvuk... nástupry horzné. Co mě ale s*o nejvíc bylo to, že kapela podobného charakteru má nakopávattzv od koulí, ale když se během Hate me! normálním hlasem bavím s kolegou, tak bude asi něco špatně. Zkrátka zvukař zklamal na celé čáře. vzhledem k tomu, že jsem koukal na fota z jiných akcích, dalo by se říct, že Cob jednou asi jedno z těch větších tour po větších klubech a menších halách... jestli to je takhle všued, tak to potěš..
-
zvuk (Matěj Bílý, 29.04.2011 10:18) Reagovat
Já stál nejdřív u výlezu na tribunu, pak jsem rychle prchnul ke zvukaři, kde jsem stál po celý zbytek setu. Ano, nebylo to takové jako bych si představoval a jaké by to mělo být u kapely formátu CHoB. Jen bych si dovolil nesouhlasit, že je to chyba zvukařů. V tomto případě bych vinil jednoznačně kapelu samotnou.
1) Kytary jsou strašně nabasované. Vhodné možná na brutal death, nikoliv na jakoukoliv progresivnější hudbu.
2) Kopáky. Uplně si nejsem jistý, že Raatikainen hraje na trigger. Mám pocit, že spíše ne (čemuž by odpovídal i druhý kopák na ozdobu, jelikož ve skutečnosti hrál na dvojšlapku). z oho vyplývá nutnost vytáhnout kopáky tak, aby byly slyšet i v rychlých pasážích, kde se ztrácí dynamika. Navíc zvuk triggeru nemusí být tak nabsaovaný a do tohoto typu metalu prosté sedí víc, minimálně živě.
Prostě CHoB byli nazvučení na úplně jiný styl, než hrají. Nadruhou stranu, rozumět bylo vesměs všemu, takže pořád poslouchatelné.
-
to: Matěj Bílý (Pavel, 29.04.2011 16:21) Reagovat
Raatikainen trigery nepoužívá, zrovna dnes jsem s ním četl rozhovory. Co se týče saotného set upu nástrjů, tak na tom asi něco pravdy bude. Nicéně vše je o komunikaci, hráči prakticky nemají možnost reflektovat na výstup z hlavního PA, od toho tam je v jejich případě hluchý zvukař...:( Jinak opauji, že koncert parádní!
-
Re: to: Matěj Bílý (Matěj Bílý, 29.04.2011 16:39) Reagovat
Jsem si to s těma triggerama myslel.
Tam jde spíš o to, že když si nastaví takhle nabasovaně kytarové zesilovače (a to je v čistě režii muzikantů samotných) a pošlou to takhle zahuhlaně zvukaři, tan nemá moc šanci s tím cokoliv vykouzlit, kdyby se postavil na hlavu. Já mám spíš pocit, že zvukař odvedl ještě dost solidní práci. Stál jsem přímo za ním a jak říkám, rozumět bylo všemu. Když jsem slyšel, jak technici zvučí kytary, začal jsem tušit průšvih...
-
Dojmy (Bára, 29.04.2011 18:05) Reagovat
Jak už napsal Pavel, natěšenost na koncert byla obrovská a co se týče setlistu a atmosféry, nemělo to chybu. Na CoB bylo vidět, že si to užívají, což se také odrazilo na atmosféře nejen v kotli. Co se týče zvuku, kapela pořád nenarazila na schopného zvukaře, který by dokázal minimálně dobře ozvučit jak Janneho klávesy, tak Alexiho basu, což je obrovská škoda, protože tvorba CoB se soustřeďuje právě na drobné detaily a kudrlinky, které by měli být slyšet. Když už ale není slyšet ani Alexiho scream, to je s prominutím na po*rání.