Dvojalbum do sbírky pravověrných fanoušků

Jaký je recept na kvalitní live album? Zahrát ty největší pecky z nejúspěšnějších desek kariéry, k tomu přidat trochu nového materiálu a to vše pojistit hvězdným hostem. Tady jsou Uriah Heep se svým "Live In Kawasaki Japan 2010" a splňují to na jedničku.

7/10

Uriah Heep - Live In Kawasaki Japan 2010

Vydáno: 28.3.2011
Celkový čas: 69:05 + 50:43

Skladby: CD 1 - Wake The Sleeper, Overload, Bird Of Prey, Stealin', Love In Silence , The Wizard, Traveller In Time, Easy Livin', Poet's Justice, Circle Of Hands, Rainbow Demon, All My Life, Paradise / The Spell
CD 2 - Rain, Free 'N' Easy, Gypsy, Look At Yourself, Angels Walk With You, Shadow, July Morning, Lady In Black

Vydavatel: Mystic Production

Ohodnoť toto album

Už je to tak, rockoví harcovníci Uriah Heep se rozhodli fanouškům zpříjemnit čekání na novinku "Into The Wild", a to hned dvojalbem - "Live In Kawasaki Japan 2010". Kapela na japonském koncertu zahrála kompletní "Demons And Wizards", jedno z nejúspěšnějších alb kariéry, a přidala k dobru čtyři i kousky z poslední desky "Wake The Sleeper".

Volba skladeb a jejich živé provedení je tedy pro skalního fanouška rozhodující. Od kapely typu Uriah Heep ale škobrtnutí vedle nečekejte. Deska má velmi dobrý zvuk a pěvecké výkony Bernieho Shawa drží po většinu nahrávky vysoký standard, jen někde je jeho hlas méně čitelný vlivem hlasitých nástrojů. Hostem je zde pak konkrétně starý pardál Micky Moody, ex-kytarista z kapely Whitesnake

První album otevírá čerstvá skladba "Wake The Sleeper" z posledního alba s velmi zajímavým intrem a rozhodně jiným, než jste mohli slyšet na turné k desce "Wake The Sleeper" u nás. Poté následuje další nový kousek, a to "Overload" v klasické délce jako na originálu. Škoda je, že ani následující skladby, namátkou z alba "Salisbury" či "Sweet Freedom", diváky nedostaly více do varu. Člověk má celou dobu pocit, že je na hodně ospalém koncertě, a nutno dodat, že ne chybou kapely. Bernie se celou dobu snaží komunikovat a publikum navnadit nejen zmínkou o čtyřicetiletém výročí formace. Příjemné překvapení je píseň "Love In Silence" z devatenácté řadovky . Ostatně po celý set byly reakce spíše chladnější. Konečně "The Wizard" fanoušky trošku nakopla a zvolit ji se ukázalo jako více než správné. Z alba "Demons And Wizards" kapela předkládá kompletní ochutnávku, ostatně aby ne, vždyť nejenom podle kritiků je tahle fošna jednou z nejsilnějších v historii Uriah Heep a krásně vyzdvihne atmosféru.

Jinak ale žádná velká překvapení nečekejte. Kapela holt sází na osvědčené klasiky typu "Easy Livin" či "Circle Of Hands". Tedy shrnutím první disk - nesmělé představení dvou novinek, tři skladby ze tří řadovek a nakonec šťavnatá jízda devíti kusů z "Demons And Wizards".

Druhý disk začíná songem "Rain" z "The Magician's Birthday". Před tím ještě jako vždy dobře naladěný Bernie Shaw uvolněně komunikuje s publikem. Následuje "Free' n' Easy" z roku 1977. Do počátků kapely a do časů silného debutu se Uriah Heep vracejí skladbou "Gypsy", nikoho nepřekvapí, že v závěsu zazní i "Look At Yourself". Fajn je, že kapela po stokrát omílaných kusech zařadila i dvě svěží skladby, a to "Angels Walk With You" a "Shadow". No a jak pravidelní návštěvníci koncertů předvídají, nechybějí ani "July Morning" či "Lady In Black", jež u nás už takřka zdomácněly.

Tedy pod kritickým drobnohledem: nebýt čtyř nových písní, album nepřináší nic zásadního, ale rozhodně ani ve výsledku nezklame. Atmosféra v Kawasaki se na rockový koncert drží zbytečně při zemi, ale ne vinou kapely. Muzikantsky a pěvecky je pak deska vydařená. Zarytí fanoušci a milovníci kapely si stoprocentně přijdou na své. Zbytek nechť si počká na novinku "Into The Wild", která je již na spadnutí.

• Než se na musicserveru probudí:-) (merhaut, 08.05.2011 14:28) Reagovat

  Uriah Heep
  Into The Wild
  
  Nová deska Uriášů je konečně hardrocková, jak má u veteránů být. Shaw přestal blbnout, konečně zpívá bez příkras, rovně jako chlap. Kapela samozřejmě „vykrádá sebe sama“, hlavně Lanzon se převtělil do Kena všemi rejstříky svých hammondů. Důležité je, že se zadařilo při skládání. Povinný uriášovský rukopis není podroben útrpné tortuře jako minule, skladby mají hlavu i patu, švih a eleganci.
  Paráda od prvního Nail On The Head. Riff opravdu udeří hřebík na hlavičku jak kladivo bohů. Tak má hrát stará kořenová kapela, tak má znít hardrock s rodokmenem. Svižná I Can See You je ještě bušivější, k tomu pár milých uriášovských ozdůbek. Hocus Focus by se mohla jmenovat titulní pecka, třetí song v pořadí. Dokonce i prokomponované kusy mají sílu a působí i při vnitřní rozmanitosti celistvě, žádná látačka a hrbatej šev. Kaskádová Trail Of Diamonds připomene pár momenty to lepší z Magician’s Birthday, zahuštěný sound a závěrečná figura mi pak navozuje Pilgrim. Na první poslech vrchol alba. Vícerychlostní Believe, pět minut přeletů do třiasedmdesátého. Ani u balad se tentokrát současní Uriáši nemusí rdít studem, houpavá Southern Star je kompozičně sice slabota, výrazně nahoru ji však táhne sound. To samé platí i pro pár docpávek ke konci desky (T-Bird Angel). Především vpravdě boží nástroj Hammondy nedopustí, abych se při poslechu Nail On The Head
  jakkoliv ošíval, závěrečný Kiss Of Freedom je pak vášnivý polibek jak ze starých mladých časů…
  Box ze zadního hemisférového šuplíku vytáhl sadu riffů, tu a tam opsaných (nejen Page a Akkerman škytají) a vypsaných, vesměs ale vhodnějších než jeho někdy dříve až otravné neustálé kostrbaté pidlikání. Na Into The Wild se na ně dokonce těším, tak je ho tam málo. Mick doslova překročil svůj stín. Tak osvobozeně (sám od sebe) ještě nehrál a nevypadal (konec „omlazujícím“ přelivům). Samozřejmě, že v šedesáti už nebude vymýšlet nové neotřelé postupy, spíš se navrátí ke svým zřídlům. Svou úzkoprofilovou nezaměnitelnost obětoval ve prospěch celku.
  Jakoby se Uriah Heep ohlédli zpět do dob, kdy oni, Deep Purple, Black Sabbath a hlavně Led Zeepelin kovali dějiny. Na Into The Wild vedle spousty dalších paralel proto ani obligátní vlnivý Kashmir nechybí, schválně, kdo jej objeví Jinými slovy, staří hardrockem musí dnes držet při sobě…
  Kdybych měl vytáhnout letmý příměr z první signální, album mi navozuje náladu Sweet Freedom. Kdo mě zná, ví, že je to vyznamenání. Tuhle desku bych na koncertu celou přežil, co, z většiny prožil! A to vše píšu po jednodenní sadě tří poslechů.
  Jaromír Merhaut ***** 5/5
  
  Ken Hensley & Live Fire
  Faster
  
  Edel 53:03
  
  Začátek víc než slibný, vzduch se otřásá Kenovým riffem hammondů a Ken Ingwersen imituje Boxe, co mu prsty stačí. Set Me Free (From Yesterday) je opravdová Kráčející skála, a lepší úvod si nelze ani představit. Zpětně i na Sweet Freedom.
  
  Zbytek v novém čísle magazínu Rock+: www.rockplus.cz
  
  
  

Nové desky 47/2024 - od Marilyna Mansona přes Pavola Hammela po Elvise Costella s T Bone Burnettem Tento týden si na své přijdou hlavně rockeři, které potěší Marilyn Manson, Body Count, AViVA, domácí Narajama, Father John Misty, metaloví Opeth nebo Hail Of Bullets. Příznivcům ostatních žánrů musí stačit Elvis Costello s T Bone... čtěte zde

Vydáno: 27.11.2024 12:30 v sekci Novinky | Nové desky

8/10

Recenze: Na albu "Vzdálená blízká" nabízí Vladimír Merta svazek klíčů k zámkům v posluchačově mysli Velkolepý dubnový návrat Vladimíra Merty skutečně jen spustil stavidla a ona jednička na přebalu desky "České sny" nelhala. Po zhruba pěti měsících se písničkář vrací s deskou "Vzdálená blízká". Opět nese podtitul "Nejisté... čtěte zde

Vydáno: 27.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Cult of Fire v Divadle Hybernia aneb Smetanovy blackové šaty Bedřicha Smetany dvousetletého bylo letos všude plno, ale o příznačný humbuk se v létě postarala domácí blacková stálice Cult of Fire. Na žádost festivalu Brutal Assault vytvořila program spojující metal se symfonickým orchestrem.... čtěte zde

Vydáno: 26.11.2024 10:30 v sekci Naživo

5/10

Recenze: Výběrovka Tří sester "40 let (The best of 1985 - 2025") nepřináší nic objevného Legendární Tři sestry oslaví v příštím roce další kulaté jubileum a s malým předstihem posílají svým posluchačům dárek v podobě výběrovky "40 let (The best of 1985 - 2025)". V souladu s názvem obsahuje deska to nejlepší z... čtěte zde

Vydáno: 26.11.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Přivezla Sepultura do Prahy své poslední rozloučení? Doufejme, že ne. Energie kapely svědčí o opaku Sepultura si v pražském O2 universu střihla rovnou dvoják a uzavřela světové turné. Stylotvorná brazilská formace oslavila čtyřicet let na scéně jakostní přehlídkou zásadních skladeb, kterou podala s takovou porcí živočišně... čtěte zde

Vydáno: 25.11.2024 11:07 v sekci Naživo