Na domácí vystoupení WWW se čekalo téměř rok. Soudě dle návštěvy, vyrostlo Sifonovi, Milese a DJ Brainy Thugovi v Praze nové publikum. Alternativní a kvazi-alternativní děti, které tvoří základ wéčkového boomu, znají nadvládu triumvirátu Coltcha, PSH a WWW z raných let devadesátých maximálně z vyprávění internetů, přesto Sifona v Rock Café dokázaly namotivovat k dalšímu nelidskému, až nadliskému výkonu. Událost si samozřejmě nenechali ujít ani ti, kteří WWW sledují delší dobu (ať již od "Noční můry" nebo alespoň od "Neurobeatu") a jejich hudební produkci nepovažují ani tak za výplň volného času jako za smysl vlastního bytí / nebytí.

Kvalitám nahrávky navzdory nastalo po předloňském vydání "Tance sekyr" pozoruhodné, mrtvolně tiché období. Následující singl "Pikola" toho ale dokázal de facto více než obě předchozí studiová alba dohromady. A totiž, přiblížil jinak vysoce alternativní tvorbu blíže k obyčejným lidem. Pojednání o tom, jak ke zcivilnění WWW došlo a proč k němu vůbec došlo (až s tímto singlem), by vydalo na samonosný článek. Podstatné je ovšem zmínit, že wéčková "Pikola" není žádnou béčkovou záležitostí - Sifon se v ní zaměřil na přímočarost hudebního i textového sdělení, a namísto abstraktních dojmů si tak posluchač z písně odnesl konkrétní vjemy, také zafungoval genius loci. V neposlední řadě, WWW si hmatatelný úspěch za přínos tuzemské art scéně plně zasloužili už jen z důvodu, že po celou svou dlouhou historii formují nový, zcela ojedinělý, hysterický, industriálně-hybridní hudební styl. Logicky tak poutavý singl ze snímku "Pouta" publikum v úterý upoutal a spoutal a dočkal se v Rock Café vůbec nejsilnějších ovací.

V době po "Pikole" Sifon zaostřil a začal si lámat hlavu tím, zda další písně nevydávat singl po singlu, tak jak budou vznikat. Další studiovou nahrávku pragmaticky vylučoval. Nepočítal s ní. Jenže i jinak zcela dokonalý prototyp kyberpankové rasy Sifon má právo se přepočítat - během úterní noci již avizoval blížící se nahrávání nové desky. Ostatně na konci března, při slavnostní projekci videoklipu "Anatomie" v NoDu, mozek WWW přiznal, že vše směřuje k vydání třetí studiové nahrávky: "Ožili jsme, s Lubošem (Typltem - pozn. autora) jsme opět na stejné vlně a oba se nacházíme v tvůrčí fázi. To je základ."

O pár dní později, už v zaplněném RC Wéčka zahrála čtyři nové písně - "Stín" ("Radiátor dál měří radiaci."), "Orla" ("Nese se po větru všech ptáků hvizd, daleko, ale ne zas tak moc, rodí se nenávist."), zajímavý hip-hopový experiment "Ne!" a na první poslech nepříliš srozumitelnou "Procházku".

Kvarteto novinek ovšem nebylo jediným faktorem, který průřez wéčkovou minulostí ozvláštnil. Ona minulost se převlékla do vzruchomalebnost vyzařujícího, současného roucha - ušil jej Sifon, když sebou jak šílený šil při "Lexikonu"; když šamansky bubnoval do kolejí svých kouzelných mašinek; když se nesměle přiznal, že harmonikové sólo u "Tance sekyr" není samplem, ale výsledkem jeho plně autorského, barevného tančení prstů po černobílých klávesách kláves; když "se strom k zemi skácel, protože padesát jich bylo!". Protože padesát když bylo!

Na závěr dvě kritické poznámky k úternímu večeru - škoda nevyužití vojvodinského potenciálu Milesy, zasloužila by jistě více prostoru, neb její rozsekaný part v "Tramvajích" (dříve též "Metru") či hořící pyramidy v "Ohni se mnou pojď" patřily k orgasmům večera. A také věčná škoda že Sifon vyjma úvodního "Karamelu" nevyhradil více prostoru starší, víceméně zamčené tvorbě. "Prahem", "Trocha bílé pěny", "Déšť je voda k převaření" a řada dalších písní by zasloužila nový obal. Jejich jádro by navíc bývalo obohatilo budoucí živou nahrávku. Kdoví, možná se dočkám(e) na té nadcházející, třetí studiové. U Sifona člověk nikdy neví...