Láska, strašně moc lásky

Dřív než si vysvětlíme, proč je "Gravity" stejně hrozná deska jako všechny předchozí (snad jen s výjimkou sbírky Sinatrových coverů "...Allow Us To Be Frank"), věnujte pozornost malému historicky-poučnému okénku. Zjednodušeně a obecně řečeno, během let dávno minulých, plodných pro tato uskupení, existovaly tři základní typy boybandů. V první řadě to byly boybandy, které měly nějaký přínos. Ano, i takové se čas od času objevily. Za druhé takové, jež se s pohasínající slávou a odlivem ječících dívenek kamsi vytratily a už nikdy nikoho hudebně netrýznily. V poslední skupině pak najdete boybandy, jejichž členové se po rozpadu začali věnovat duchaplné muzice, popřípadě se po čase znovu setkali, vyspělí a rozumní - prostě progres (nebo "Progress"). A pak jsou tu ještě zbytečnosti typu Westlife, kategorie sama pro sebe.

Dřív než si vysvětlíme, proč je "Gravity" stejně hrozná deska jako všechny předchozí, zaposlouchejme se do těch osmačtyřiceti minut, jež The incredible new album - jak praví nálepka na krabičce - nabízí. Třináctý rok existence, jedenácté album. Jedno jako druhé. Tklivé melodie, dramaticky vygradované refrény, dojemné smyčce a piano. Pouze škrobené úsměvy z barevných bookletů nahradily dospělé pohledy v černé a bílé. Ale nebojte, kluci se umějí stále zatvářit tak, že jsou prostě k nakousnutí, stačí jen otevřít booklet.

Dřív než si vysvětlíme, proč je "Gravity" stejně hrozná deska jako všechny předchozí, mrkněme, o čem Westlife zpívají. Příklad č.1: "Every time I close my eyes - You're all I can see - I hold you in my heart - I know you're watching over me". Příklad č.2: ""Tell me it's love - that's all I wanna hear you say". Příklad č. 3: "My heart beats for love - and love lifts me higher - right into the clouds". Všude srdce, spousta srdcí! Kam se hrabe kardiologie.

Dřív než si vysvětlíme, proč je "Gravity" stejně hrozná deska jako všechny předchozí, ze slušnosti připomeňme, že na nové desce dělal renomovaný John Shanks, že ji poměrně zručně a funkčně zprodukoval, že v písni "I Will Reach You" hostuje Rihanna a že tenhle odporně vykalkulovaný produkt nic z toho stejně nezachrání.

"Gravity" je stejně hrozná deska jako všechny předchozí. Potřebujete nějaké vysvětlení?