Jsou alba, která ti zásadně ovlivní život. Zaostří a dostanou tě. Zapadnou do kontextu, do jednotlivých okýnek tvýho životního komixu. Ty nahrávky si v tobě rostou, až tebou po čase zcela prorostou. To po čase je přitom klíčový, "Konec civilizace" je totiž úplně jinej. Je stoprocentně tvůj už po prvním poslechu. Nemusím se projektovat ani do tebe, ani do nějakýho hrdiny ze svýho komixu, jenom čistě následuju instinkt a tak nějak cejtím, že mluvíš za mě. Ze mě. Kdybys ty básně nenapsal ty, jistě bych je musel, spíš později než dříve, napsat já sám.

Bourku, když jsem slyšel "Konec civilizace" poprvý ze streamu, dva dny předtím, než jsi mi poslal link na něj na mail, právě jsem upravoval fotografie - jak jinak než z Berlína. Mimochodem, tam by ses se svou barevností, s tím tvým až futuristicko-empatickým přesahem hodil daleko víc než do šedivý Prahy. To víš ale sám nejlíp; nejspíš se musíš seberealizovat bojem. "Unabomber" mi ještě přišel takovej guerillovskej. To "Inkognito", to bylo něco jinýho...

Jak jsem psal o těch deskách, který tě zasáhnou a ovlivní, "Inkognito" je právě z tý kategorie. Minule jsem pouštěl track "Šest písmen" Járovi Rudišovi a ten to přesně shrnul. Říkal, že je to smutný i ironický, generační, opravdový, omlácený a že ten punkovej sound jako z popelnice k tomu taky náramně sedí. "Bourek je citovej bourák," řek' tenhle lipskej pankáč z Berlína doslova. Myslím, že to přesně vystih'.

Když jsme u Berlína, ještě se vrátím k těm fotkám. Jsem poprvý uslyšel "SFA" a začal implantovat tvůj text do fotografií. Vkládal jsem jeho fragmenty do jednotlivejch fotek toho industriálního, gentrifikaci podstupujícího Berlína. Ostbahnhof, znáš to. U "2540" jsem vkládal do obrázků už rovnou celý sloky. Já kreslil stripy a panely a tys doplňoval bubliny. Vítej v mým komixu, nebo snad já v tvým, hehe...

"Inkognito EP" jsem jel v době rozchodu s bývalou přítelkyní den co den a "Zakopanej pes" a "Epitaf" mi ji svou emo-atmosférou zase jen připomněly. I "P I K O S M R T" byla nostalgická; jsem si vzpomněl na kámoše, kterej nedávno dělal seznam s titulkem DIY still alive. Z osmašedesáti jmen, který vypsal, žilo asi dvaatřicet. Píšu asi, protože z těch dvaatřiceti jsou čtyři nezvěstní. Sedm jich sedí a stejnej počet se brzy přestřelí peřím. Takže zbejvá čtrnáct statečnejch, víceméně čistejch, který ještě bojujou. Mortalita vysoká, co? Na to, že je kamarádovi o něco víc než mně a o něco míň než tobě, je to síla. V tom tracku jsi prostě zaostřil. Výpověď ztracený generace protomoderního kybervěku.

Hodně taky baví tvůj sarkasmus v "Psycholozích". Mě tahle záležitost u tebe vždycky fascinovala. Umíš psát empaticky a zároveň tak nějak sympaticky egoisticky. Obdivuhodný. Abych ale nechválil jen tebe, i Pe.Klo z laboratoře Kundolab je standardně výbornej. Sestřelil mě i Banánův pankovej recitativ v "SFA" a zas a znova podklady od Karaoke Tundry. Jsem si myslel, že Benemu nebudu nikdy nevěrnej, a najednou zjišťuju, že mě na těch ukrajinskejch, magickejch beatech bavíš minimálně stejně jako on.

"Konci civilizace" nemám co vytknout. Kdybych si měl vzpomenout, kdy jindy jsem byl okouzlen tak atmosférickou, hypnotickou, zkrátka po všech stránkách vydařenou nahrávkou, musel bych zmínit Mejlovo "Šílenství", Orffí "Bingriwingri", Beneho "Album" a "Neurobeat" Sifona. Líbivá společnost, ne?

Bourku, na závěr mi dovol, abych ti nejen za "Konec civilizace" a nejen za sebe poděkoval,
je to neskutečný a přitom tak moc živý,
děkuju.
L.