Tahle recenze nejspíš vyústí do podoby agitace a propagační kampaně, ale je to fakt: na to, jak jsou The National dobří, je u nás spousta lidí zatím úspěšně ignoruje. Zatímco jejich desky (vyjma té první) osídlily všemožné výroční žebříčky alb uplynulé dekády, u nás ticho. A podle zbrusu nové desky "Hight Violet" to vypadá, že jejich pozice je bezpečně neotřesitelná a kvalita nezpochybnitelná.

Matt Berninger stojí za mikrofonem mezi bratry Dessnerovými a bratry Devendorfovými (no fakt, dvě bratrské dvojice!) a je to hlavně on, kdo kapelu vystřeluje mezi špičku indie rocku, kam jsou řazeni. Jeho hluboký baryton, téměř básnické zpracování témat a pohádkově měkký přednes dokazují existenci dospělé seriózní odnože rocku.

Na "High Violet" předvádějí The National svoji zatím nejdospělejší podobu. Deska sice není úplně přímočará jako tři roky starý "Boxer", je spíš jakýmsi growerem, který pomalu vyrůstá do podoby alba s jedenácti hity se svatozáří. Začíná lehce rozostřenou "Terrible Love" s příměsí piana a sonické kytarové nálože, aby skončila velkolepou smyčcovou baladou "Vanderlyle Crybaby Geeks". Pilotní singl "Bloodbuzz Ohio" je nejpřístupnější skladbou alba a osmá "Runaway" je podobná "Racing Like A Pro" z předchozí desky. A pak ještě hymnická "England" a "Afraid Of Everyone", jejíž konec Matt vyšperkoval naléhavým "Your voice is swallowing my so-so-so-soul". To všechno jsou ukázky mistrovského díla.

Zkrátím to. "High Violet" je plné heart-taking momentů a The National na ní stále rozvíjejí svůj vypravěčský talent. Možná nejen album jara, možná album celého roku.

The National - Vanderlyle Crybaby Geeks (Live Uncut)