Veletržní palác je budova otřesná a ošklivá, nicméně festival Electronic Beats je s ní zřejmě napevno svázán, takže jsme opět všichni mohli "obdivovat" funkcionalismus. Bizarnější místo pro party by se hledalo velice těžko, ale zřejmě je ve výběru místa něco hlubšího. Otřesné kulisy ale nechme stranou a pojďme k dojmům.

Letošním headlinerem se stali Hot Chip, o kterých se čtrnáct dní předem vedly jen řeči ve stylu: "To je ta kapela, co čučí, jak když nadloube." Ona je to sice pravda, ale především jejich aktuální album "One Life Stand" slibovalo velikou zábavu. Inteligentní taneční pop s nádechem osmdesátek. Bohužel pouze slibovalo, ale nepředbíhejme.

Dánové Turboweekend míchali elektroniku s rockem poloprázdnému prostoru, jenže si doma zapomněli pytlíček s kreativitou, takže působili spíš jako podkres-intro-úvodní znělka-nebo tak něco. To následující N.O.H.A. má u nás na flitrech ustláno. Jezdí sem snad častěji než Kosheen a stejně jako s nimi byla ze začátku i legrace. Jenže s těmito Němci se to má stejně jako třeba s Königsberger klopse, což jsou vařené knedlíčky z mletého masa a trochou sardelí, podávané k bramborům v husté bílé omáčce s velkým množstvím kaparů. Jako že jednou za čas dobrý, ale zkuste to jíst pravidelně a dost možná se z toho... váš žaludek nebude cítit úplně dobře. N.O.H.A. tedy tradičně nahodila breakbeat, český rodák Philip Noha švihal svým saxofonem tu příjemné, tu uširvoucí sóla a jako celek to bylo průměrné vystoupení, kterému chybělo cokoliv, co by vás udrželo po celou dobu před pódiem. Občasný nádech funku byl osvěžující, ale zívnutí se nepodařilo oddálit ani Minervě Diaz Perez. Drtivou většinu návštěvníků tak mrzela neúčast Ralph Myerz And The Jack Herren Band, kteří by přeci jen nabídli něco čerstvějšího.

Booka Shade měli být druhou největší hvězdou večera a jejich electrohouse s retro nádechem dával tušit zábavu. S jejich vystoupením to však bylo jako s horskou dráhou vedle na Výstavišti. Nahoru a dolů. Zřejmá inspirace u Underworld a The Chemical Brothers zřetelně odkazovala na devadesátky a místy to bohužel působilo až revivalově. Booka Shade byli sami proti sobě, když se rozhodli příchozí podráždit novějšími skladbami. Výtečné pasáže, kdy Arno Kammermeier řezal do svých elektronických bicích a spolu s Walterem Merzigerem se dopracovávali k melodickým pasážím absolutně rozbíjelo zejména ke konci setu otravné acid techno. Povýšit jejich vystoupení nad průměr nedokázala ani hitovka "Mandarine Girl". Ale lidi se bavili, tančili, lili do sebe (a na sebe) redbull s vodkou a evidentně jim nic špatně nepřišlo. Snad jen osvětlení, které bylo jednoznačně přehnaně jasné. Jsem zastáncem názoru, že taneční festival by se neměl odehrávat v atmosféře rozsvíceného obýváku.

Hot Chip už měli publikum na své straně. Vždyť také začínali po půl jedné, a to už leckterá osoba chytala v obličeji barvu Slávka Jandáka. Jaké překvapení bylo, když všechny své skladby měli nutkání upravovat do slizoučkého tranceového oblečku. Nádherná electropopová balada "Brother" tak byla jako v remixu od DJe Sashe, a to v originálu evokuje New Order. Průzračně čistá hitovka "Alley Cats" s odzbrojujícím refrénem "The other night you said you might try to kill that thing I love, It is too strong for you, it is encased in glass and stone," který zazní až na konci písně, zase dostala ránu pěstí od laciných efektů, co sem zavítaly zřejmě ze Sensation White.

Upravovat písně se dá i vkusně, zrovna tak aktuální trendy neznamenají automaticky kvalitu. Electronic Beats je festival elektronické hudby, Hot Chip jsou electropopovou kapelou a přesto měli potřebu všechny svoje písničky otřít o kýčaře Tiësta. To bylo veliké zklamání, co zanechávalo na jazyku hořkost a pocit trapnosti, jaký většina lidí zná už ze základní školy od chvíle, kdy jim poprvé bylo trapně za spolužačku šprtku, co přišla s tričkem Spice Girls jen proto, aby byla in, i když ji jinak nezajímaly.

Možná to zní zbytečně ostře, ale pokud se těšíte na kapelu, kterou máte rádi kvůli tomu, že má většinu obyvatel planety někde a dál si jede svůj příjemný electro mišmaš s hitovou náplní, a ona do vás najednou začne bušit nesmysly a skladby degeneruje na trendy halekačky, to se těžko žvýká. Zazněl samozřejmě i starý a ověřený materiál v čele s "Over And Over" nebo "Boy From School". Současný singl "One Life Stand" publikum dokonce rozezpíval a skladba "Take It In" měla parametry hymny. Nicméně pachuť zůstala i po vyčistění zubů a zhasnutí lampičky. Tipuji, že nejen mně, lidí totiž během jejich setu odcházelo mnoho. Hot Chip už jedině z desky, díky.