19:40 Tváře, které přes den obyčejně spí a pravidelně ožívají, až když spí ty tváře, které přes den nespí, ožily tentokráte o pár hodin dřív. Před Akropolí se stimulovaly a olizovaly dlouhé papírky. Oči jim zářily. Vyhlížely Sifona. Vyhlížely Anny. Čekaly na svou (ne)pravidelnou dávku emocí. Lonsdale u vchodu si už chystal dávky mykotoxinu a cizí tváře měřil nenávistnými pohledy. Ty tváře si ale dál v poklidu ředily svou krev. Vypadaly spokojeně.

20:04 Multifunkční génius Sifon si vzal tužku a na všechny přítomné se podepsal. Na plátně se za jeho zády rojily expresivní obrazce - odpočítávání času, obnažená lidská těla, Typltovy představy o postmoderním světě, ozubená kola. Laterna magika, jejíž funkčnost umocňovaly Sifonovy trhané pohyby a jeho přesně mířené údery do všemožných kyberprostorových mašinek. "Tanec Sekyr" střídal "Neurobeat" a naopak. Henry Dorsett Case změnil Matrix, aby vdechl život svému nástupci - Sifonovi v těle Ondřeje Anděry.

20:32 Tričko s nápisem "Ukaž občanku, sračko!" sklidilo úspěch, ještě větší odezvu však zaznamenal track "Pikola", kterým WWW vstoupili nejen do druhé poloviny svého pátečního vystoupení, ale i do nové éry samotné existence wéček. "Tři, čtyři, pět," a wéčka znějí jinak. Ubrali na agresivitě, otevřeli se širšímu publiku, jsou méně alternativní, o to více rytmičtí a melodičtější. Přesto všechno jsou jejich zlomená slova a beaty stále stejně znepokojující. Ba možná ještě víc. "Vím, že se budu až na to budu mít, vím, že se budu, až na to budu mít, tři čtyři pět, mstít!"

Sifonovi nejen v "Pikole" zdatně sekundovala jeho životní partnerka Molly Millions #2 aka Milesa Anděra Zrnić. WWW už nejsou jen Sifon a jeho perfekcionistické ego, ale taky chladná a přitom tak svůdná Milesa. "A ty myslíš, tři čtyři pět, že budeš ke mně blíž, když tři čtyři pět, mě uhodíš..." Hlas z Vojvodiny přiváděl Akropoli k šílenství. Jen víc takových Miles! Jen víc takových čarodějů Sifonů! Víc oživlých postav z obrazů, víc příběhů, víc Typltů, víc WWW!

21:07 Sluchové orgány Akropole byly stále modifikovány WWW. Když se na pódiu objevila ohnivá mračna a dvě křehké dívky, jejichž jména jsou Anna, dav nic necítil. Emoce zmizely. Čas se zastavil. Tikající muž Sifon, typický antihrdina, stále tikal v d/uších přítomných. Holky, co choděj po zlámanejch beatech aka MNIANN!, se snažily seč mohly, aby návštěvníkům učarovaly minimálně stejně jako kultovní WWW. Počáteční chlad po několika minutách nahradilo hřejivé elektrické vazbení a saxofon v "Midnight Phone" naučil dav vypálit Chrome.

21:29 MNIANN! svolaly své věrné do Akropole především kvůli křtu aktuální nahrávky "The World Is My Oyster", kterou lze charakterizovat slovním spojením elektronika budoucnosti. Samotné album slečny rozdávaly po skončení představení zdarma každému, kdo si na akci donesl USB disk. Slavnostního aktu se chopili Sifon, Milesa a patronka femininního souboru Jana Byzoňová z Festonda Production.

21:56 Ta pravá provokativní rave párty My Name Is Ann! začala ve chvíli, kdy si KnofLenka vzala do pravé ruky megafon. Počáteční nesmělost byla zapomenuta. Nekončilo se tak sice v rytmu cyberpunku, ale v rytmu undergroundových klubů směrem na západ od Akropole. Jenže není právě cestování časem a prostorem jedním z dogmat cyberpunku?