Aby se mohl pardubický kytarový "Klenot" do obsáhlé diskografie Vypsané fiXy vůbec zapsat, musela se komunita všech postaviček San Piega - s Márdiho partou v čele průvodu - přestěhovat až do Londýna. Alespoň na nějaký čas, než se zvukovým mistrem Guyem Fixsenem společně přišli na to, jak to se zvukem Pixies vlastně vůbec bylo. Tím výpis nadějných jmen, která se okolo "Klenotu" točí, ale nekončí - musíte ještě připočíst tuzemská esa Jana P. Muchowa a Dušana Neuwertha. Ale ani tahle hudební variace na zámořskou hokejovou All Stars Game ve finále bohužel není zárukou takové exhibice a zábavy, jak by se dalo čekat. Minimálně podle Lukáše Bendy, který v naší hlavní recenzi udělil desce jen lehce nadprůměrnou sedmičku, a tří z dalších redaktorů, kteří s jeho verdiktem v rámci naší makrorecenze souhlasili. Výsledný průměr však nakonec není nikterak hrozivý - šestasedmdesát procent.

---

Petr Balada - Odvážnému štěstí přeje (9/10)
Vztah k interpretovi: ...kýčovitý sentiment lokální příslušnosti ke stejnému městu i jukeboxu.

"Klenot" je důležitou nahrávkou. Nejen pro Vypsanou fiXu, ale pro domácí scénu obecně. Odpovídá všem ufňukaným kapelám, které se bojí udělat krok stranou. Mají strach z reakcí fanoušků, a tak sekají desku za deskou ve stejném rytmu, v osvědčeném pořadí tónů i skladeb. Vypsaná fiXa se muzikou baví. Je si vědoma potřeb posluchačů, které dokáže oddělit od očekávání návštěvníků koncertů. Po "Fenoménu" jsem zaznamenal stesky, že už to není, co bývalo. Mé obavy z návratu starých pořádků rozmetal naštěstí "Klenot" na kousky. Hned úvodní "Naše nebe" nabízí natolik razantní start, že ještě dlouho rezonuje v uších. A i když v následující stopáži nemá následovníka, barevnosti kolekce to nakonec prospěje. Vrcholem je v ní "Okresní knihovna", která upoutá nejen zvukovým šamanstvím. Efekt překvapení z této skladby vzdáleně připomíná nečekanou "Jízdu v protisměru" od Kryštofa. Jenomže zatímco ten ji zařadil až ke konci alba, Vypsaná fiXa svou šestiminutovou psychózu nabízí kousek za půlkou. "Klenot" totiž není deskou na jistotu, ale na odvahu. A odvážnému štěstí přeje.

Tomáš Tenkrát - Vyndejte si hlavu, fiXa nahrála své nejlepší album (8/10)
Vztah k interpretovi: Velmi kladný od roku 2001, kdy v Praze předskakovali v té době velmi populárním The Offspring.

Všemi opěvovaný "Fenomén" si mé sympatie nezískal. Příliš mnoho depresivního stínu a navíc lehce ohratelných popěvků teenagerovského rázu. Klíček současnosti se dá pozorovat na "Antidepresivní rybičce" a "Darling". "Klenot" však vystupuje na slunce kompletně. Zvuk je plnější a vrstevnatější, hlavně, co se kytar týče. Melodie jsou najednou nezaměnitelné. A Márdi si rozvázal svůj zašmodrchaný jazyk, který dříve uměl jen surrealistické výplody, co lahodí uchu. Stal se srozumitelným. "Klenot" je dospělejší a vyzrálejší ve všech ohledech. Nastalo to, co jsem nečekal. Přerod ve velkou kapelu. Zasloužený posun ze školní jídelny na billboardy. Melodické linky a refrény v písních "Naše nebe", "Holka s lebkou", "Psychokuna", "Panenka Chou Chou", "Klenot", "Závod" a především v extra lahůdce "Duchové" - to je nejvíc, co kdy dokázali. Žádná polovičatost, žádný amatérismus. Výsledek zkušeností a tvrdé práce. Z Márdiho už asi nikdy nebude lepší zpěvák, ale co. Vypsaná fiXa stárne s námi. Já bláhový si už totiž myslel, že zůstane navždy v zajetí toho zaplivaného San Piega, co smrdí vylitým pivem ve Žlutém psovi. A ona přitom voní dálkami.

Petr Adámek - Jde to i jinak aneb blýská se na lepší časy (7/10)
Vztah k interpretovi: Vypsanou fiXu sleduju docela pozorně už od vydání debutu "Brutální všechno". To mám zatím nejraději.

Po nečekaném (i když povedeném manévru) s "Fenoménem" přichází Klenot Eskortová, dívka s krásnou tváří, avšak pochybnými mravy, za jejíž společnost ani nemusíte platit. Já tedy zaplatil rád, devětadevadesát korun. Ale finance stranou. Ačkoliv je "Klenot" pestrá a povedená deska, něco je tu špatně. Kapele vždycky nejvíc slušely rychlé punkrockové odrhovačky, ty už však na "Klenotu" parádu nedělají. Naopak, sráží celkové hodnocení minimálně o bod dolů. "Sirény", "Panenka Chou Chou" a "Suprkino" postrádají nápad i výraznější melodii. Zdá se, že v tomto směru už se VF za ta léta vypsala. Jenže kapela (řekněme od "Krásy nesmírné") nebazíruje jen na energii. Umí zvolnit, zkusit to jinak, třeba i trochu experimentovat. Na novince se tahle poloha objevuje zatím nejvíce a je to - ruku v ruce s důrazem na precizní produkci - skutečný zážitek. Tak třeba atmosferická, psychedelická "Okresní knihovna", vtipný a svěží popový "Klenot" s nápaditým Márdiho rapem, tesklivá balada "Sci-fi povídka" nebo nenápadný, překrásný "Závod", pro mě naprostý top alba. Tohle ti jde fiXo, takhle piš dál!

Kateřina Červenková - Šedá myška mezi klenoty (7/10)
Vztah k interpretovi: Vypsaná fiXa mě nadchla hned zkraje svého působení a rozhodně to nebylo jen andělsky-ďábelským kukučem Márdiho. Doma si ji sama od sebe moc neposlechnu, ale hlavně na festivalech nikdy nevynechám možnost si fiXu vychutnat.

Svérázný smysl pro poetický humor. Chytlavé, ale ne podbízivé melodie. Švih a svižnost. Přestože se cestou do bájného Londýna nic moc nezměnilo / nezlepšilo, Vypsaná fiXa se představuje opět tak, jak umí nejlépe. Tak, jak to ale předvádí na všech albech. Název "Klenot" je hodně nadnesený, v rámci diskografie fiXy album lehce zanikne jako taková šedá myška. Nedisponuje totiž ničím výjimečným, fiXa bojácně neexperimentuje, nemá potřebu vykročit kupředu. Místo toho piluje svůj styl, který jemně přibližuje většímu počtu posluchačů a odhazuje punkovou syrovost. Přes to všechno mě ale "Klenot" celkem baví, rozhodně víc než většina ostatní české produkce. Rychlejší písničky jako úvodní "Naše nebe" mají pořád šťávu, pomalejší písničky vynikají stále nápaditými texty a absurdity typu "Psychokuna" jsou prostě perfektní. Chce to víc poslechů pro zažití, ale jinak je "Klenot" solidní, celkem vyrovnané a hravé album, s hluššími i výraznějšími místy.

Martin Višňa - Lehký úkrok vzad (7/10)
Vztah k interpretovi: Téměř vroucí, nikoliv však fanatický.

Kam zmizel kofein z kávy bez kofeinu? Lehká parafráze verše z písně "Psychokuna", který mi po prvním poslechu "Klenotu" rotoval neustále v hlavě. V PR materiálech bylo psáno něco, ale tohle je nějaký podvod ... Skok. Druhý poslech - ta mrška "Holka s lebkou" možná nebude tak špatná, "Panenka Chou Chou" se začíná zabydlovat v mysli a slečna "Klenot" již dodává některé eskontní služby mozkovým závitům. Skok. Třetí poslech - "Naše nebe" je zbytečná věc, "Velká láska" ale není, protože na koncertě to bude nášlap. Větší skok. Xtý poslech - možná bych ještě vypustil "Závod" a "Okresní knihovna" by nemusela tolik evokovat starší "Krabici", ale jinak je to zkrátka Vypsaná fiXa. Když zapomeneme na tu mediální masáž před vydáním, která měla trochu více kofeinu než deska samotná, tak je tu sice v porovnání s "Fenoménem" lehký úkrok vzad, na druhou stranu ale stejně chvalitebné album made in San Piego a jeho postavičky. Lidově řečeno, je to dobrý, mně se to líbí, vlezte mi na hrb, těším se na koncert.

---

Album: Vypsaná fiXa - Klenot
Průměrné hodnocení: 7,6/10
Celkový čas: 39:09
Skladby: Naše nebe, Holka s lebkou, Suprkino, Psychokuna, Sci-fi povídka, Panenka Chou Chou, Velká láska, Okresní knihovna, Sirény, Klenot, Závod, Duchové