La Roux vystřihli povedený debut

Jsou dva, jsou z Británie a odborníci z BBC jim v seznamu objevů pro letošní rok přiřkli pozici číslo pět. La Roux a jejich eponymní debut přináší tucet skladeb, které vzdávají hold osmdesátým letům a bláznivým účesům. A víte vy co? Ono to ve finále vůbec nezní špatně.

7/10

La Roux - La Roux

Vydáno: 29.6.2009
Celkový čas: 44:35

Skladby: In For The Kill, Tigerlily, Quicksand, Bulletproof, Colourless Colour, I'm Not Your Toy, Cover My Eyes, As If By Magic, Fascination, Reflections Are Protection, Armour Love, Growing Pains

Vydavatel: Universal

Ohodnoť toto album

"Jak stříhat vlasy bez kadeřníka: Při stříhání dej velky pozor na to, aby jsi nůžkami někoho nebodla. Nejdříve učeš vlasy hřebínkem. Potom vezmi nůžky a pomalu rovnoměrně stříhej. Pozor ať se ti nestane že budeš vlasy stříhat nakřivo. Pak už stačí přečnivající vlásy zastřihnout. Doporučuji si pak vlasy umýt. O střihách se domluv s rodičem." (Převzato z t-s-s.blog.cz, kategorie Návůdky jak na to, redakčně neupravováno.)

Elly Jackson, jedenadvacetiletá zpěvačka La Roux si na účesech zakládá. Tahle informace šla ruku v ruce s prvními zmínkami o této britské synthipopové dvojici. Těžko říct, jestli si vlasové kreace vytváří sama, a ať už by byla odpověď jakákoliv, stoprocentně to nebude tak jednoduché, jak popisuje slečna Martina z citovaného blogu. Kam tohle všechno míří? K tezi: jsou Ellyiny účesy zajímavější než písně z eponymního debutu kapely?

Tak jednoduché to ale není. Jednak proto, že z floskule "zajímavé" člověk nic nevyčte, jednak proto, že srovnávat image a zvuk taky není asi úplně fér, no a jednak proto, že Jackson ve skupině není sama. Parťákem a hybnou silou dua je skladatel a producent Ben Langmaid, kámoš Rolla Armstronga z Faithless, což je pro recenzi "La Roux" informace daleko zásadnější.

Společně pak posluchačům letos v červnu předložili desku a na ní dvanáct písní. Jaké jsou? Vlastně vůbec ne špatné. Příjemně chytlavé melodie zabalené do jednoduchých aranží sloka-(bridge)-refrén, zvukově čerpající ze zatím toliko populárních osmdesátých let, znějící však zároveň svěže a současně. Jsou mezi nimi hity na první dobrou jako pilot "Quicksand", "Bulletproof" nebo "Reflections Are Protection" i slabší věci, kam ale spadá snad jen "Armour Love".

Proč tedy po tom všem nevynést La Roux do nebes mezi hvězdné objevy? Možná pro Ellyin hlas, který je ve vyšších, ač pro zvuk kapely určujících polohách tak trochu uvytý. Možná i pro onu zmíněnou aranžérskou jednoduchost, kvůli které skladbám chybí vývoj. A možná nakonec i proto, že celá tahle osmdesátková mánie se už chýlí ke konci. Žádný z těchhle argumentů ale nezapře fakt, že je "La Roux" vyrovnanou deskou, která se nadprůměrně dobře poslouchá a která je v podstatě napěchovaná samými příjemnými písněmi, které z hlavy hned tak nelezou. Bezva, i když ty účesy jsou bezva trochu víc.

• hm super (Anya, 18.09.2009 12:52) Reagovat

  La Roux poslouchám už několik měsíců a první singl Quicksand jsem slyšela už hodně hodně dávno, takže koukám šok oni se taky uráčili napsat k jejich albu recenzi, ale byť se mi Ellyn styl líbí a líbí se mi na ni skutečnost, že je v dnešním hud. prům. něco trochu jiného (ne jen princezna s dokonalými mírami a přesto zvláštně hezká) ocenila bych kdyby jste se víc zaměřili na jejich hudbu než na její cool účes. Nedávno jsem tu četla článek jak češí až příliš hudbu stahují než aby si ji kupovali a někdo tam napsal, že dneska se podle recenze člověk nemůže rozhodnout jestli za album dá 300-500 kč aby pak zjistil, že mu to nesedí, tak to radši stáhne a buď nechá nebo vymaže. Tak tohle je přesně ten případ, kdybych o La Roux neslyšela tak vaše recenze by mě žádným způsobem nepřiměla si ji poslechnout, takže nakonec si ji přečtu porovnám se svými vlastními úvahami a jdu dál. A jen dál spolíhám na to co sama kde uslyším/uvidím, protože spolíhat na to že si na hudebním serveru přečtu čánek o kapele a dám ji šanci je prakticky nemožný, protože než vy tady nějakou recenzi sesmolíte, tak už dávno všichni mají jasno, zda se jim tahle kapela líbí či ne.
  
  

  • Re: hm super (maxtej, 21.09.2009 22:01) Reagovat

    máš úplnou pravdu. myslím si, že je ta recenze tak nicneříkající taky proto, že sám autor už to má dávno doma stažené a naposlouchané a jen to dostal k napsání až teď, jenže to pro něj už vůbec není aktuální a píše absolutně s nezájmem... aspoň z toho mám takový dojem...
    
    

• . (maca89, 18.09.2009 15:41) Reagovat

  to je recenze nebo stylistické cvičení "Jak toho v 5ti odstavcích říct, co nejméně"??
  
  

Rozhovory: Michal Prokop - Mlaďoši v kapele mě vyhecovali k tomu, že jsem začal znovu psát Michal Prokop je v českém bigbítu skutečně výraznou osobností. Stále aktivní muzikant, bývalý politik a moderátor chystá na jaro příštího roku nové album se svou kapelou Framus Five. Už roky ale působí i jako dramaturg festivalu... čtěte zde

Vydáno: 27.07.2024 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Video: Ghost představili rovnou dva animované klipy k písním "Mary On A Cross" a "The Future Is A Foreign Land" Od časově limitované premiéry koncertního filmu Ghost "Rite Here Rite Now" uplynul zhruba měsíc. Snímek se nyní přesunul na placenou streamovací platformu VEEPS, nicméně nebyl by to mastermind celého maskovaného projektu Tobias Forge,... čtěte zde

Vydáno: 26.07.2024 16:30 v sekci Audio / Video | Video

7/10

Recenze: Kill the Dandies! se na "Weird In A Weird Way" vznášejí na psychedelických vlnách Kill the Dandies! ušli dlouhou cestu od garážového rocku až ke svébytné psychedelii. S tou ostatně koketovali mnohem dříve, než vyrostla nová generace mladších kapel, které jsou v tomhle žánru - a retro přístupu - až po uši.... čtěte zde

Vydáno: 26.07.2024 10:00 v sekci Recenze

Naživo: Závěr Open'er festivalu měli na starosti Hozier, Skrillex a Charli XCX Ani ve svém čtvrtém a posledním dni polský monstrfestival Open'er nepolevoval a více než 130 tisíc fanoušků zahrnul muzikou pestrého spektra. Na čtyřech pódiích se vedle hvězd tamní scény předvedly další velké taháky... čtěte zde

Vydáno: 25.07.2024 19:00 v sekci Naživo

Naživo: Wolfmother už hrají jen z podstaty. Sice stále skvěle, v Praze ale ukázali, že jako celek stagnují Horko, pot a řízná muzika. Tak vypadal koncert australské skupiny Wolfmother, která se do České republiky vrátila poprvé od roku 2016. Tehdy u nás propagovala album "Victorious", s nímž chytila pomyslný druhý dech. Nyní má na kontě... čtěte zde

Vydáno: 25.07.2024 12:00 v sekci Naživo