Před koncertem si mě jeden kamarád v žertu dobíral, že jedu na tu kapelu bubeníka od Ozzyho, co na Strahově předskakovala Guns N' Roses. Nutno říct, že z tehdejší sestavy by dnes byli bezesporu největšími hvězdami právě Faith No More, což předvedli v Tesle Areně měrou vrchovatou. Ta praskala ve švech a díky ukrutně nepříjemnému počasí se brzy stala místem s nejmenší koncentrací kyslíku v republice. Takhle narváno jsem tu snad ještě neviděl.

Dlouhé rudé závěsy věštily něco zvláštního, ale Mike Patton se vytasil s něčím naprosto šíleným. Když za tmy a šíleného řevu kapela spustila "Reunited", nikdo netušil, co se bude dít. Jakmile se však rozžala světla, bylo vše jasné. Celá kapela (až na bubeníka) byla v oblecích a korunu všemu nasadil šílený frontmam s výcházkovou hůlkou a červeným oblekem. Kabaretně fraškální image byla dokonalá, škoda že vydržela jen úvodní song. Pak vybuchla časovaná puma a začala řezničina první kategorie. Páni muzikanti postupně odhodili saka a oddali se rokenrolovému opojení.

Všemu dominoval samozřejmě démonický Mike Patton a jeho zpěv, jenž obsahuje neuvěřitelný fond nelidských zvuků, skřeků, řevů a ďábelských smíchů, které vyvolávají mrazení v zádech. Celý koncert se svíjel v pološílených grimasách a zuřivých gestikulacích. Do toho si čas od času zapochodoval s hůlčičkou a vztekle ji zahazoval, aby mu ji technik vždy přinesl nazpět. Jenže on taky velice dobře zpíval. Asi jako velká část přítomných jsem viděl kapelu naživo poprvé a byl mile překvapen, že při všech těch šílených zvucích Patton ještě intonuje.

Sekundanta v dělání show mu pak dělal hlavně Mike Bordin za bicí soupravou, který asi výrazně zešedivěl (alespoň to tak působilo), ale rozhodně neztratil ani kapku energie. A vzhledem k tomu, že je považován všeobecně za utlačovaného člena kapely (zlí jazykové a některé další zdroje), tady dělal výbornou show, když neustále burcoval publikum, zahazoval paličky a se zakloněnou hlavou se nechal napájet technikem, zatímco nepřestával hrát. Inu, pan bubeník se vším všudy. Jen se mi zdálo, že byl sužován nějakými technickými potížemi, neb byl v péči techniků velmi, ale velmi často. Jinak nikdo z kapely nějak výrazně nešílel, kytarista s basákem dělali obvyklé pózy metalistů a klávesák bavil tím, že občas odešel ze stage a seděl v bílé košili na straně pódia a pozoroval kolegy. Pohled na něj byl zajímavý a připomínal mi trošku trestnou lavici.

A jinak? Fantazie a šílenství zároveň, brilantní show, dokonalá práce s dynamikou, nečekané hudební zvraty a mnoho dalšího. "Last Cup Of Sorrow", "Easy" nebo "Epic" jsou zkrátka už hymny a hala si je s chutí zazpívala s kapelou. Bylo to velice dobré, takřka výborné a doufám, že z tohoto tour se urodí DVD. Ovšem s živějším publikem. Je to patologický jev českých koncertů. Pokud zpěvák prohodí primitivní anglickou frázi, dav šílí, ale když dojde na něco těžšího, je z bouřícího kotle hejno leklých ryb. Jazyková bariéra? Nevím. Každopádně koncertu jinak nebylo možné nic vytknout. A toto je drobnost, protože publikum jinak pařilo jako pominuté. Od Faith No More se zkrátka nedalo čekat nic jiného než šílená show, která se konala, a to ve velmi pompézním stylu.

A pokud těm šílenostem mělo něco vévodit, musím volit předkapelu. Firewater jsou snad ještě ujetější než samotné hlavní hvězdy. Jejich mix všemožných folklórů a domorodých nástrojů s rockovou energií byl zjevením. Netuším, co dělali před Faith No More, ale byl na ně zatraceně zajímavý pohled a koneckonců to byl i sakra dobrý mejdan, který by určitě stál za zopakování. Se vším všudy.