Některé kapely by měly před vystoupením na festivalu odjet na soustředění, kde by se jednotliví členové a jejich bedňáci naučili kolegiálnímu chování, co se týče přestaveb pódia. Rozhodně by se pak nemuseli divit, že jim někdo nadává. Nebo dokonce ubližuje.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Většinou si nijak zvlášť nevšímám, kdo a jak dlouho se připravuje, obvykle se totiž tato pauza na festivalu dá využít buď ke stání ve frontě na pivo, nebo k poslechu interpreta na druhé scéně. Z pohledu diváka je tedy přestavba pódia poměrně bezvýznamnou chvílí, pokud tedy nepotřebujete nutně stát přímo před svým idolem.
Z pohledu muzikanta či pořadatele je ale všechno jinak, jedna kapela rychle balí a odklízí své aparáty (pokud se nevyužívají erární) a instrumenty z pódia, kapela druhá se pro změnu stěhuje nahoru, aby se mohlo co nejdříve začít zvučit a o kus koncertu tak nebyli ošizeni diváci ani samotní muzikanti. Ideální to představa a musím říci, že co se poslední dobou ochomítám spíše v backstage, viděl jsem, že to tak plus minus funguje. Na malém festiválku u Moravské Třebové mi byla ale tato kladná statistika nabourána.
Když jsem dorazil na místo, hráli vrchlabští
Skapollo, program měl mírný skluz, cca patnáct dvacet minut, což se dá ještě považovat za normální. Následovat měly poslední tři kapely - coby hlavní hvězdy
Airfare a
Totální nasazení, jako tečka domácí parta
Oranžovej vykřičník.
Skapollo dohráli, vyklidili pódium, nahoru se pomalu trousili se svými aparáty
Airfare. Jejich čas ubíhal, pánové půlhodinu ladili a zvučili, pak konečně spustili.
Airfare během vystoupení rozhýbali velkou část přítomných, v zákulisí si zatím
Totální nasazení připravovalo bicí a aparáty, skluz festivalu opět naběhl, proč tedy zdržovat. Jenže, ejhle,
Airfare dohrají přídavek, pánové Lichtag a spol. se odeberou za pódium a aparáty jim balí jediný technik, po chvíli se mu tedy vrací pomoci, ovšem nikdo netušil, zda po druhé hodině nepřijede policie a neudělá přítrž, takže Totáči znervózněli - ač připraveni, tak okrádáni o čas, ani zvýšený hlas k vyšší rychlosti nepomohl. Nejnepochopitelnější pak bylo počínání bubeníka, který si snad chtěl rozmontovat bicí v klidu na pódiu do posledního šroubku a blány. To už pak došlo i na ránu, která zřejmě prospěla rychlosti přestavby, protože Totáči během deseti minut měli nazvučeno. Za pódiem ještě pak ale dlouho stála dodávka
Airfare a blokovala příjezd závěrečné kapele, ale musel se přece rozebrat onen incident a alespoň zrakem
Totální nasazení proklít.
Stejná situace se stejnými aktéry nastala na Barvách léta v Poděbradech, kde jsem nebyl osobně, tak alespoň úryvek ze stránek Totálního nasazení:
"Nabraný skluz jsme pak odnesli my, což nám docela i vadilo, ale co se dalo dělat. Hned, jak dohráli, jsme začali s pomocí erárních bedňáků na pódium chrlit naší apáru, přičemž jsme nestavěli všechny bedny a Franky použil jen svůj kopák, zbytek škopků vzal erár, abychom co nejmíň zdržovali. Jenže tu zdržovali jiní. Třeba zpomalený bubeník, který sám Frankymu, jenž ho slušně popohnal, řekl, že rychleji neumí." Dodejme ještě, že přes Poděbrady se přehnaly ty tmavší a vlhčí barvy léta.
Tak co s tím? Mít za sebou velkou produkci a tlupu sponzorů zřejmě nebude všechno, možná by to chtělo ještě pár trpaslíků, kteří tu špinavou práci vykonají. Anebo, jak jsem naznačil v úvodu, namastit svaly a dát si trénink nanečisto a také posílit selský rozum. Možná těch boulí na čele a vražedných pohledů bude méně. V opačném případě se může stát, že pořadatel prostě řekne:
"Sorry Baby, tadys dohrál."