Máte poslední dobou s Andym hodně rozhovorů? Jako by se média vašeho návratu zatím úplně nechytla...

Je fakt, že jich zatím moc nebylo, máme teď docela klid. Ale myslím, že je to i tím, že festivalová sezóna teprve začne, a zatím jsme měli jen dvě takové rozehřívací show.

Po pěti letech jsi znovu součástí Lamb, jedete na turné. Jak se ohledně toho všeho cítíš?

Je to vážně bezva. Myslím, že proto, že jsme měli tak dlouhou pauzu, se teď k Lamb vracíme v hodně jiném rozpoložení. Ujasnili jsme si pohled na hudbu i ostatní věci, které děláme, a naše vztahy v kapele jsou lepší než kdy předtím. Rozhodli jsme se zároveň obnažit naše skladby do původní podoby, vrátit se k jednoduchosti, s jakou jsme skládali na prvním albu. Hrajeme pořád naše známé věci, ale lehce jsme je přeprogramovali, takže jsou teď trochu jiné a myslím, že i trochu tvrdší.

Odehráli jste zatím jedno klubové a jedno festivalové vystoupení. Tím vůbec prvním byla akce pod netypickou hlavičkou "Baby Sheep" v Brightonu a na vaší facebookové stránce se hned vyrojilo hodně nadšených reakcí - včetně jedné od Andyho.

Jo, řekla bych, že to naprosto předčilo naše očekávání. Dívala jsem se do davu a hodně lidí mělo slzy v očích, všichni zpívali hrozně nahlas, občas jsem si říkala, že snad hlasitěji než já... mělo to vážně úžasnou atmosféru.

A když to porovnáš s následnou festivalovou "premiérou" v Istanbulu?

No, tenhle koncert byl trochu zvláštní... Nevěděli jsme, co od toho očekávat, protože to byl úplně nový festival a upřímně - nějak to tam postrádalo duši. Bylo to v prostředí golfového klubu a měla jsem z toho dojem spíš takový tý "cool" akce, kam lidi přijdou, aby byli vidět spíš než poslouchat hudbu. Ale je fakt, že ten zážitek z Brightonu těžko mohlo v tu chvíli něco přebít, což je samo o sobě bezva.

No a kdo byl vlastně iniciátorem toho obnovení Lamb: ty, nebo Andy?

Vlastně tak trochu oba. Už jsme to nějaký čas probírali, když se skladba "Gorecki" objevila v novém díle hry "Tomb Raider" a najednou se spousta lidí začala zajímat - "co je to za skladbu a kapelu?" Najednou jsme si říkali wow, mohli bychom se vrátit a hrát nejen pro lidi, co už nás znají z dřívějška, ale i pro lidi úplně nové, byl to najednou vzrušující pocit - asi to byl impulz, který jsme potřebovali. A pak jsme si řekli: proč sakra ne! Nemusíme se přece nutně k ničemu zavazovat, třeba že natočíme nové album, je to prostě ve stylu "pojďme do toho a uvidíme, co se stane". Tak jsme se ptali našeho manažera, jestli by o nás byl zájem na letních festivalech, a ukázalo se, že jo.

Na případné nové album se samozřejmě nelze nezeptat - takže absolutně žádný koncept a všechno je zatím ve hvězdách?

Přesně tak, žádný plán. V přestávkách mezi zkoušení s Lamb já i Andy nahráváme vlastní sólová alba a s Lamb to vnímám hodně v duchu léta, chceme si to prostě co nejvíc užít a jsem nadšená, že jsem se do toho uvázala.

A pověz, kdo všechno v tom návratu Lamb vlastně jede? V Brightonu jste vystupovali ve třech - s Andym a dlouholetým basákem Jonem Thornem. Zůstane to tak po celou tour?

Jo, myslím, že jsme se shodli, že chceme celé to turné odehrát takhle v trojici. Je to právě i kvůli té snaze o návrat k jednoduchosti prvního alba. Přesně v téhle sestavě s Andym a Johnnym jsme totiž hráli na naší úplně první tour. A funguje to opravdu dobře, právě díky té obnaženosti působí skladby najednou intenzivněji, v té hudbě je víc prostoru, ale zároveň víc tvrdosti, elektronika působí tvrdším dojmem.

A takhle jste stihli "přeprogramovat" většinu skladeb?

Ale jo, ono samotné programování tolik času nezabere a chtěli jsme, aby ty skladby zněly čerstvě.

Zároveň bys ale neřekla, že člověk bude na vašem koncertě konfrontován s úplně jinými Lamb?

To určitě ne, náhodný posluchač by asi slyšel pořád stejné skladby. Jde o to, že Lamb byli vždycky o souhře písní a technologie a řekla bych, že přitom vždycky vítězí právě ty písničky, v tom smyslu, že můžeš změnit aranže, ale jádro zůstává pořád stejné. Nezměnili jsme ale tolik aranže, spíš jen to programování. A ty skladby teď podle mě znějí silněji než kdy dřív.

Mimochodem, už se zase při zkoušení hádáte?

Ani ne, myslím, že Andy i já jsme během těch let mimo Lamb hodně dospěli a vycházíme teď bezvadně, takže kdykoli vznikne nějaký konflikt, dokážeme ho vyřešit fakt rychle. Myslím, že jsme si už oba uvědomili, že jsou důležitější věci než hádat se o blbosti.

Můžeš prozradit víc o vašich chystaných sólových počinech?

Moje třetí album už je vlastně nahrané a teď prochází mixáží, vyjde na podzim a bude to moje vůbec nejjednodušší, nejprostší deska. Jinak i Andy teď nahrává v hodně jednoduchém stylu, jeho album by mělo vyjít během příštího roku.

Takže Andymu konečně vyjde deska s projektem Luna Seeds?

Ne ne, bude to čistě jeho sólový počin.

Aha. Spolupráci se zpěvačkou Carrie Tree už tedy ukončil?

Ne tak úplně, Carrie se na té desce v pár skladbách objeví, v jedné zpívám i já, jinak taky Damien Rice. Krom toho tam budou i instrumentální tracky.

Co si vlastně myslíš o Andyho hudebním vývoji? V počátcích s Lamb byl hodně orientován na taneční hudbu a celkem brojil proti popu. Naproti tomu dostupné ukázky Luna Seeds - to už zní dost jako pop, ne?

Jo, taky bych řekla, že Luna Seeds už je hodně na hraně popu. Ale přeprogramovaní Lamb jsou vlastně naopak spíš temní a špinaví, přišla jsem na to, že když už chci vytvářet elektronickou hudbu, chci, aby zněla nějak takhle. A když jsem teď během zkoušení s Lamb paralelně natáčela sólovou desku, Andyho zase vyloženě těšilo dělat to se mnou v co nejjednodušším stylu. Myslím, že Andyho tvorba za poslední roky má víc poloh, je to o tom dělat rozdílné projekty a ke každému přistupovat jinak.

A nepřipadá ti, že se Andy v poslední době posunul blíž k tvému jednoduchému pojetí hudby a tudíž mezi vámi při tvorbě už nevzniká tolik třecích ploch?

Je fakt, že Andy začal poslouchat mnohem víc akustických věcí. No, když jsme začínali s Lamb, vlastně vůbec neposlouchal hudbu s vokály, takže to byla často fakt bitva - prakticky můj vokál v té hudbě vůbec nechtěl slyšet! (smích) Zato teď už, myslím, hodně oceňuje písničky... takže jo, určitě se v tomhle prostor pro střety mezi námi zúžil. Ale myslím, že ty konflikty nevznikají hlavně proto, že jsme se oba celkově dost zklidnili, už máme v životě nějaké místo a nemáme potřebu spolu bojovat. To ale neznamená, že by tím ta hudba ztrácela na síle, jen už k ní přistupujeme jinak.

A jak vlastně hodnotíš svůj vývoj za těch pět let? Tvůj sólový debut "Beloved One" byl oproti Lamb určitě krokem k té jednoduchosti, o které mluvíš. Pak jsi natočila "Bloom", které bylo nástrojově i kompozičně pestřejší a navzdory absenci elektroniky a možná i díky base víc evokovalo desky Lamb. Jak jsi ale teď potvrdila, třetí deska bude zase naopak tou vůbec nejprostší.

Jasně, procházím určitým vývojem. No a hodnoceno zpětně mám pocit, že "Bloom" bylo až moc komplexní - když tu desku poslouchám teď, jsem docela nespokojená s tím, jak některé skladby dopadly.

Myslíš třeba "They Say"? To je pořádný odvrat od té "jednoduchosti".

Jo, přesně. Stejně tak "The Rain" - naživo ale hraju tuhle skladbu jenom s kytarou a najednou vyzní hodně jinak. To je právě to dobré na psaní písní - když je okleštíš, pořád existují a věci z "Bloom" tak můžu naživo i v té úplně jednoduché podobě hrát. Celkově pro mě byla sólová dráha po těch letech s Lamb něčím hodně novým, v kapele dělal produkci hlavně Andy, takže jsem si najednou potřebovala vyzkoušet různé možnosti jak natočit album. Ale hudba, kterou ráda poslouchám teď, je v zásadě jednoduchá a nahraná úplně klasickým, ale zároveň nadčasovým způsobem.

A co konkrétně teď vlastně posloucháš?

Vlastně dost Američanů, hmm… třeba Vetiver, Devendru Banharta, ale i starší věci jako Nick Drake nebo Elliott Smith. A když už elektroniku, tak Four Tet nebo Flying Lotus.

I když je to už pár let, napadlo mě, že zrovna tebe muselo zaujmout "znovuzjevení" Vashti Bunyan po víc než třiceti letech.

No zrovna s Vashti mám docela problém - ona je skvělá, ale ten její hlas je na mě fakt moc… já nevím… delikátní. (smích)

Nakonec malá ukázka uhrančivosti a výjimečnosti Lou Rhodes, která spolehlivě vynikne i za prostého doprovodu akustické kytary.

Lou Rhodes - Tremble + Save Me + Each Moment New (live)