Debutová deska WWW dostala svým netradičním přístupem k žánru, kterým se povedlo zaplnit jeho prázdné místo. Vyzdvihovalo se popírání hudebních stereotypů, exprese v textech, a především pak nezapomenutelná živá vystoupení. Ale platí tohle vše i o druhé desce "Tanec Sekyr"? Lukáš Benda byl spokojený na sto procent a v hlavní recenzi nadělil wéwéwéčkám desítku. Pětice redaktorů v makrorecenzi absolutní nadšení nesdílela a držela se s chválou přece jen trochu zpátky, ale i tak vyvážila průměrné hodnocení na slušných osmasedmdesáti procentech.

---

Petr Doupal - Jiný svět (9/10)
Vztah k interpretovi: První sekundy "Tance Sekyr" na jejich MySpace.com byl konečně ten správný impulz si zpětně poprvé poslechnout i "Neurobeat" a osobně objevit WWWčka.

"Přecházela přes cestu, až pak se rozhlídla; nestačila uskočit, nechtěla," bych dokázal citovat donekonečna. Ty zvuky a zajímavý text mě prostě dostaly. Což jsem od sebe, jako posluchače urban mainstreamu, nečekal. Textové hříčky a fúze předtím v hudbě nepoužitých zvuků mě na "Tanci sekyr" ohromně baví. A to se mi produkce Sifona na Vladimirově desce příliš nezamlouvaly. Tady mi sedí maximálně. Na albu téměř nejsou hluchá místa, každá skladba hned něčím zaujme. Stejný prvosekundový efekt má třeba i "Žena líže kost". Když je pak vše předvedeno naživo na koncertu s bombastickou živoucí projekcí a super zvukem, lze jen poděkovat, že něco takového vzniklo. "Tanec Sekyr" je mi bližší než "Neurobeat", takže možná ani nelituji, že jsem k WWW přišel až teď. A je dobře, že WWW nedokážou poslouchat všichni - publikum v Roxy bylo oproti běžným hiphopovým koncertům o něčem jiném. Anděrovi, Brainy Thuge, Typlte, bravo.

Petr Balada - Dobře uvařená polívka (8/10)
Vztah k interpretovi: Střízlivě skeptický respekt.

Nejúčinnější útok je ten, který protivník nečeká. Stalo se tak u debutu a bezpochyby to platí i pro "Tanec Sekyr". WWW vydají desku a posluchač ať si poradí. Žádná mediální vata. "Tanec Sekyr" ji nepotřebuje. Po hudební stránce je tím rozhodně nejlepším, co domácí scéna za poslední měsíce vyprodukovala. Pokračuje v tom, co debut úspěšně představil. Navíc přidává další várku invence s ještě pestřejším spektrem samplů a beatů. Je hravější, údernější, paradoxně experimentálnější a přístupnější zároveň. Trochu EOST, trochu Načeva. Problém pro mě představují pouze texty. Už ne tak velký jako u debutu, ale stále zabraňující udělit absolutorium. Dokud to jsou hrátky se zvukem slov, s jejich vrstvením bez důrazu na zjevný smysl, jako "Lexikon" na první a "Těsto z ocele" na druhé desce, bavím se. Když dojde na destruktivní texty na hranici intelektuální pózy a depresivní lyriky (např. "Urychlovač nekonečno"), ruší mě. Ale protože desce "Tanec Sekyr" se přeci jenom chvílemi daří nalézat rovnováhu mezi oběma polohami, nemám pochyb, že její následovník už mě přiměje tu desítku dát.

Radek Londin - Složitá cesta Babylónem mysli (8/10)
Vztah k interpretovi: Dlouhodobě přátelský.

Vysokotlaká stimulace smyslů a mozku, taková je druhá deska WWW. Zda vám rozbuší i srdce, to už je složitější otázka. Dovolím si zcela nesubjektivně tvrdit, že vřele bušících srdcí získá minimum (i když většina se hrdě přizná k sympatiím). Nahrávka mluví hlavně o zvláštních odcizeních a podobně se chová i k posluchači, kterého obklopí složitě zkonstruovanou změtí myšlenek a obsahů. Slovní eskapády Sifona a Lubomíra Typlta jsou svou fantaskností obdivuhodné a hodně už se o nich napsalo i namluvilo. Některé na můj vkus až příliš šustí papírem, naštěstí detailně zprodukovaná hudba dokáže vždy vyvážit i předimenzované momenty. Humor zůstává - dle mého názoru ke škodě věci - pouze černočerně načrtnutý a musíte ho chtít slyšet. Asi rovněž nejsem jediný, kdo si myslí, že napsat přímý text je kolikrát složitější, než se schovávat za mnohoznačností, jež občas ubírá ze síly emocionální direktu Sifonova expresivního výrazu. Berte to však jen jako menší rýpnutí, která nijak nezmění celkový dojem - že "Neurobeat" byl vymodleným začátkem jedné velice osobité hudební pouti.

David Věžník - Texty nejsou všechno (7/10)
Vztah k interpretovi: Kladný, velmi kladný, byť vybudovaný až s vydáním "Neurobeatu".

A zas. Slova kolegy - souhlas. A zastavme ten marný pokus o napodobení rozsekaných veršů Lubomíra Typlta! Pravdou ale je, že Lukáš Benda jako by mi vzal slova z úst. Minimálně co se míry respektu k WWW týče. I tu desku popsal dobře a v zásadě s ním souhlasím. Jen když si to převedu na ty desetibodové štafle, zastavím se o tři příčky níž. Vrtám se v mozku a přemýšlím proč vlastně. "Neurobeat" byl jak facka po ránu (čti vynikající album) a přinesl něco, co opravdu nemá obdoby. "Tanec sekyr" pokračuje. Že by zvyk? Dost možná, ale není v tom sám, ten zvyk. I zvuk. Taky jiný, i když to do kovadliny nepraští hned. Větší minimalismus ústící tak v temnější hudební vlny obnažuje slabiky tak povědomě Sifonem vyštěkávané. A to je možná ono. Texty nejsou všechno. A i když je "Karamel je cukr, co se už neuzdraví," slogan jak hajzl (čti výborný slogan) a na "Tanci sekyr" zdaleka není osamocen, celková atmosféra nahrávky je jaksi ochuzená. Ochuzená o tu druhou půlku. Hudbu. Tolikrát předělávanou. Ale zas: WWW stejně patří v rámci hip hopu mezi to nejlepší, protože nejoriginálnější. Tanec netanec.

Karel Zich - (7/10)
Vztah k interpretovi: I vzhledem k hudebnímu zamrznutí Ivy Bittové považuju WWW za aktuálně nejzajímavější tuzemskou záležitost.

Jak moc WWW převyšují ještě alespoň to zábavnější z českého hip hopu (Vladimir518), prokázali v přímé konfrontaci na vynikajícím křtu aktuální desky. Nejde ale zdaleka jen o hiphopovou scénu, do níž spadají jen zlehka - i v celkovém měřítku jsou u nás pro svou hudební originalitu a přesvědčivost projektem zcela výjimečným. Škoda jen, že samotný "Tanec Sekyr" se snadněji oceňuje pro svou nespornou komplexnost, než že by šlo o počin vyloženě strhující. Chemie strohé elektroniky, osobitých textů a projevů Sifona a Milesy funguje pořád dobře, ale ne tak intenzivně jako naživo či na debutu "Neurobeat", který kromě majstrštyku "Lexikon" nabízel i víc Sifonova drásavého řevu, z nějž mrazilo v maniakálních zpovědích "Kouř" či "Ve stínu lamp". Obdobnou nekompromisnost, kterou už je těžké od WWW neočekávat, nabízí pouze výtečně gradující "Anatomie". I tak je "Tanec Sekyr" velmi vypiplaným počinem nabízejícím nespočet chytrých hudebních i textařských momentů a pořád jedním z mála argumentů proti paušálnímu odsuzování české scény jako provinciální a v širším měřítku nekonkurenceschopné.

---

Album: WWW - Tanec Sekyr
Průměrné hodnocení: 7,8/10
Celkový čas: 52:52
Skladby: Těsto z ocele, Kůň, Žena líže kost, Urychlovat nekonečno, Rybník, Anatomie, Evropa, Karamel, Prkno, Rýč, Velký třesk, Ohni se mnou pojď, Tanec sekyr