Trojka dnes již dospělých punkerů dala definitivní sbohem svým dávným dobám. Pět let čekání se vyplatilo. Ale ono se čekalo docela dobře. Skvělý živák a projekt Foxboro Hot Tubs příjemně zpestřily pauzu mezi řadovkami. A navíc: nová deska, která vychází nyní, je více než skvělá. Jenže co si budeme nalhávat? Green Day měli nůž na krku a věděli, že natočí buď další bombu, anebo propadák. Jiná možnost nebyla a naštěstí se povedla první možnost. Album minimálně stejně kvalitní jako "American Idiot". Jednoduchost Ramones, hravost The Clash a epičnost Queen. To jsou hlavní trumfy desky. Ztrácí jen jednu zbraň svého předchůdce, a tou je moment překvapení, který vynesl odepisované Green Day zpět na vrchol.

Sedmdesátiminutové album vlastně nikam neodbočuje. Opět jde o nahrávku svázanou konceptem, tentokrát jde o příběh dvou mladých lidí. Glorie a Christian jsou pár, který se protlouká životem ve Spojených státech po vládě George W. Bushe. V souvislosti s deskou se i několikrát použilo označení rocková opera; což není úplně od věci. Nahrávka je koncipována do třech dějství, která si teď představíme.

Heroes And Cons
Pokud pomineme intro, které se do této části nepočítá, tak první akt čítá šest songů a já ho považuji za vrchol alba. Titulní skladba je pětiminutový epos o několika částech, které by vydaly na samostatný song. V podstatě pokračovatel "Jesus Of Suburbia" z minula. "Know Your Enemy" je pak známé již delší dobu, ale "¡Viva La Gloria!" považuji za nejlepší song na desce. Má lehce nasládlé ucajdané intro, aby se následně změnila v prvotřídní vypalovačku. Celou část desky pak uzavírá hodně queenovitá "Last Night On Earth".

Charlatans And Saints
Druhé dějství je rovněž poskládáno z půltuctu písniček a převažují pomalejší kusy. Nabroušená rychlovka "Murder City" tak tvoří spíše ostrůvek říznosti vedle až skoro orientálních věcí jako "Peacemaker". Je to zvláštní, ale všechny tyhle věci jsou uvěřitelné, až se tomu sám divím. Kdybych kdysi uvažoval o tom, že uslyším tolik pomalejších věcí na jedné jejich desce, tak bych měl osypky. Dnes tomu tak není a druhá část desky jen ukazuje nadhled trojky punkášů.

Horseshoes And Handgrandes
Závěrečná pětka pak přináší rozuzlení celé desky a tři songy patří rozhodně mezi ty rychlejší, svižná a opět velmi povedená část, která hodně odkazuje k historii kapely. Ultraploužák "21 Guns" pak přináší spíše uklidnění před výstupem na vrchol. Předposlední "American Eulogy" má podtitul "Mass Hysteria", aby desku uzavřel a střednětempá "See The Light". Světlo na konec.

Teď tedy víme, jak zhruba deska vypadá. Je pomalejší a jemnější než "American Idiot", ale je to pochopitelné a jakási melancholie je na místě víc než naštvanost. Nastoupil nový prezident a teď se jen čeká, jestli zvedne zemi z pozic, kam ji poslal ten předchozí. A aby to čekání bylo příjemnější, tak si k němu můžete pustit právě tuhle desku, která opět rozšířila pomyslné punkové hranice a ukázala sílu tří akordů. Kdyby byla neočekávaná a překvapivá jako její předchůdce, tak volím absolutní hodnocení, ale takhle to nakonec bude o bodík méně.