Naše nová rubrika zaměřená na podpultové desky ostří ve svém patnáctém pokračování na britskou trojici Sweet Billy Pilgrim, příští týden v Praze formaci Butthole Surfers předskakující Black Dice, épéčko seattleských Throw Me The Statue a one-man techno projekt Heimito.
Chcete vědět, co nového se událo v chladných vodách severského metalu? Na co se momentálně tančí v Berlíně? Na čem ujíždí milovníci amerických a britských nezávislých labelů? Čí rap zní ve ztracených ghettech americké periférie nejhlasitěji? Cílem rubriky Zaostřeno na podpultovky je přiblížit vám dění v žánrech a na trzích, o kterých se běžně na našich stránkách nedočtete.
Zaostřeno na: Sweet Billy Pilgrim - Twice Born Men
Label: Samadhisound
Datum vydání: 5.4.2009
Žánr: alternativní folk, indietronica
© facebook interpreta Vklouznete do něho, jak do oblíbených bot, co už mají z lajdáckého nazouvání trochu sešlapanou patu. Tak příjemně zní druhé album britské trojice, podobně jako třeba muzika Iron and Wine nebo
Adem.
Sweet Billy Pilgrim vrství s důkladností ambientních projektů, jenže místo struktur se soustředí na písničku. "Kalypso" začíná vybrnkávaným harfovým motivem, pak přidá zvuky lodního podpalubí a motiv se vrátí spolu s hlasem frontmana Tima Elsenburga. Jeho kymácivý, trochu chraplavý ale jemný odstín má přesně takovou intenzitu, aby vybízel k soustředění, ale zároveň na sebe nestrhával veškerou pozornost. Spleť zvuků a nástrojů, mezi nimiž nechybí banjo, starobylé harmonium, akordeon či různé píšťalky, by bez problémů obstála sama o sobě. Zpěv tak můžete brát jako pětikilovou třešničku na dortu. Kromě poslechu oblaží duši i pečlivě vyvedený digipak s kresbami od Tacity Dean, ostatně, co jiného čekat od perfekcionistického labelu Samadhisound. Twice Born Men patří mezi ty relativně nenápadné desky, které si vás získají i bez vytrvalé mediální masáže. Napněte plachty, vyplouváme.
Radek Londin
Stars Spill Out Of Cups (z debutového alba)
> Více: oficiální stránky,
MySpace.com
> Verdikt: 9/10
Zaostřeno na: Black Dice - Repo
Label: Paw Tracks
Datum vydání: 7.4.2009
Žánr: noise, experimental
© facebook interpreta Nedávno jsem kdesi narazil na skoro deset let starý článek o
Black Dice, který byl nadepsaný titulkem: Very Satisfying Mind Fuck. V překladu tedy velmi volně něco jako - Velmi uspokojivý mozkový výplach. Tihle hoši z Brooklynu vždycky byli trochu noise (vydávali splity s
Wolf Eyes) a zároveň mohli mít v klubovém undergroundu skoro disco hit "Cone Toster", který vyšel na newyorském ubercool labelu
DFA. Poté, co se na přelomu roku dočkali velké slávy jejich kamarádi z
Gang Gang Dance a poté i
Animal Collective (na jejichž Paw Track vydávají), čekalo se, že i
Black Dice přijdou s něčím, co je posune blíže mainstreamu. Jenomže "Repo" ve skutečnosti žádná zkratka ke slávě není. Je to nahrávka, která je vlastně stejná jako všechny ostatní a přesto je jiná. Stejná v tom ohledu, že stejně jako minulé počiny lepí podivné surové (pa)zvuky do pop-noiseových koláží, které nejsou agresivní, spíše příjemně inspirující. A jiná v tom, že se pokouší být seriózně funky. Nechám na vás, jestli si je zařadíte do škatulky provokatérů, šprýmařů nebo dementů.
Black Dice příští středu zahrají v Divadle Archa na festivalu Stimul jako předkapela jiných slavných šprýmařů
Butthole Surfers.
Karel Veselý
Black Dice - Glazin
Více: MySpace.com
Verdikt: 8/10
Zaostřeno na: Throw Me The Statue - Purpleface
Label: Secretly Canadian
Datum vydání: 17.2.2009
Žánr: indie pop
© facebook interpreta Cesta od (před)loňského debutového alba "Moonbeams" k épéčku "Purpleface" sice vede úplně jinudy než přes očekávané
standout tracky "Yucatan Gold" či "Lolita", ale ve výsledku
Throw Me The Statue hvězdičky kvality neztrácejí. Leccos naznačuje už samotné zařazení alternativní verze skladby "Written In Heart Signs, Faintly" z prvotiny, ale jasno budete mít až po kompletním poslechu, který je až sklíčeně kompaktní a na épéčko netradičně vyvážený. Zapomeňte na upbeatové
vodné skočné a připravte se na klidné moře a spolehlivého lodního mašinführera, protože právě Scott Reitherman je jedinou jistotou, že jste opravdu sáhli po matroši od dealerů
Throw Me The Statue. Čekají vás netradičně líné baladické motivy, rozmáchnutá a zamyšlená témata a naléhavý zpěv, jen roztěkané šroťáky zůstávají, abyste cítili tu známou příchuť na jazyku. Épéčko "Purpleface" představuje
Throw Me The Statue jinak, ale pořád stejně dobře.
Miroslav Böhm
Throw Me The Statue - Lolita (z alba "Moonbeams")
> Více: MySpace.com
> Verdikt: 8/10
Zaostřeno na: Heimito - Pollux EP
Label: Eydition, Truetilldeaf
Datum vydání: 30.3.2009
Žánr: techno, deep house, electro, ebm
© facebook interpreta Eydition je novým labelem na německé techno scéně. "Pollux" remsheidského oneman projektu
Heimito je prvním releasem odhalujícím karty, se kterými chce Eydition hrát fair play hru.
Heimito začal tvořit první kompozice před sedmi roky, dodnes se drží záměru se nijak zvukově neomezovat. Milovníci techna a obsáhlých zvukových prostorů zajásají radostí u titulního tracku. Je to totiž klubová tutovka, kterou do svých rádiových podcastů zařazuje čím dál tím více dýdžejů a to nejenom díky líbivé basové lince, která imituje discem a funky pošpiněné sedmdesátky. "Beteigeuze" pokračuje v našlápnutém tempu, jen se okrajově potápí do hlubin deep housu a má to šmrnc. Posledním do party je "Solar Mining Mix" této skladby, který ukuchtili Lunar Mining Project z Mannheimu. Hrubá stavba "Beteigeuze" byla ponechána, jen nečekaně byla přebarvena tmavým odstínem electronic body music. Tyto ruchové zásahy tak vytvářejí hybnou atmosféru a potlačují původní minimalistické postupy Heimita. "Pollux" je nakopnutý začátek za sedm s hvězdou.
Dan Hájek
> Více: MySpace.com
> Verdikt: 7/10