Pokud zrovna Dan nespolupracuje na soundtracích k českým teenage komediím, je ryze antikomerční osobností. Hudbu pojímá většinou komorně, uceleně a snivě. Je tomu tak i na koncertech. Skupina Illustratosphere, složená ze smetánky převážně jazzových muzikantů, za Danem během vystoupení nikdy nikterak nezaostávala. Těžko říct, kdo tu vlastně držel krok s kým, instrumentální část hudby byla totiž vždycky nejméně stejně důležitá jako frontmanův nenapodobitelný zpěv. Členové Illustratosphere dokázali Danův hlas podbarvit tak, jak bylo třeba - nejčastěji sáhli po jazzových aranžích, ale skvěle vystřihli i bluesový nebo funkově rozjuchaný podklad.

Na středeční mrazivý večer si Dan s Illustratosférou zapsali do diáře poslední koncert turné k aktuální desce "Animage". Poprvé po šesti letech se mohli těšit na hraní v Lucerně. Pódium bylo na koncert klasicky koncipované, projekce realizovaná výtvarníkem Romanem Týcem ze skupiny Ztohoven zase minimalisticky půvabná. Dan naběhl jako obyčejně v košili, dnes ale bez typické čepice. Po chvíli zpěvu se začal kroutit jak paragraf - svým typickým bártovským způsobem. Přestože vypichování výšek prstem do vzduchu může působit trochu divně nebo dokonce amatérsky, se skutečností, že je Dan nejen vlastníkem celého hejna zlatých Andělů, ale i zpěvák par excellence, to nehlo.

Kromě trochu křečovitých Danových pohybů se žádná divoká vizuální show nekonala. Hudba Illustratosphere je spíš poklidná, siestová záležitost. Neskutečná přediva dadaistických textů a slovních hříček dovolila posluchačům alespoň na pár hodin utéct realitě. Většina textů ze společných projektů Dana Bárty a jazzové Illustratosféry je snadno rozeznatelná právě díky bohatému vrstvení zvukomalebných vět - a je na každém zvlášť, aby si v nich našel svůj vlastní smysl. Významových rovin je tu přehršel.

Dan zpíval neuvěřitelně procítěně, procházel napříč různými styly, jako by se nechumelilo, a ještě u toho stíhal bravurně improvizovat, když se mu zrovna zachtělo. Na kapele ve složení Jiří Slavíček, Filip Jelínek, Robert Balzar, Stanislav Mácha a Jaroslav Friedl bylo znát, že se s Danem po letech společného koncertování sžila nejen hudebně, ale i lidsky. Jako by se bez přestání ladili na stejnou vlnu a vzájemně prorůstali mezi jednotlivými tóny a slovy. Nejvýraznější z hráčů v pozadí byl jazzman Robert Balzar se svými brilantními kontrabasovými vyhrávkami, který během koncertu úplně smazal rozdíl mezi hraním a hraním si.

Celou Lucernu prostoupila podmanivá atmosféra jako by z jiného světa, ve které se posluchači i kapela cítili jako ryby ve vodě. Příjemné ovzduší a bohaté přídavky na závěr rozptýlily i rozhořčení z velkého zpoždění začátku koncertu. Ve chvíli, kdy kapela zmizela z pódia a znovu se rozsvítila světla, byli všichni zase probuzeni do svých vlastních každodenních sfér - které ale po prožitém koncertu byly o něco poetičtější a méně šedivé.

Setlist: Pánví, Wo-Ba-Si-U, Na i v ní, Vlčák, Eleisure Suite, Němá éra, Naokoland, Malé Olala, Stmívání, Dech, Nejen Ian, Geist Arbeitet, The Mother's World, Jesus Online, Some People, Za poryvů

Rozsáhlou fotogalerii z koncertu naleznete tady.

Dan Bárta a Illustratosphere, Velký sál Lucerny, Praha, 17.12.2008