Pražská kapela Southpaw je dlouhé roky miláčkem většiny domácích hudebních publicistů, vydává skvělé desky, ale výrazný komerční úspěch dosud nepřišel. Skupina ale nehodila flintu do žita a pro letošní podzim, konkrétně na 1. října, připravila nové album nazvané "Addiction".
© facebook interpreta Kdekdo by si mohl říci, že po dvojdesce
"Heartdisk", která vyšla na jaře 2006 a přinesla dvacet skladeb, už nemají
Southpaw kam jít. Jak přiznal frontman
Gregory Finn v
našem rozhovoru, původně si to myslel i on, ale po různých vedlejších projektech členů kapely zvítězila prostě chuť natočit další dobrou desku. Novinková nahrávka "Addiction", která se (vydaná opět u vydavatelství MenX) dostane do obchodů ve středu 1. října, nabídne jedenáct skladeb, v nichž
Southpaw bez problémů poznáte, ale nabídne více kytar, více elektroniky a zajímavě využité smyčce. Poslechnout si zatím můžete pilotní singl
"Addiction", po ostatních skladbách se aspoň můžete projít v našem průvodci.
1.
Bombs (3:14)
Úvodní skladba desky, k níž vzniká i videoklip, hned na začátek nahrávky zaútočí elektronickými pazvuky, které jako by vypadly z nějakého remixu od
Justice. Hluková stěna po minutě a čtvrt ale najednou ustane a skladba se stočí někam do intimního zákoutí se smyčci. Tam ovšem nevydrží dlouho a opět se rozjede do zběsilé jízdy. Dobrá zpráva je, že i přes aranžérské zvraty je to stále
normální písnička.
2.
Addiction (4:07)
Zvukově titulní "Addiction" navazuje na "Bombs", opět nechybí vyklidněnější pasáž (tady ale spíše ke konci písničky), ale na druhé straně se liší v tom, co má být ona
závislost. Velkou část skladby totiž tvoří to, co má být pravděpodobně refrén. Ne že by byl zrovna zpěvný, ale zaleze do hlavy a nepustí.
3.
Design (3:20)
Trojku v pořadí nejvíce charakterizují bombastické smyčce, které se kapela nebojí narušit tanečním rytmem a chemickými zvuky. Vzletný refrén a Gregoryho
nahallený zpěv dávají místy pocit letu. Ale uznávám, že to může být velmi subjektivní dojem.
4.
Pages (4:19)
Úvod nabídne zvuky jak z nějaké osmibitové hry, ale posléze se přidá kytara a zasněný zpěv. Po minutě se "Pages" rozjede do kytarovo-smyčcové hitovky s dalším refrénem, který
Southpaw umí sypat jako z rukávu. Musejí ovšem chtít. Ve vokálech je poprvé pořádně slyšet
Klára Nemravová, jež se objevuje i v dalších skladbách.
5.
We Want More (2:59)
Nejkratší kousek na desce rozjíždí tvrdý rytmus bicích a
smyčcový riff. Jinak se jedná o další z kategorie rychlých refrénovek, které podporuje zvuková stěna ze spousty nástrojů.
© southpaw.cz
6.
Bones We Break (3:47)
První skutečné zklidnění po předchozí hlukové náloži přináší až šestá "Bones We Break" s hostující Zuzanou Irglovou. Klavírní balada s podporou akustické kytary disponuje intimní atmosférou, kterou se kapela záměrně snaží rozbít několika zvukovými podivnostmi. Poprvé se mi chce napsat, že jsou ty elektronické vsuvky zbytečné a křehkou písničku zbytečně ruší.
7.
Mute Song (3:28)
Tvrdý rytmus bicích v této středně rychlé skladbě ostře kontrastuje s klidným Gregoryho zpěvem, jehož téměř celou písničku doprovází Nemravová.
8.
Brother (3:56)
Pokud
Southpaw někdy chtěli zaútočit na diskotéky, touhle peckou by se jim to rozhodně povedlo. Na počátku také
Burian mladší překvapí zpěvem, který je asi tak dvě oktávy níž než jeho běžný hlasový projev.
9.
For The Last Time (3:30)
V diskotékové jízdě kapela pokračuje i v refrénu "For The Last Time", který nabídne už zcela rovný beat. Mimo něj je však rytmus téměř drum'n'bassový, což sloky a refrén staví na zcela jiné hudební břehy. Ani zvukové orgie však nepřehluší další silnou melodii.
10.
Troubles (3:23)
Chytlavý vokální sampl na začátku upomene dřívější nahrávky skupiny, dále na nás ale čeká jejich nyní už typický mix kytar, elektronických vychytávek a tvrdého rytmu. Překvapí ale něčím, co by se asi dalo označit za
kytarové sólo.
11.
The Tree (9:04)
Pokud vás při pohledu na stopáž poslední skladby okamžitě napadne, že track určitě skrývá nějakou dvanáctou utajenou písničku, mýlíte se, pomalá "Tree" trvá opravdu devět minut. Nebyli by to
Southpaw, aby v ní nepopřeli vše, co na "Addiction" dosud nabídli. Zatímco všechny předchozí
krátké písničky obsahují spousty nerozpracovaných hudebních nápadů, které skladby pouze ozvláštní a uhnou jinam, závěrečná devítiminutovka je postavena na jednom klavírním motivu, jenž se hypnoticky opakuje a podbarvuje zpěv. Poslední dvě minuty už tvoří jen dozvuk skladby a různé rozbité zvuky.
Nezapomeňte, že nové album Southpaw vychází ve středu 1. října, kdy u nás také najdete recenzi. Protože "Addiction" je opět na české poměry netradiční nahrávkou, dočkáte se posléze i makrorecenze.