Představte si, že jste velmi úspěšnou skupinou jak z hlediska uměleckého, tak komerčního. Vaší poslední desky se prodalo několik milionů kusů a je řazena mezi nejlepší alba poslední doby. Ve vaší tvorbě je spatřován otisk geniality a jste srovnáváni spíše s význačnými spisovateli než s jinými skupinami, protože se vám podle všeho daří vystihovat ducha doby. Žijete v atmosféře chvály, ale i neskrývaného očekávání, jaké bude další album. Sami jste si totiž na sebe upletli bič v podobě neustálého hudebního posunu směrem kupředu. V podstatě nemáte jinou možnost, než je změna a inovace. A pokud je váš název Radiohead, dá se čekat změna hodně zajímavá.

Pravděpodobně znáte taneční projekt U.N.K.L.E, na němž se podílel i Thom Yorke, s největší hitem "Rabbit In Your Headlight". Dá se předpokládat, že i z něj nasál Yorke chuť k téhle změně. V podobném duchu jako "Rabbit" se totiž nese i "Kid A". Na začátek mám špatnou zprávu pro milovníky kytar. Moc si jich na "Kid A" neužijete. Ani Yorkův naléhavě kvílivý hlas zde často není takový, na jaký jste byli zvyklí. Řada skladeb na něm vůbec není postavena. Občas začne až po několika minutách, jindy je zkreslený k nepoznání. Bubny Phila Selwaye musely dost často ustoupit automatickým bicím. Klávesy obsluhuje multiinstrumentalista Johny Greenwood. Prostě koketérie s elektronikou alá Radiohead. Žádný rychlý rytmus ale nečekejte. Radiohead nejsou David Bowie (album "Earthling"), přistupují k věci jinak. Také to rozhodně není čistě elektronické album. "Kid "A je sice pocitově i hudebně chladnější, ale i přes použití některých postupů taneční hudby, postrádá její často umělou pachuť. Nazval bych to emočním i myšlenkovým vkladem obohacujícím jinak chladné rytmy. Při poslechu se mi občas vybavoval "Airpotman", vymykající se první píseň z poslední desky R.E.M - "Up". Náladou mi k některým věcím z téhle desky docela sedí. Album chvílemi působí dosti schizofrenně, občas se zdá jako by ho nahrával někdo, kdo je ještě jednou nohou v roce 1997 a druhou už v novém tisíciletí. Něco jako by se nevešlo na "OK Computer" a bylo upraveno v duchu desky, něco je zvukově úplně jiné. Prvky ambientu jsou neopominutelné.

Album "Kid A" (název podle programu na tvorbu dětských hlasů) se podle všech zpráv nerodilo lehce. Očekávání ostatních, ale i osobní (především autorská) krize, ochromily Thoma Yorka, tvůrčí motor skupiny. Ani firma Parlophone na skupinu nijak netlačila, a tak se vše rozjíždělo velmi pomalu. Začalo se natáčet v lednu 1999 v Paříži s jedinou myšlenkou - žádné "OK Computer". Je to jedna z rozporuplných věcí na Radiohead - snaha hrát dobrou hudbu a přitom odmítat popularitu s tím spojenou. Stejně jako předtím na "Creep" zanevřel Yorke i na "OK Computer". S tím se spojila i utkvělá představa, že to nejsou Radiohead, kdo udávají takt světové hudbě. Po návratu z koncertního turné, unaven hudbou skupiny, totiž Yorke prožil znovuobnovení zájmu o hudbu svého studentského života. Konkrétně se jednalo o hudbu z sheffieldského progresivního tanečního labelu Warp s hlavními hvězdami Aphexem Twinem nebo Autechre. Yorke v taneční hudbě, kromě deprese z toho, že "život je jinde", našel i inspiraci stejně jako jiní před ním (Davida Bowieho jsem už zmiňoval). Baskytarista Ed O´Brien měl zatím jinou vizi. Představoval si tříminutové skladby plné kytar a výrazných melodií. Ve střetu těchto dvou koncepcí zvítězila nakonec ta Yorkova. Jeho bonmot, přirovnávající své postavení v Radiohead k pozici USA v OSN, je ostatně celkem známý. "Kid A" je tedy především Yorkovo album, platí to o něm více než o kterémkoli z předchozích alb. Opojen rytmem a s nechutí k melodii, začal vytvářet smyčky bicích a různé zvuky. Zbytku skupiny pomalu docházelo, že to nebude taková týmová hra, na jakou byli zvyklí. Ne každý si zahraje v každé skladbě. Nejdůležitější nejen pro nahrání alba, ale dokonce i pro další existenci skupiny, bylo, jak se s tím ostatní vyrovnají. Podle výsledku se tak díkybohu stalo.

Že se něco stalo, je poznat už od otvírací "Everything In It´s Right Place". Automatický bubeník, klávesy a hrátky s Yorkovým hlasem mluví za vše. Následující "krysařská" "Kid A" v tom pokračuje a milovníkům starých Radiohead zasazuje další tvrdý úder na solar. Škatulka ambient techno. Vsadil bych se s kýmkoli, že by je v tomhle nepoznal, i vokál leadera skupiny je totálně zkreslený a zpomalený. Drsný, převážně basový, hudební podklad k "National Anthem" zase zní jak něco od Massive Attack z doby "Mezzanine", ovšem s charakteristickým Yorkovým hlasem a obohacené o skupinu rohů, které dospějí až k závěrečné skoro kakofonii. Určitý návrat ke kořenům pak znamená "How To Disappear Completely". Vcelku pomalá, klasická písnička se španělkou, basou a smyčci na konci, která by se klidně vešla na "The Bends", inspiraci k jejímu textu načerpal prý Yorke během obřího koncertu pro 38 000 lidí v Torontu. Pocit odcizení v: I´m not here, it´s not happening, I´m not here, I´m not here ... . Z instrumentální "Treefingers" by zase měl radost Brian Eno Je to vyloženě ambientní věc, pomalá, bez jasné struktury, rytmu. Shluk hudebních pocitů. V kontextu alba asi největší úlet mimo realitu všedních dní. Snad i proto po ní musela přijít "Optimistic", nejpřístupnější skladba alba pro fanoušky "OK Computer". Žádné velké experimenty v ní nenajdeme, spolu s "In Limbo" je to ta noha, kterou Radiohead ještě mají v minulosti. Ale absolutním vyvrcholením celého alba je pro mě osmá "Idioteque". Je to dokonalé spojení chladu a emocí. Spojení nízkého a vysokého (rozlámané beaty a Yorkův úžasný hlas). Asi čtyřminutová litanie při níž běhá mráz po zádech. Dlouhé kvílení na skoro jeden dech. Nejen naléhavost s níž Yorke zpívá své Women and children first, řadí "Idioteque" k tomu nejlepšímu, co Radiohead kdy natočili. (Pozn.: Neslyšeli jsme verš I have seen too much, I haven´t seen enough už někde?), Radiohead nejsou žádnou veselou skupinou a ani tahle deska nekončí moc optimisticky. Desátá "Motion Picture Soundtrack" s chrámovou atmosférou navozenou zvukem varhan, s sebou přináší smutnou výpověď o touze i rezignaci. Skvělý doplněk k podzimním "depkám". Jako v jedné z mála skladeb v ní najdeme dešifrovatelný, přístupný text.

Závěrečné resumé: