Hned na začátku článku prozradím, že jsem na koncert Celine Dion přicházel s mírným despektem a odcházel nadšený, přičemž tento obrat začal už s předskokankou Lenkou Filipovou, která byla vynikající volbou. Na pódium nastoupila společně s Seanem Barrym a Mirkem Linhartem přesně v osm hodin a během svého vystoupení trvajícího něco kolem čtyřiceti minut zahrála jak svoje největší hity jako "Částečného zatmění srdce", "Dobrý bůh to ví" či stylově francouzsky zpívaný "Za všechno může čas", tak i méně známé věci včetně keltské ukolébavky. Na předskokana měla Lenka Filipová velmi dobrý sytý zvuk, kde vynikl dokonalý souzvuk všech nástrojů včetně Barryho irské harfy. O pěveckých a instrumentálních schopnostech protřelé Lenky Filipové se už nemá smysl vůbec bavit a ovace, kterých se jí jak v průběhu, tak na konci vstoupení dostalo, byly zcela na místě.

Těsně před devátou se nad čtvercovým pódiem umístěným ve středu arény rozzářily všechny obrazovky a video remix "I Drove All Night" otevřel show, na kterou budou přítomní ještě dlouho vzpomínat. Už v klipu, který byl letmým průřezem po dosavadních koncertech turné a končil nápisem TONIGHT - PRAGUE, bylo vidět, že je na co se těšit. Jeho tvůrce Jamie King, jehož práci jsme mohli vidět už na posledním turné Christiny Aguilery či na Confessions World Tour Madonny, se opět vytáhl. Celine Dion ušil skvěle padnoucí představení, jež bylo na hony vzdálené jejímu kýčovitému koncertování v Las Vegas.

Jak už je z předchozích řádků patrné, čtvercové pódium posadil Jamie King do středu haly a z něj pak vybíhaly do publika dvě rampy. Celá scéna připomínala takovou zvláštní Rubikovu kostku. Díky světelné podlaze neustále měnila barvu a samotné pódium bylo rozdělené na několik částí, které mohly mít různou výškovou polohu, včetně zcela stažené pod hlavní úroveň. Na těchto výtazích byli umístěni všichni muzikanti, takže v některých písničkách byl na scéně kompletní ansábl a naopak v jiných si publikum vychutnávalo samotnou Celine. Jezdící chodníky na koncích pódia byly už jen příjemným zpestřením. O dokonalý přehled se postaraly čtyři obrovská promítací plátna umístěná po stranách nad pódiem, a především jakési závěsy nad středem pódia, které byly normálně průhledné, ale zároveň se dokázaly proměnit i v "klasickou" obrazovku. K tomu přidejte ještě jak jinak než dokonalý světelný park. Ten si díky centrálnímu uspořádání dělal z celého publika projekční plátno.

Mezi těmito technickými vychytávkami ale zářila především Celine Dion. I když už přeci jen není nejmladší, na scéně vypadala velice mladistvě. Dokázala skvěle spojit dvě věci - mistrovský zpěv a k tomu přiměřenou show. Její hlasový projev je naživo ještě lepší než na deskách a nerozházel ji ani téměř dvouhodinový koncert. Řadu písniček okořenila kousky zpívanými bez kapely, kdy její zpěv dostal další rozměr.

Sama Celine Dion pak působila velmi podmanivě. S publikem si pohrávala - chvilku působila velmi plaše, chvíli na to se proměnila v provokativní sexy dračici. K tomu všemu ji napomáhala i různá odění, která během koncertu vystřídala - od krátkých šatiček bez ramínek přes kožené kalhoty s halenkou a rozevlátým pláštěm až po velmi elegantní šaty. Celý koncert navíc odzpívala s neuvěřitelným drivem a nasazením. Jen jednou jedinkrát sklouzla k méně uvěřitelným emocím - když "My Love" odzpívala takřka v slzách.

Další věcí, kterou jsem musel ocenit, byla i schopnost navázat kontakt s publikem, jak to umí jen málo zpěvaček jejího kalibru. Nejprve velmi dobře česky přivítala Prahu, pak v několika větách vzpomněla dlouhou koncertní pauzu a nezapomněla ani na poděkování Lence Filipové. Tím to ale vůbec nekončilo. Několikrát během koncertu zvedla diváky ze židlí, a to nejen při potlesku, ale i během písniček.

Koncert jako takový rozdělila na několik bloků. V tom prvním si odzpívala většinu svých největších hitů jako "The Power Of Love" či "Because You Loved Me", ale zařadila i novinku "Taking Chances" nebo skladbu "To Love You More" z desky "Live á Paris", obohacenou vynikajícím výkonem houslisty Jeana Sebastiena Carrého. Druhý, nejkratší blok odstartovala flamengo mezihra, na níž Celine navázala s podobně laděnou "Eyes On Me" a zakončila jej hitovkou "All By Myslef", za kterou si vysloužila poprvé potlesk ve stoje. Další pokračování pak bylo ve větší míře věnované aktuálnímu albu. Otevřela jej sice starší "I'm Alive", ale ve výborné taneční úpravě, což byl právě jeden z mnoha momentů, kdy tančila celá hala. Mezi písničky z "Taking Chances" pak propašovala dva duety - klasický "I'm Your Angel" s vokalistou Barnevem Valsaintem a virtuální "The Prayer" s Andreou Bocellim zpívajícím ze záznamu. Praha - jako jedno z mála evropských měst - si mohla vychutnat i jednu z nejlepších písniček nové desky "Fade Away". Celý tento obsáhlý blok zakončila Celine Dion svým největším francouzským hitem "Pour que tu m'aimes encore" a já s napětím čekal na reakci publika. Byla skvělá. Že by i francouzsky zpívaná alba Češi znali?

Další mini část koncertu měl jinou královnu, přesněji řečeno skupinu Queen. Těm vystřihla Celine Dion poctu skladbami "We Will Rock You" a "The Show Must Go On". Příznivcům Queen sice musí vstávat vlasy hrůzou, ale i v téhle Kanaďance koluje dost kapek rockerské krve, kterou se nechává více ovlivnit právě na francouzsky zpívaných albech, a tak i tyto písničky byly v jejím podání výborným zážitkem. Poslední soulový blok byl vyvrcholením celého koncertu. Po soulovém medley kapely a vokalistů už Celine Dion roztančila publikum klasikou "It's A Man's Man's Man's World" a "Love Can Move Mountains", jež se přenesla i do prvního z přídavků "River Deep, Mountain High". V něm se stejně jako ve Vegas jemně stylizovala do původní interpretky Tiny Turner. Poslední písničkou ovšem nemohlo být nic jiného než její největší hit "My Heart Will Go On". V hale potemněla světla, na obrazovkách se rozjel mini klip z filmu "Titanic", ze stropu pódia sjely lustry se svíčkami a světla nasvítila publikum jako noční oblohu. Rozezněly se tóny irské flétny a do atmosféry vplula Celine Dion a její hlas. Finále koncertu se obešlo bez konfet a pyrotechnických efektů, přitom jsem rozhodně neměl pocit, že bych o něco přišel.

Ve filmu "Dogma" Kevina Smithe vysvětluje Megatron Kristově dědičce, že pohár víry je potřeba občas doplnit. I já už před nějakým časem měl pohár víry v Celine Dion téměř prázdný, ale poslední deska, a především pražský koncert jej naplnili dokonale. Nebyl sice úplně bez chyby - chyběly mi například "Falling Into You", "Think Twice" a uvítal bych i o něco víc francouzských písniček, ale i tak jsem odcházel z O2 Areny s pocitem hudebního i vizuálního uspokojení. Teď už chápu, jak mohla vyhrát anketu Billboardu o nejlepší turné letošního léta a že je schopná vyprodávat i velké stadióny. Celine Dion je naživo zkrátka neskutečná.

Setlist koncertu: I Drove All Night (remix - intro), I Drove All Night, The Power Of Love, Taking Chances, It's All Coming Back To Me Now, Because You Loved Me, To Love You More, New Mego's Flamenco (instrumentální), Eyes On Me, All By Myself, My Heart Will Go On (remix - mezihra), I'm Alive (remix), Shadow Of Love, Fade Away, I'm Your Angel (s Barnevem Valsaintem), Alone, My Love, The Prayer" (s Andreou Bocellim), Pour que tu m'aimes encore, We Will Rock You, The Show Must Go On, Medley: Sex Machine / Soul Man / Lady Marmalade / Respect / I Got The Feelin (kapela a vokalisti), It's A Man's Man's Man's World, Love Can Move Mountains
Přídavky: River Deep, Mountain High, My Heart Will Go On

Obsáhlou fotogalerii z koncertu si můžete prohlédnout ZDE.

Celine Dion, Lenka Filipová, O2 Arena, Praha, 26.6.2008