Robert Balzar si sbalil svých pět švestek, čímž myslím jeho basu, Stanislava Máchu s pianem a Jiřího Slavíčka s bicími, a na mix a mastering alba odjel do Polska dodělat pokračovatele velmi úspěšné desky "Overnight". Jenže tentokrát se nejedná o desku pouhého Robert Balzar Tria, měrou větší než malou na ní totiž svými zkušenostmi a především obrovským talentem přispěl vynikající jazzový kytarista John Abercrombie. Ten už dávno kašle na to, aby jeho prsty uměli při tanci na strunách o něco větší a rychlejší triky, než dělají gymnastky a pěknou řádku let platí za kytaristu, který hraje rád bříškem pravého palce.

Co je ovšem nejdůležitejší - podobně jako Robert Balzar - jakkoli uznává moderní jazz, není jeho náplní disharmonicky těkat. Oba velmi rádi dávají důraz na melodie. John Abercrombie snad ještě více v plačtivém a melancholickém duchu. "Tales" nejsou příběhy z moderní jazzové subkultury, jak se jí mnozí bojí, když náhodou narazí v noci na ČT2 na nějaký záznam jazzového onanismu. Ne, "Tales" s naprosto klidnou hlavou vypráví příběhy nádherně harmonické, s úžasnou čistotou a vnitřním nábojem, který tomu dává pocit života, nikoli jen akademického manévrování.

Američan John Abercrombie, který spolupracoval s těmi největšími špičkami jazzu, si nahrávání evidentně užil, vždyť sám na desku přispěl hned třemi kousky. Jeho kytara má balzámový účinek a nikdy se nestane, že by vás tahal či se pustil do zběsilého sóla. Abercrombie už ví, jak na to jít, aby byl výsledek především příjemně poslouchatelný. Tím nechci zastínit Roberta Balzara, který má na svědomí zbylých pět skladeb. I on si dokáže jít za tím, co chce. Neuvěřitelný hudebník, co se směle může řadit mezi špičku evropského jazzu, opět dokázal, jak moc znamená pro současnout českou hudbu. Nejmrazivější a zároveň nejkrásnější nosná skladba celého alba, osmiminutová píseň "Night", patří k tomu nejhezčímu, co kdy Robert Balzar zatím složil. Chtěl bych ji pustit všem, co se jazzu štítí. Tohle je totiž symfonie zahraná pěti muzikanty. Sbírka melodií, několik pilířů a snad všechny nálady světa proměněné v hudební radost skrz akustickou basu.

Závěr obstarala pocta Sammy Cahnovi a Jule Styneovi - nádherná "I Fall In Love Too Easily". Deska "Tales" se lehce vymyká současné jazzové tvorbě a to je na ní to krásné, ač vyznává moderní jazzové postupy, přesto si kráčí svou cestou. Cestou, která se jasně klikatí v tom smyslu, aby pořád byla písničkou. Ano, to je to, co "Tales" vystihne asi nejlépe. Nádherná PÍSNIČKA.