Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

Bárta krade písním duši, i když elegantně

Vydáno: 03.12.2010 05:00 v sekci Recenze - Radek Londin | foto: facebook interpreta

Dan Bárta vybral dvanáctku svých oblíbených písní a nazpíval jejich akusticky laděné coververze. Doprovází ho jako obvykle zkušené jazzové Robert Balzar Trio. Původní verze písní známe například od The Police, Jamiroquai, Simply Red, Björk, Led Zeppelin, AC/DC nebo Joni Mitchell, ty nové se ale ne vždy povedly.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
5/10

Dan Bárta & Robert Balzar Trio - Theyories

Vydáno: 23.10.2010
Celkový čas: 58:09

Skladby: Spirits In The Material World, Brother Wolf & Sister Moon, Too Young To Die, Someday In My Life, Isobel, No Quarter, Beating Around The Bush, Even After All, Slow Car To China, Last Chance Lost, Fool Of Me, O Maria O Felix Puerpera

Vydavatel: Ansambl

Coververze jsou velice vděčným hudebním tématem. Existuje ale riziko, že milovníci originálů odmítnou nově nabídnuté souvislosti. Ačkoli hned několik zde přezpívaných interpretů patří mezi mé oblíbence, na zásadní předělání jsem se spíše těšil. Dan Bárta s ansámblem elegantně a snad až příliš nekonfliktně přepracovali hudební stránku písní. Horší však je, že mnohdy dost necitlivě pozměnili jejich náladu. Skladby tak možná mají atmosféru, ale jejich emocionální svět je někdy rozporuplný, jindy mdlý.

Mezi povedenější kusy patři ty, kde původní interpret nevstupoval na osobnější rovinu. Poselství "Spirits In The Material World" od Police se rytmicky drží originálu a hrátky Bárty s hlasovými efekty v druhé polovině smysl písně ještě vtipně "oduševňují". Stejným potěšením je poslouchat start-stop rytmiku v "Too Young To Die", kde swingující spodky spolu s rozjetým Bártou posunují funkovost originálu od Jamiroquai na další level.

Zdařila se také "No Quarter" v originále od Zeppelinů. Silný harmonický motiv si zde udržel majestátnost i vzdušnost - kapela i s Bártou zvolí ve střední části kratší mezihru, následně se moudře vrátí k valivé mantře. Výsledný kus je hudebně komplexnější a přitom se v tom správném smyslu drží jádra písně. AC/DC jsou velice vděčný materiál k akustičtějšímu a klidnějšímu předělání, jak dokazují časté folkové covery. Zdejší "Beatin Around The Bush" to jen potvrzuje.

Jenže zbytek - snad až na středověkou lidovou "Omaria O Felix Puerpera", která je mimo kategorie - zanechává smíšené pocity. V nich zůstává Bárta sice technicky precizním interpretem, ale potěšení nad vlastním muzikanstvím často přebíjí prožitek. Týká se to hlavně balad, které jednou trochu přesladí ("Brother Wolf, Sister Moon" od The Cult), jindy snad až příliš odzívá ("Someday In My Life" od Simply Red).

Bárta jako by se bál brát písně osobně, v čemž mu pomáhá pro mne trochu nepochopitelné převedení hned několika textů z první do třetí osoby. Smysl to může mít v "Isobel" od Björk - Bárta by zpíval, že je Isobel (i když ono "jmenuji se Isobel" je i v originále silně metaforické). Zrychlená a swingová "Isobel" bez charakteristického severského prostoru - a s hlasovými přemety na místě původních bublajících emocí - vyznívá jako povzbuzující šálek ve vaší oblíbené kavárně... na který už si ale zítra nevzpomenete.

Doslova vraždu provedl Bárta na hluboce osobní písni "Fool Of Me" od Me'Shell Ndegéocello. Ta je v originále jednou z nejvíce srdce svírajících a hořkých písní současné pop music. Jenže u Bárty už to není "fool of me" ale nezaujaté "fool of her" včetně uvolněného zpěvu se spoustou kudrlinek!? Když to kapela rozjede ve vysokém tempu a Bárta začne takřka euforicky poletovat ve výškách, dílo zkázy je dokonáno. Ví vůbec, jaký text zpívá? Je to možná zábavné, ale jen když neznáte procítěnou sílu originálu. Přitom Bárta umí smutně a pomalu. Experimentovat s formou písně ano, ale s její podstatou?

Například jedna z nejznámějších současných jazzových zpěvaček Cassandra Wilson má na každé své desce nějaké popové coververze. Rozdíl v jejím přístupu ve srovnání s Bártou je, že si opravdu pečlivě vybírá kusy, z nichž buď evidentně, nebo v silném spodním proudu tryská blues - její specialita. V tomto duchu tyto melodie také odzpívá a dá jim s přispěním kapely hloubku, kterou původní popové pojetí nemohlo nabídnout. Bárta oproti tomu prostě vybral své oblíbené písničky a využil je pouze jako odrazový můstek k jamování s kapelou. Překvapilo mě, jak málo pokory projevil k jejich duši.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • tak (Ax, 03.12.2010 10:51) Reagovat

    Velice slušně napsaná recenze, v obou významech toho slova.
    Dlužno (a smutno) mi říct, že takto na mě působí většina Bártovy tvorby v době po Alici...a to nejsem rozhodně zarytý rocker. Nicméně jeho (?) texty v Alici měli co říct. Nyní jsou to jen pěkná slovní spojení co hezky zní a udělají nějakou tu náladu.
    Vokální kudrlinky a jazzově postupy (bez jazzového timingu ale!) dělají pro mě jeho hudbu bohužel bezduchou, respektivě postrádající další rozměr sdělení.

    • Re: tak (Rodrigo, 05.12.2010 00:36) Reagovat

      Takhle přísně bych Bártu určitě nesoudil. Illustratosféra i jeho další původní tvorba patří k tomu nejlepšímu, co tady za posledních deset let vzniklo. Tahle poslední deska mi ale taky moc nesedla.

    • Re: tak (Panda, 07.12.2010 16:34) Reagovat

      Proč si čím dál víc myslím, že se proti Bártovi vytvořila skupina lidí, kteří mu nemůžou zapomenout, že Alice už neexistuje a že Bárta se naučil pořádně zpívat a proto všude do všech diskuzí píší pořád a znovu to samé? V Alici zpíval jako mladý rocker. A texty se okolo toho plus mínus točily, ovšem nijak výrazně. Teď Bárta píše texty zvukovamalebné ukazující jeho práci s češtinou, které MAJÍ SVÉ VÝZNAMY, pokud ovšem člověk umí vnímat - i když tedy kritizovat u desky coververzí jeho texty? Nechápu. A co se týče zpěvu - Bárta je jedním z nejlepších zpěváků u nás, co se týče techniky, cítění a výrazu, kterého u nás máme. Má svůj styl, který je navíc "muzikantský". Upřímně - díky za to, že se naučil zpívat a zdokonalovat se. Ono totiž stárnout a být pořád tvrdý stejný rocker, je absurdní, a funguje to leda v ČR, nikoliv v zahraničí (viz. Visací Zámek a podobné kapely, které se za celou dobu existence nenaučily hrát a nedokázaly hudebně udělat krok stranou ze svého malého rybníčku), kde praví hudebníci "zrají".

  • pan zadumaný (dzany, 03.12.2010 13:08) Reagovat

    protože dáda bárta těžko může dát něčemu hloubku, tak maximálně klišovitý facelift zadumaného mudrlanta. ty jeho pózy jsou přece úplně neuvěřitelný-myslím že je coby komik nepřekonatelný. ale co já vím, možná to funguje na holky...


  • Svata pravda (Tupolev, 04.12.2010 09:15) Reagovat

    Jsem potesen kvalitou recenze. Po dlouhe dobe pohled, ktery bez adorace nebo nenavisti pohlizi na Album.
    Formulace "potěšení nad vlastním muzikanstvím často přebíjí prožitek" by se mela vytesat v centralach organizaci, ktere poradaji ruzne hudebni ankety. Pak by tam jiste okamzite zavedli novou kategorii "hlasovy ONAN roku" a tu by mel zmiňovaný interpret kazdorocne vyhravat. Zpevak roku je jina kategorie a tam on nepatri - zpevak a pisne maji vypravet pribehy, coz DB evidentne nechape.
    Jakub Smolik je proti nemu Leonard Cohen.
    Bylo by skvele, kdyby DB dokazal spojit techniku s vypravenim, ale obavam se, ze pokud bude fungovat jako dalsi clen jazzoveho tria, nestane se to. Zatimco Sting vyuzil takovou muzikantskou ligu ve prospech svuj a prospech pisnicek, tay je to obracene.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Nové desky 8/2021 - od Nicka Cavea s Warrenem Ellisem přes Alice Coopera po Robina Schulze
Nové desky 8/2021 - od Nicka Cavea s Warrenem Ellisem přes Alice Coopera po Robina Schulze Vedle nečekaného alba Warrena Ellise a Nicka Cavea se s novými deskami přihlásili veterán Alice Cooper, australští Sheppard, DJ Robin Schulz, písničkářka Lucy Spraggan, dále Bonnie Tyler, punk-rockoví NOFX, debutantka Celeste, Willie... čtěte zde
Vydáno: 02.03.2021 15:15 v sekci Novinky | Nové desky
1
Billie Eilish - The World's a Little Blurry 9/10
Recenze: Billie Eilish ve skvělém dokumentu "The World's a Little Blurry" odzbrojuje svou otevřeností Billie Eilish je pořád ještě teenagerka, přesto už o ní existuje celovečerní dokument. Je to pochopitelné - tato svérázná dívka a originální umělkyně už toho dosáhla a zažila tolik, že to na našlapaný skoro dvouapůlhodinový... čtěte zde
Vydáno: 02.03.2021 08:00 v sekci Recenze
6
Marek Ztracený - Ztracený v O2 areně (DVD) 7/10
Recenze: Marek Ztracený v O2 areně rozhodně nebyl ztracený Několik let trvalo, než se kariéra Marka Ztraceného zlomila tím správným směrem. Deskou "Vlastní svět" nabrala doslova kosmickou rychlost, se kterou sestřelila první obrovský terč - pražskou O2 arenu. Stalo se tak právě před rokem.... čtěte zde
Vydáno: 01.03.2021 17:15 v sekci Recenze
1
Nick Cave & Warren Ellis - Carnage 9/10
Recenze: Nick Cave a Warren Ellis hledají na albu "Carnage" lék na osamění a izolaci V minulém roce uspořádal Nick Cave koncert, pro nějž přearanžoval své songy jen pro klavír a hlas a následně jej vydal na desce "Idiot Prayer". Warren Ellis loni nahrál další soundtrack "This Train I Ride". A letos se oba pánové... čtěte zde
Vydáno: 01.03.2021 00:00 v sekci Recenze
3
Nerina Pallot - Old Dogs, New Tricks 8/10
Minirecenze: Nerina Pallot se na "Old Dogs, New Tricks" pustila do intimních coververzí Britská písničkářka Nerina Pallot vydala svou poslední řadovku v roce 2017 a od té doby své příznivce čas od času potěší alespoň nějakým tím singlem nebo ípíčkem. Aktuálně ve studiu nahrála pět coververzí skladeb původně... čtěte zde
Vydáno: 28.02.2021 09:00 v sekci Recenze | Minirecenze
0
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Publicistika: Čtyřicet nejlepších zahraničních desek roku 2020 podle musicserveru (30-21) (27.01.2021 08:30)
- Publicistika: Dvacet nejlepších domácích desek roku 2020 podle musicserveru (15-11) (26.01.2021 08:00)
- Video: Barbora Poláková s Danem Bártou podporují pěstounskou péči společným klipem "Domů" (18.01.2021 13:16)
- Chystá se další pocta Davidu Bowiemu, tentokrát složená z coverů jazzových, soulových a funkových muzikantů (14.01.2021 11:25)
- Video: AC/DC se ve videoklipu "Realize" nechávají deformovat (14.01.2021 09:52)
- Video: Dyk, Bárta, Ruppert a Vladimir 518 přinášejí "Dobrou zprávu", ústřední píseň k filmu "Prvok, Šampón, Tečka a Karel" (20.12.2020 08:25)
- Video: AC/DC halí skladbu "Demon Fire" do vizuálu béčkových filmů (10.12.2020 08:02)
- Makrorecenze: Makrorecenze "Power Up" AC/DC (28.11.2020 08:30)
- Mirai ovládli rádia s "I přes to všechno", Jaromír Nohavica má nejprodávanější album (26.11.2020 21:01)
- Nové desky 45/2020 - od AC/DC přes Chrise Stapletona po Jaromíra Nohavicu (17.11.2020 19:00)

ALBUM TÝDNE 09/2021

Nick Cave & Warren Ellis
Carnage

V minulém roce uspořádal Nick Cave koncert, pro nějž přearanžoval své songy jen pro klavír a hlas a následně jej vydal na desce "Idiot Prayer". Warren Ellis loni nahrál další soundtrack "This Train I Ride". A letos se oba pánové vypravili do studia, aby vzniklo "Carnage", jejich první společné písničkové album.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Bruno Mars Beyoncé Karel Gott Sia Viktor Sheen Kryštof Lenka Dusilová Liam Gallagher Mirai Robbie Williams Taylor Swift Aneta Langerová Slipknot Lady Gaga Lucie Bílá Tata Bojs David Bowie Ozzy Osbourne Dua Lipa Billie Eilish
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2021 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu