Nevím, jestli má smysl vzdát se objektivity hned na začátku, nebo chvíli předstírat snahu o neutrálnost. Neutrálnost, která při poslechu Earth musí uškodit. V loňském roce naznačila skupina kolem Dylana Carlsona své další směřování vydáním desky remaků svých starších skladeb s názvem "Hibernaculum". Tóny a zvuky, které dlouhá léta spaly uvězněné v silné hradbě zpětné vazby, byly uvolněny a v plné kráse pokračují na novince s názvem "The Bees Made Honey In The Lion's Skull". Pryč jsou valivá kila silných akordů, která vévodila jejich tvorbě v minulosti, Earth vytrhávají rostlé stromy a obnažují kořeny.

Proklamovaný návrat do minulosti je z desky cítit. Earth dávají na odiv vše, co je kdy inspirovalo, a ukázkově to pojí se svým rukopisem. Jednoduchá kreativita, nebo spíš kreativní jednoduchost, která tak vynikala na "Hex: Or Printing In The Infernal Method" pokročila ještě o kus dál. Celá hudba se očistila od všech nánosů špíny a ukazuje na kost oholený základ riffů, které oplétají tóny kytary a zcela dokonale nechávají hudbu plynout. Skladby pak přesně rámují bicí Adrienne Davies, jež velmi zvolna odklepávají neodvratný pochod spirálou ke středu. Středobodem všeho je repetitivnost a psychedelie, která je v podání Earth naprosto přirozeným stavem, a je nesmírně příjemné se jí nechat unášet.

Když jsem hledal informace k tomuto albu, žádná z nich neopomněla připomenout přítomnost Billa Frisella na desce. Měla to být osobnost, která by přitáhla mediální pozornost? Netroufám si tvrdit. Každopádně jeho ruka je na albu jasně cítit a myslím, že celý projev Earth posouvá dále. Za vyzdvižení rozhodně stojí jeho hra ve skladbě "Engine Of Ruin", která je jedním z nejsilnějších momentů desky. Další skladba, jíž bych rád zmínil, je "Hung From The Moon", jejíž v podstatě jazzové vyznění se vymyká celému albu.

Nejsou to jen nástroje, které jsou připojené do aparatur. U Earth je cítit mnohem bližší spojení se zvukem, o který usilují. Je to jako kreslit kusem dřeva v rozmoklé zemi. Neustálá, jednoduchá tvořivost, která bezprostředně vychází z toho, co nás obklopuje, a zcela nenásilně se v jakési spirále vrací zpět, odkud přišla.

PS: Pokuste se je neminout 25. února v pražské Akropoli.