Cestou do Paláce Akropolis jsem se ptal sám sebe, kdo se tak asi v Praze přijde podívat na metalového inovátora Justina Broadricka. Že by pamětníci začátků Napalm Death, které založil a s nimiž natočil první polovinu slavného alba "Scum"? Nebo snad fanoušci pionýrů industriálního metalu Godflesh? Či příznivci jeho experimentů s tvrdou elektronikou z jeho nejdéle trvajícího projektu Final? No, byla to vážně pěkně hloupá otázka, na místě mi totiž došlo, že stejně jako já se většina lidí přišla podívat na jeho současnou kapelu Jesu.

Pravda, tentokrát se sice nehrálo finále hokejového šampionátu s českou účastí jako před dvěma lety, kdy Jesu hráli v Akropoli poprvé (tehdy s Isis a Mono), jenže i teď měla větší účast jednu překážku: obrovskou koncentraci koncertů podobného ražení z produkce Silver Rocket. Za poslední měsíc se v Praze představili High On Fire s Pelican, Monno s Bee And Flower, Qui nebo Akimbo a fans metalové alternativy museli pečlivě volit, na co zajdou. I proto byl sál Akropole plný asi jen ze dvou třetin (balkon byl zavřený). Za nás všechny, kteří si vybrali Jesu, musím konstatovat, že to nebyla vůbec špatná volba.

Jako předskokana si Jesu přivezli belgického kytaristu Dirka Serriese neboli Fear Falls Burning. Kytaristu? Říkejme mu spíše generátor hluku. Serriese už v Praze hrál pod hlavičkou Vidna Obmana, jako Fear Falls Burning to ale byl podstatně drsnější nářez. Maximálně efektovaná kytara vyvrhla obří hlukovou stěnu táhlých tónů, které pomalu směřovaly k apokalyptickému klimaxu. V okamžiku, kdy zasmyčkovaný feedback vrcholil v uši trhající kakofonii, Serries odešel z pódia, jako kdyby se chtěl od výsledného chaosu distancovat. Když se vrátil, zvedl kytaru vítězně nad hlavu a rychlým pohybem ji vypnul. Takhle vypadá vítězství člověka nad hlukem. Škoda, že Fear Falls Burning hráli jen asi půl hodiny, klidně bych si jeho aurální tortury užíval déle.

Justin Broadrick je sice jednou z nejzásadnějších postav metalového undergroundu posledních dvaceti dvou let (k Napalm Death se přidal v roce 1985), ale s Jesu na všechny vnější znaky tvrdého rocku zapomeňte. Broadrickovi se podařilo z metalu vyoperovat agresivitu a mačistickou sebestřednost a nahradil je melancholickou atmosférou kytarových distorzí. Metalová těžkotonážnost zůstala, Jesu se ale daří převrátit ji na pozitivní vibrace. Vážně, tolik holek v prvních řadách na koncertě metalové alternativy jsem už dlouho neviděl. Rozostřený zvuk kytarových riffů Jesu má blíže třeba k shoegazovým My Bloody Valentine nebo pionýrům noise rocku Swans. Však také současný styl Jesu dostal pojmenování metalgaze.

Také jeho civilní zpěv obyčejně utopený v oceánu hluku je nemetalový. Skladby Jesu by možná byly docela obyčejné indie rockové písničky (bez urážky), pokud by nebyly zabalené v distorzích a zpětných vazbách, které znesnadňují jejich čitelnost. Možná to z mého popisu vypadá složitě, když stojíte na koncertě jdou všechny intelektuální definice stranou a zůstává jen vířivka distortovaných zvuků, jež vás vcucnou do sebe.

Před dvěma lety Jesu odehráli první polovinu koncertu s automatickým bubeníkem, na současném turné už bicí ovládá člověk z masa a kostí. Je to dobrá volba, sound kapely tím dostal energičtější vyznění a zadumaní Jesu z desek jsou naživo trochu svižnější. K bubnům už si přidejte jen kytaru, basu a laptop s efekty, který ovládal Broadrick. Během asi hodinového setu propluli svou letošní deskou, když titulní "Conqueror" vzbudil asi největší ohlas, přidali něco i z EP "Silver" (znovu titulní skladba) a na rozloučenou vypustili energickou "Friends Are Evil" z dva roky starého debutu "Jesu". Na srovnání bylo vidět, jak se sound kapely proměnil, když se od jasného vlivu Neurosis posouvá k ambientnějším a pomalejším kompozicím.

Kdosi Jesu nazval "metalem pro nemetalisty", s čímž se dá souhlasit. Když bubeník na konci hodil do publika svá potítka, byl to snad jediný závan metalových rituálů. Stříkající pot a hroziče v publiku nahradili kývači se zavřenýma očima. Vadilo to někomu? A co, že Broadrick s publikem komunikoval jen několika zdvořilými thank you a hlubokým úklonem na konci? Mně tedy ne. Mám opakovat svoji oblíbenou větu, že je skvělé, že podobné kapely sem jezdí a že na ně chodí lidi?

Jesu, Fear Falls Burning, Palác Akropolis, Praha, 9.12.2007