Honza Balušek v tom má jasno: "Blackout" je podle něj nejlepší deska, kterou zatím Britney Spears nahrála. Po pilotním singlu "Gimme More", který lze nazvat čímkoliv, rozhodně však ne jen popovým hitem, vzniklo album plné elektroniky, popových linek, prostě směs řady vlivů. Snahu Britney ocenil musicserver.cz osmičkou. Také dalších pět redaktorů se nebývale shodlo a v jejich hodnoceních se objevují pouze šestky a sedmičky, v průměru se tak "Blackout" dostalo na čtyřiašedesátiprocentní hodnocení.

---

Karel Veselý - Brit-bot v krajině prázdna (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Britney? Provinilé potěšení, které je mým kamarádům k smíchu.

Na jednom internetovém fóru jsem četl výkřik hudebního publicisty, že dá cokoliv za to, aby slyšel nahrávky s původními vokály, které Britney nahrála pro "Blackout". Bohužel to vypadá, že je firma pečlivě spálila. A nebo možná žádné nikdy neexistovaly. Podle mé teorie totiž Britney-zpěvačka neexistuje a veškeré její vokály vznikly ve velmi sofistikovaném japonském software, který dokáže vygenerovat vokální linku k písni a dokonce ji i obdařit prosťoučkými texty (kvůli Spears museli snížit nastavitelné IQ zpěvačky). Možná si řeknete, že jsem vzal Gibsonovo "Idoru" příliš vážně, trochu přeháním, ale Britney na mě na "Blackout" opravdu působí jako robot bez duše. Hudebně se desce nedá nic vytknout, je to dokonalý moderní taneční pop od špičkových popových producentů. Nejvíc mi sedli Bloodshy & Avant, Danja spíše dokázal, že ještě potřebuje pobýt ve studiu Timbalanda, aby přišel s něčím neobvyklým. V tomto ohledu je "Blackout" dost možná nejlepší album od Britney. Ta se ve všem tom pípání jaksi utápí a někdy máte pocit, že dokonce překáží. Nejspíš je to asi zázrak, že desku vůbec dokončila, ale její účast na ní by chtěla něco víc než pózování na retušovaných fotkách v bookletu. Co mám tedy hodnotit? Brit-bota nebo jeho producenty?

David Věžník - Až "Blackout" (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Můj vztah k Britney jednou větou? Ha ha, radši čtěte text.

Nejvtipnější v hlavní recenzi mi přijde zmínka o tom, jak se s Britney musí počítat. Páč třeba já s ní napřed - když "...Baby One More Time" - počítal. Pak jsem ji prokouk' a počítat s "Ooops! I Did It Again" přestal. Pak jsem byl jinde než ona a až zpětně musel uznat, že "I'm A Slave 4 U" je docela pecka. A pak bylo to období "Toxic" a "Everytime", kdy jsem věděl, že to není úplně špatný, ale stejně mě to nechytlo. Ne, neslyšel jsem jedinou celou desku. Až "Blackout". A vždycky mě překvapí, jak se v zásadních detailech liší můj pohled od pohledu kolegy-ultrapopaře: na tomhle albu jsou všechny písně poměrně povedené KROMĚ "Heaven On Earth". Producentsky je to dobrá práce, album i přes asi čtyři různé crews drží tvar, byť nejlíp z toho vychází ta "Timbova pravá ruka" (ha!) a Pharrell, to je jasný. Z ostatních písní cítím telemosty k popíkové minulosti, a to mě trošku ruší a nebaví. Milé překvapení: sebeironie v "Piece Of Me", jinak jsou texty pochopitelně o ničem. A ať už je to labutí píseň, nebo druhá míza, "Blackout" mě vážně baví.

Pavel Novák - Dobrý produkt vynucený současnými trendy (6/10)
Vztah ke zpěvačce: Britney je nepřehlédnutelná, stejně jako její singly jsou nepřeslechnutelné. Předchozí desku "In The Zone" jsem si párkrát pustil.

Líbilo se mi přirovnání, že vedle studiových efektů, které se použily na nové desce Britney Spears, je debut Paris Hilton téměř "unplugged". Je mi jasné, že milovníci současného popu a všech těch Robyn, Annie a jim podobným budou z "Blackout" nadšeni. Deska plná těch supermoderních zvuků (které bych já osobně spíš než za moderní označil za módní), jež za dva roky budou znít zastarale a za deset let komicky. Britney navíc už ani nemá na to, aby se předvedla jako zpěvačka. Kdysi měla hlas a uměla zpívat, ale to už je dávno pryč. Její kariéru se snaží oživit člověk, který spolu s Timbalandem zabil Nelly Furtado a i když u Britney jsou pro mě podobné zvuky daleko přijatelnější, pořád se nemůžu zbavit dojmu, že poslouchám pouhý produkt, uměle vynucený současnými trendy, který snad s výjimkou některých textů nenese sebemenší dávku osobitosti. "Blackout" je asi dobrá deska, asi je dobře vyprodukovaná, asi je hrozně v kurzu, bude to hit na diskotékách a nějakou dobu se o ní bude mluvit, ale když si budu chtít pustit Britney (což není zrovna pravděpodobné), sáhnu spíš po nějakém starším singlu.

Tomáš Parkan - Britney opět udává trend, který se nemusí líbit (6/10)
Vztah ke zpěvačce: Prostě Britney. Ačkoliv je asi největším produktem hudební scény, pokaždé mě dokáže naprosto záhadným způsobem překvapit. Ať už dobře nebo špatně.

Když jsem před časem psal recenzi na její "Greatest Hits: My Prerogative", těšil jsem se na další desku. Podle tehdejších novinek začala koketovat s hutnými beaty a něčím, co jsem pracovně nazval elektro rock. Pak jsem ale slyšel "Gimme More" a vše bylo jinak. První singl je zkrátka pecka, hodně se mi líbí, i když je v úplně jiném stylu, než na který jsem se těšil. Zajímavé ovšem je, že zatímco "Gimme More" v mém případě fungovalo skvěle, zbytek desky už méně. Hutné beaty poněkud vyměkly a z elektro rocku se stal elektro pop. Velmi krátce po makru Robyn opět narážím na ten samý problém - příliš mnoho elektroniky. Ta mi zkrátka nikdy nepřirostla k srdci a ani "Blackout" na tom nic nezmění. Asi tímto směrem momentálně míří světová hudba, ovšem subjektivně musím říct, že mi to nic neříká. Dívám-li se na desku objektivním pohledem (existuje-li vůbec něco podobného), pak chtě nechtě musím ocenit odvahu a snahu Britney Spears pustit se do hudby úplně jinak, než by zřejmě kdokoliv očekával, a natočit v kontextu své kariéry v podstatě nekomerční a přitom moderně znějící desku, která navíc může udávat trend.

Lukáš Franz - Jíná představa o diskokouli (6/10)
Vztah ke zpěvačce: Panna, co o to přišla ve čtrnácti, podepsaná pod hitovkou "Toxic". Musím říkat víc?

Minulou desku "In The Zone" jsem slyšel pořádně jenom dvakrát, ale "Toxic" je pecka, kterou mám ve svým playlistu a možná je to guilty pleasure a možná taky ne, protože to šlape a vlastně mě nenapadá, proč bych proti tý skladbě měl něco mít. V posledních letech ale o sobě Britney dala vědět spíš jinak, ale tak tohle je showbusiness a dát si tady trochu ze skla (a nebo záchodovýho prkýnka), tuhle si nechat doma kalhotky a támhle se zase potácet z baru k tomu tak nějak patří. Když ale člověk pro všech těhle průserech a odepsáních natočí něco jako "Gimme More", de facto se to rovná bájnýmu vzestupu fénixe z popela. Když ale pak dostane příležitost natrhnout s live verzí řiť všem, co pochybovali, že by ještě někdy mohla Britney přijít s něčím relevantním, a úplně to zazdí chudokrevnou playback show, to je už je na nakopání do prdele. "Blackout" není špatná deska, bohužel Britney má o diskokouli u stropu trochu jinou představu než já. Po několika protočeních v přehrávači zbude jenom první singl, pár dobrých momentů a pocit, že Madonna svojí zpovědí na tanečním parketu stejně zase všem vytřela zrak. Na turné by ale mohla Britney mít v backstage dost veselo. Když už nic víc.

---

Album: Britney Spears - Blackout
Průměrné hodnocení: 6,4/10
Celkový čas: 43:37
Skladby: Gimme More, Piece Of Me, Radar, Break The Ice, Heaven On Earth, Get Naked (I Got A Plan), Freakshow, Toy Soldier, Hot As Ice, Ooh Ooh Baby, Perfect Lover, Why Should I Be Sad