Není to tak dávno, co jsem tu poměrně rozpačitě chválil první desku KT Tunstall "Eye To The Telescope". Vytýkal jsem jí především to, že až příliš čerpá od ostatních písničkářek a tím pro mě není nijak zvláštní. Do velké míry to bylo způsobeno její takřka identickým hlasem s manželkou Paula Simona, písničkářkou Edie Brickell. Obě zpěvačky mají hodně podobnou barvu vokálu a dikci. Navíc se hudba debutu KT Tunstall a nejlepší kousky Brickell sobě dosti podobaly. "Drastic Fantastic" je už ovšem jiná, KT Tunstall si začíná tvořit vlastní styl, i když krapet jiným způsobem.

Už přebal desky ledacos napovídá. Oproti "Eye To The Telescope", kde KT Tunstall pouze stála a upřeně se dívala do kamery, nyní září ve strhujícím pohybu s výstřední kytarou. "Drastic Fantastic" je hodně o pozitivní energii, jisté hravosti a střídání nálad. Vždyť i první věc "Little Favours" otevírá desku ve svižném tempu. Tunstall tu netradičně střídá durovou a mollovou tóninu, a písnička tak pak působí velmi zvláštně - jako noc a den. Tento rozpor se závěrem nekončí, ale naopak přetrvává. Ovšem už ne tolik v jednotlivých skladbách, nýbrž v kontextu celého alba.

KT Tunstall vedle sebe poskládala věci jako smutnou písničkářskou "White Bird" ve stylu Shawn Colvin, krátké intermezzo "Funnyman" postavené na rockovém riffu a dravou a velmi naléhavou "Hold On". Hned následně desku pomocí "Hopeless" přehodí na country vlnu, aby posléze mohla zaútočit akustickou kytarovou inspirací od Goo Goo Dolls "I Don't Want You Now". Všechno toto nejde vztáhnout na konec alba. Tam se KT Tunstall uchýlila opět k písničkářství s tmavě modrým jazzovým nádechem. Kupříkladu zvonivá "Someday Soon" evokuje Norah Jones v kytarovém podání.

Předchozí řádky nejspíš budou vést k myšlence, že je celá deska kompilát inspirací cizí hudbou. Svým způsobem je to pravda (kdybych hlouběji zapátral ve svém archivu, našel bych ještě x dalších jmen), ale důležité u "Drastic Fantastic" je, že na rozdíl od debutu nezní tuctově a jak je patrno z nadpisu, tento kompilát se postupně stává vlastním stylem KT Tunstall. Jedinou podstatnou chybou chytlavého alba tedy zůstává jeho délka. Něco málo pod čtyřicet minut je opravdu málo.