V království sněhu má každá vločka svůj zvláštní zvuk. Album "Ulual YYY" finské zpěvačky a multiinstrumentalistky Islaji je zhudebněná krása nekonečných bílých ploch. Na hranicích finského folkloru a současného jazzu vykresluje originální zvukové obrazce.
8/10
Islaja - Ulual YYY
Vydáno: 19.03.2007
Celkový čas: 41:12
Skladby: Kutsukaa Sydäntä, Sydänten Ahmija, Pete P, Laulu Jo Menneestä, Pysähtyneet Planeetat, Muusimaa, Varjokuvastin, Muukalais-silmä, Suru Ei
Vydavatel: Starcastic
Na obalu svého třetího alba "Ulual YYY" je
Islaja oblečená napůl v lidovém kroji a v riflích. Analogie je to laciná, ale na nic lepšího už nepřijdu - její hudba je stejně tak na půl cesty mezi tradičním finským folkem a modernou. Pokud jste si právě teď udělali rovnítko mezi podobnými nahrávkami třeba u brněnských Indies, tak ho hned škrtněte. Za modernu si totiž u ní nemůžete dosadit big beat nebo hip hop, druhou ingrediencí hudby Islaji je něco jako akustická free-jazzová improvizace. Už to, že recenzenti u popisu její hudby podivně tápou, svědčí o tom, že se jedná o mimořádně originální počin.
Možná se někde dočtete, že
Islaja je finská obdoba
Björk. Veškeré podobnosti mezi oběma se ale vyčerpávají na faktu, že obě disponují velmi neobvyklým hlasem a jsou ze Skandinávie. Zatímco
Björk vždy výrazně staví na rytmech, pro Islaju jsou vedlejší a některé skladby ani nemají bicí. Místo nich vrší zvláštní zvuky z tradičních (piáno, saxofon, melodika), ale i mírně obskurních zdrojů (ty tradiční finské, jejichž jméno po mě nechtějte) do podoby pomalých a značně klaustrofobických skladeb. Uvnitř nich se přelévají motivy, melodie i nálady a hlavním záchytným momentem je často jen její hlas, který asi nejvíce připomíná
Nico.
Islaja ovšem zpívá výhradně finsky, což u posluchače probouzí představivost.
"Ulual YYY" je vlastně psychedelická hudba, únik z našeho světa do divokého světa pohanství. Napadá mě srovnání se současnou americkou vlnou psyche-folku, jenomže písně Islaji nejsou ani tak esteticky vybroušené jako u Joanny Newsom a už vůbec nedává na odiv svoji svobodomyslnost jako
Devendra Banhart. Možná, že když si od
Espers a
Vetiver umažete jejich americkost a trochu přivřete oči, stane se vám z new weird America kýžený new weird Finland.
Islaja (vlastním jménem Merja Kokkonen) vydává své nahrávky u malé značky
Fonal, které se za poslední roky podařilo výrazně probudit zájem o nezávislou finskou produkci. Jména jako Es, Paavoharju nebo Kemialliset Ystävät (ve finštině to znamená Chemičtí přátelé) se skloňují ve světových periodikách pro alternativní hudbu. V tomto případě nás může určitě hřát, že hudebníci Fonalu u nás nejsou neznámí, vždyť letos na konci března si včetně Islaji zahráli na jednom koncertě v rámci festivalu Stimul.
Pokud chcete opravdu originální podobu world music a nemáte strach z neobvyklých zážitků, sáhněte po "Ulual YYY". Ta deska je jako pozvánka do světa, v němž platí jiná pravidla než v tom našem. A
Islaja je jeho královnou.