Koncem června zavítal do pražské Sazka Areny americký rockový trojlístek. Vedle Ozzyho Osbournea a Black Label Society to byli také Korn. Ti nedávno pustili do světa svoji novou, bezejmenou nahrávku, která byla po rozpačitém posledním albu napjatě očekávána. Pár hodin před koncertem jsem se posadil do křesla naproti pokérovanému basákovi Fieldymu, abych se během deseti minut dozvěděl, jak si nu-metal momentálně stojí, co ovlivnilo nahrávání nové desky a jaká vlastně je.

Jeden český muzikant prohlásil, že až přijedou Korn do Prahy, bude to znamenat, že nu-metal je mrtvý. Umírá váš styl?

Víš, co se týká Korn a nu-metalu a všeho okolo, Korn jsou na scéně asi čtrnáct let a měli jsme možnost sledovat, jak je metalová hudba chvíli in a chvíli out. Ale my se držíme někde uprostřed té amplitudy a nevalíme se s tou křivkou oblíbenosti. My jdeme do cíle přímou cestou.

Na minulé desce "See You On The Other Side" jste se dost změnili. Co aktuální "Untitled"?

Je temnější, hlubší, se silnější atmosférou. Tentokrát jsme tvořili jinak. Také jsme spolupracovali s Terrym Bozzio, což je pravděpodobně jeden z nejlepších bubeníků na světě. Způsob, jakým tenhle chlápek hraje na bicí, nás donutil dělat hudbu jinak, na základě jeho stylu. To přináší novou hudbu od Korn. Brooks Wackerman hraje na bicí svým stylem, Terry hraje zase svým. A tohle všechno nás donutilo udělat úplně jinak znějící nové album Korn. Ale i tak si držíme svůj rukopis. Zaručeně nás identifikuješ.

Nahráli jste osm studiových desek, živou nahrávku a výběrovou kompilaci, to už je docela dost alb. Zajímáš se vůbec ještě o to, co se o vás píše?

Ano, vždy se zabývám tím, co si lidé myslí. Ale tím, jak hodně hrajeme po světě, stane se, že jedny noviny nás chválí, druhé naopak nenávidí. Nemůžeme zaujmout každého a každému se zalíbit. Nemůžu to brát osobně. Protože je jedna kritika špatná, neznamená, že nás nenávidí celý svět. Podívej se na mě a na sebe. Podívej se na svou košili a na moji košili. Každá je úplně jiná. Ale oba si myslíme, že ta naše košile je dost dobrá. Pak přijde nějaký novinář a řekne, že tvoje košile je dost dobrá a ta moje naprosto příšerná. Je to prostě bláznivý svět.

Máš nějaké přátele mezi rockovými hvězdami?

Ano, mám.

Jak takové přátelství vypadá? Prostě někomu zavoláš a jdete na pivo? Člověk si asi těžko dokáže představit, jak takový vztah funguje...

Byl bys asi hodně překvapený, jak je většina rockových hvězd normální. Bláznivý podivíni, kteří jsou skvělí. Nejsou takoví, jako je vidíš na pódiu. Alespoň ti, které znám já.

Kdo například?

Přátelím se s Brianem a s Jessem z kapely 10 Years. Hodně se kamarádím s docela známým hiphoperem, který se jmenuje DJ Quick. Je jich spousta. Třeba ještě Deftones.

Deftones se částečně týká další otázka. Co říkáš na takzvané nu-metalové pionýry? Linkin Park přešli k popu, Limp Bizkit nedělají nic, Deftones se změnili už dávno...

Myslím, že každý prochází určitými životními kapitolami. Tomu se nedá ubránit. S věkem se člověk mění. A přesně to potkalo nás, Deftones a další.

Zdá se ti dnes hudba měkčí?

Myslím, že hudba je dnes vnímána jinak. Dřív si měl doma šest cédéček, dnes máš šest nebo sedm tisíc cédéček nebo písniček ve svém ipodu. Dostupné jsou všechny styly hudby. Je toho strašně moc. Máme na výběr, už to není, jak to bývalo. Hudba je teď naprosto bláznivá.

Zpěvák Korn Jonathan Davis loni prodělal nepříjemnou nemoc, slyšel jsem, že ho dost změnila, speciálně ve vztahu k náboženství...

Ano, on bral takové kombinace léků, že ho to málem zabilo. Napsal o tom pár písní. Našel cestu k bohu a prosil ho o pomoc. Na nové desce Korn je pár písní, které napsal sám o sobě, kde jako by bojuje s bohem a ptá se, proč ho chce zabít. Je to dost silné. On vlastně křičí na boha a hádá se s ním. Chce odpovědi.

Je teď jiný?

Myslím, že je pokornější a že si uvědomil, že existují silnější a mocnější věci, než jsme my.