O politice v hudbě a naopak

Umělci jsou také lidé, také se zajímají o politiku. V posledních zhruba dvou třech letech se stalo populárním vystupovat proti Georgi W. Bushovi. O jeho nešťastné politice dokonce pějí náctiletá děcka z New Yorku. V Česku se angažovaná tvorba moc nenosí. Proč, to naznačil ten nejpovolanější: Michal David.

© mute.com

Tiny Masters Of Today je svérázný hudební projekt: dva sourozenci pankáči, jimž je jedenáct a třináct, dobývají z New Yorku svět, resp. britské ostrovy. Stačí si přečíst pár výtahů z článků o nich a člověka obestře žurnalistické magično. Jako by přicházela spása. Budiž, jejich muzika nezní špatně, šanci jistě mají.

Komické na tom je něco jiného - jedna z písní Tiny Masters Of Today se jmenuje "Bushy" a jak napovídá název, jde o další politickou agitku, která napadá amerického prezidenta George W. Bushe. Od děcek, které ještě ani nedorostly do puberty, to nepůsobí zcela přesvědčivě. Zřejmě za tím budou stát producenti či dramaturgové.

Není se čemu divit, kdo dnes nevystoupí proti Bushovi, jako by neexistoval. Právo na relativně spokojený a úctyhodný umělecký život se zřejmě dostává až těm, kteří sejmou Bílý dům. Vezměte si stupidní "Dear Mr. President" od Pink, kterýžto klip tuzemská pobočka Sony BMG dokonce doprovodila českými titulky, aby si všichni pubescenti, kteří snímek zhlédnou na Óčku, mohli udělat názor, jak angažovaná a politicky prozíravá zpěvačka asi je.

Z Česka něco takového mladí posluchači v podstatě nemají šanci znát. Ano, občas se někdo dotkne lehce toho či onoho, šťouchne se do Jiřího Paroubka, ale jinak se tuzemská politika v hudbě omezuje na zadržování komunistů a propagaci legálního hulení. Asi je tomu tak dobře, protože propojení hudby a politiky jsme si tady před rokem 1989 užili víc než dost.

O to nehorázněji vyznělo, když se reportéři televize Nova před časem zeptali Michala Davida, co říká na píseň "Dobrý den, prapore hvězd a pruhů", kterou s nebetyčnou devótností nazpívala ministryně obrany Vlasta Parkanová právě pro Bushe. Někdejší účastník socialistických sobotních radovánek v Lucerně byl striktní: spojování hudby a politiky je prý nepřípustné, nejde to dohromady, prý by se to nemělo dělat. Že si radši nenafackoval...

• ? (V., 06.08.2007 09:25) Reagovat

  Co je myšleno tím "socialistické sobotní radovánky v Lucerně"?
  Já si opravdu nevzpomínám, že by M.D. nazpíval nějakou politickou píseň...? (Ani Poupata se myslím počítat nedají.) Byl aspoň někdy v Sokolově? Ony v osmdesátých letech už politické písně moc netáhly, to spíš Céčka. =)
  
  

  • Re: ? (Luboš Kreč, 06.08.2007 11:28) Reagovat

    Politické písně se už samozřejmě v 80. letech tolik nenosily, ale M.D. podobně jako řada dalších normalizačních umělců účastí na všelijakých televizních estrádách apod. šel komunistické propagandě na ruku. Není pochyb o tom, že s režimem byl v podstatě za dobře.
    
    

    • Re: ? (V., 06.08.2007 16:06) Reagovat

      Mno, asi bychom si měli nejdřív ujasnit, co je to "normalizační umělec". Proces normalizace, jak ho chápu já, začal někdy v roce 1969 a trval relativně krátce. Pak už byla republika dostatečně "znormalizovaná", takže osmdesátým letům, kdy se M.D. prosadil, bych normalizace asi neříkal.
      
      Je pravda, že Michal David byl "oficiální" a "povolený" umělec (plus známá porevoluční aféra s domem), takže se asi dá říct, že šel na ruku třeba vedení socialistického Pragokoncertu, ale jaké komunistické propagandě? Opravdu si nevzpomínám na žádnou politickou píseň, ani na žádný jeho projev, kde by mluvil o podpoře socialistického státního zřízení... Došlo k něčemu takovému? M.D. byl přece zpěvák pro mladé (ehm =), takže Kroky vystupovaly hlavně v TKM a točily se s nimi klipy pro Hitšarádu. Vlastně mi připadá, že se M.D. snažil být (pragmaticky) apolitický už před revolucí, takže svým způsobem má právo o tom mluvit i dnes. Kdyby dnes politicky angažované písně odmítala třeba Marta Kubišová, tak by mi to připadalo mnohem divnější. =)
      
      Mimochodem jaký přívlastek se hodí třeba pro Ivana Mládka nebo Miloslava Šimka? Podle mě spadají do naprosto stejné kategorie jako Michal David, ale přitom jim to po revoluci prošlo nějak snadněji. Čím to je?
      
      

      • Re: ? (Luboš Kreč, 06.08.2007 17:19) Reagovat

        Tahle debata nikam nevede. Souhlasím, že Mládek nebo Šimek nebyli o moc lepší, ale to nijak nezlepšuje můj postoj k MD. David, jedno zda v době tuhé normalizace, anebo během volnějších 80. let, komunistům chtě nechtě pomáhal, nechal si od nich schvalovat texty a hudbu, byl opravdovou hvězdou v době, kdy jiné stíhala StB kvůli jejich názorům. Ano, takových jako on bylo víc, byla jich vlastně dlouhá řada, ale to není důvod, abych ho nejmenoval. Ovšem souhlasím, že pragmatik to je - v podstatě dělal komerci už v době, kdy jsme to oficiálně ani neznali:-)
        
        

        • Re: ? (V., 06.08.2007 23:38) Reagovat

          Já jsem nechtěl zlepšovat žádný postoj =), jenom mi připadá, že David je vždycky hrozně na ráně a takový démon to snad zase nebyl. Dělal tu svou nekonfliktní komerci a proti režimu samozřejmě nevystupoval, protože to by si po sebou podřezával větev, ale v čem je vlastně ta pomoc režimu? Pod vlivem písničky Nonstop stoupl počet důvěrníků StB nebo tak něco? =) Samozřejmě všichni asi cítíme, že byl s režimem zadobře, ale myslím, že se dá těžko definovat, čím se konkrétně provinil.
          
          Proč jsou vlastně a umělce kladeny jiné nároky, než na sportovce? Co třeba Hlinka, Holík, Panenka, Vízek... Všichni reprezentovali socialistickou republiku, nechali si schvalovat dresy s rudou hvezdou a byli hvězdami v době, kdy StB... atd.
          
          

Nové desky 50/2024 - od Snoop Dogga s Dr. Dre přes The Cure po Helloween Poslední vydání našeho přehledu v tomto roce přináší společnou desku Snoop Dogga a Dr. Dre, živáky Helloween, The Cure, Blue Öyster Cult a The National. Novinky nabízejí Subway To Sally, Saint Etienne a hned dvě SOČR - jednu... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2024 14:00 v sekci Novinky | Nové desky

8/10

Recenze: Cathedral In Flames pouštějí na desce "count to nine" do svého temného světa barvy Už pět let uplynulo od chvíle, kdy se začala psát albová historie Cathedral In Flames. Pražská parta tehdy svým debutovým EP vysoko pozvedla prapor ortodoxního gotického rocku. Následující plnohodnotná studiovka "Hang Me High & Bury... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Martin Kyšperský (Květy) - Kliky na pěstích bych holku oblbnout nezvládl Před pár týdny vyšla už desátá deska skupiny Květy, která se jmenuje "41 minut". Nejen o ní, ale třeba i o tom, jak funguje vesmír, o mlčení s Filipem Topolem nebo o tom, zda by chtěl zpívat v Lucii, jsme se bavili s jejím srdcem i... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 14:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

7/10

Recenze: Jiří Krhut a Štěpán Kozub se vracejí emocemi nabitou deskou "Přeježděný vztah" V době, kdy hvězda Štěpána Kozuba, především coby komika a herce, vystřelila strmě nahoru, mu ve spolupráci s hudebníkem Jiřím Krhutem vyšlo překvapivě civilní album "Prásknu bičem". Na tesknost a emotivní texty debutu druhá... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Tomáš Klus - V každodennosti vidím obrovský dar, ale nerezignoval jsem ani na hlubší témata Tomáš Klus vydal v listopadu svou osmou řadovku "Tady to máš", kterou se vrací ke svým písničkářským kořenům. Nově se chopil i producentské role. Šel po jednoduchosti, radosti a úctě k životu. Jak proces tvorby probíhal a komu... čtěte zde

Vydáno: 16.12.2024 13:00 v sekci Publicistika | Rozhovory