Malá Skála - obec v Českém ráji, kterou přes léto kvůli okolní přírodě a mnoha kulturním památkám hojně křižují turisté. Avšak poslední červencový víkend se veškeré výletnické dění stopne, místním se na tři dny zastaví srdce a z Českého ráje se stane ráj všech (především) rockových duší, kteří sem dorazí na Benátskou noc. Letos tomu nebylo jinak. My jsme na místo poblíž Malé Skály prozíravě přijeli již s den předem, abychom v pátek ráno nemuseli vstávat. Opravdu jsme to udělali jen kvůli vstávání, vážně nešlo o to, abychom měli jeden večer s alkoholem navíc. Každopádně v pátek dopoledne jsme vstali a vyrazili do centra dění - auta, policie, mraky lidí, stánky s pivem a slévající se vůně (smrádek) klobás, langošů a milionu dalších jídel. To nás ještě nenechali zaparkovat v areálu, ale hned následující den již byla ochranka milejší. A nebo jí někdo vysvětlil, co to znamená, když je plno, že se "plno" opravdu neříká poloprázdnému parkovišti. Jedny servus-nazdar-ahoj festival čínské nudle a můžem do práce.

Čerstvý pátek
Letos jediný zástupce z řad superstar Bára Zemanová mě kvůli svému neosobitému projevu nezajímal, a tak hned na začátku dám přednost kolegyni Janě Chovaňákové: Ještě než Bára Zemanová začala hrát, rozhodli jsme se tak trochu nasát atmosféru lidí a prvního, zatím ještě čerstvě vonícího festivalového dne. V Gambrinus stanu bylo už v jednu odpoledne značně těsno a všichni si vychutnávali pivo z plastových kelímků (které ostatně postupem času byly všude). Uvolnil se nám stůl, a tak jsme se také usadili a pozorovali okolí. Když jsme ale chtěli odcházet, strhla se neuvěřitelná průtrž mračen a zmoklí lidé nám zablokovali cestu a začali se vehementně prodírat dovnitř. Obstoupilo nás osm postarších mániček, kteří si naštvaně vyprávěly o počasí a nadšeně o rusovlasé "roštěnce", na kterou se tak těší. Tak jsme se tedy vzchopili a šli se na tu jejich Karkulku podívat.

Když byla Bára v SuperStar, připadala mi jako docela nadějná jednoroční hvězdička, co by se mohla se svým malým citem pro rockovou hudbu docela prosadit. Když však vystoupila na hlavní stage, vypadala spíš jako malá holčička s pubertální kapelou v zádech. A její výkon mě v tom jen utvrdil. Bára místo zpěvu zuřivě poskakovala a pak trochu nestíhala a hudba kapely mi přišla zase zmatená. Vystoupení bylo celkově bezbarvé, nemastné a neslané. Lidi se spíš povalovali před hlavní stage proto, že jinde místo už nebylo. Vypadalo to, jako by je to vlastně nezajímalo, jako by si spíš bránili své místo na trávě, až přijde někdo zajímavější. Ale abych nekřivdila, Bára měla i přesto celkem velký kotel. Možná skalní fanoušci, možná zvědavci stejně jako já, nevím, ale bavili se a o to asi jde.

Zvuk hitu "Again" nás přilákal do chill-out zóny a před G-kamion. Víc než napodobenina Lennyho nás ale překvapila podivná hra, kdy si dva opilí magoři hráli v nafukovacích oblečcích na sumo zápasníky. A vůbec jim to nešlo, protože neustále vypadávali za zábrany a pořadatelé je museli zvedat ze země. Podle nás zábava žádná, ale oni se zřejmě báječně bavili a lidé okolo taky. Jen na rádoby Kravitze se trochu zapomnělo, pár lidí vzpomínalo a pařilo na notoricky známé pecky. Frontman byl nepovedená kopie Lennyho jak zjevem, tak zpěvem a vystupováním. Když jsme odcházeli k další stage, ozval se zvuk z repráků, který hlásal, že pro neuvěřitelný úspěch se bude opakovat písnička "Fly Away", tak jsme se tedy uculujíc ještě vrátili a utvrdili se v tom, že přezdívka Lenny Kravitz rev. je od nich skoro urážka. Ale lidi to baví, baví je pařit na známé písničky, na něco, na co mají vzpomínky, na něco, co si mohou zazpívat společně s kapelou. A tak je to všeobecně na celém festivale, ať je jaký je. (Jana Chovaňáková)

Areál byl letos řešen trochu jinak, ovšem největší pecku jsem dostal hned ze začátku, když jsme čekali na Roe-Deer, kteří měli hrát na Evropa 2 stage. Stáli jsme tedy u do modra zahalené scény s velkými logy rádia po obvodu. Na pódiu se pořád nic nedělo, a tak jsme si šli pro informace. Je pravda, že jsme byli lehce zaskočeni tím, že Evropa 2 stage je bílý zastřešený stan a že ona modrá scéna se jmenuje Green stage. Tak buď někdo neumí barvy, anebo jsem na tyhle vtípky příliš jednoduchý. Každopádně Roe-Deer se dali, jen škoda, že měli opět nasazené ty svoje kamené obličeje a především Šmity vypadal, že snad každou chvíli odejde, jak je znuděn. Roe-Deer mají letos silný festivalový set, zakončený coververzí "You Really Got Me" od The Kinks a následně peckou "The Meal Is Ready", která se ke konci svou zvukovou stěnou rozteče a chlapci prostě odejdou pryč. Při obou kouscích navíc asistuje Martin Destroyer z The Prostitutes. Proto se není čemu divit, že když vás sleduje zhruba sto lidí, dokáže to naštvat, mě to bylo i líto, když jsem si uvědomil, kolik tisíc je vedle na Doze.

Ještě v pálícím slunci se na hlavní stage předvedli Post-It. Vystoupení to bylo povedené, neboť Czenda je každým rokem lepší a lepší zpěvák a kapele to prostě šlape. "Gigolo", "Řetězy", "Závislost" - naživo výborné a já stejně jako zhruba dalších dva tisíce přítomných měl potřebu hodně nahlas zatleskat.

"Letos to bude hustý, nevim, kam se ty lidi jako zejtra narvou... Je prodáno o několik tisíc lístků víc, než loni, takže dvacet tisíc zejtra asi s přehledem padne," řekl jeden z pořadatelů a začal si u našeho stolu balit jointa, aby následně do věčně zvonícího telefonu vysvětlil, že už pro žádný redbully nejde, takže ať si to zařídí sami, když pořád něco chtějí. Doctor P.P. na hlavní scéně bavil svým veselým rokenrollem a v backstage zrovna došlo desetistupňové pivo, takže byl akorát čas jít na Wohnouty. Nevím, jak o nich něco napsat a neopakovat se. Snad jen, že jejich momentální výběr písní není úplně optimální a jako by se vytrácela ona hravost. Taneční Duo Egon u střízlivých návštěvníku na obličeji vyrobilo grimasu, která mixovala trapnost a nepochopení. U těch opilých i zběsilé a podporující výkřiky typu: "To je tanec, ty vole, prdel..." Ovšem "Vrátnej" a "Dům bez oken" se povedly a vyrobily atmosféru, které říkáme super.

Tři sestry tedy měli správně rozehřáté publikum a při západu slunce a v atraktivním čase měli ideální podmínky. Odpal klasicky a rasisticky se "Ztrátou imunity" a dál není třeba nic popisovat. Lidi řádili ve velkém stylu, vzduchem létaly plné kelímky piv a strhl se největší páteční kotel. Nejvtipnější momentka ovšem byla, když těch tisíce lidí z plna hrdla pělo: "Já už chci být jen homosexuál...", to se rázem z čtyřprocentní menšiny stala tak devětadevadesátiprocentní většina. Takže zde si svou nahnutou minulost vůči menšině Fanánek zase, sice na trochu jiné frontě, ale přesto uhladil. Nejen děcka se svými maminkami již ale čekala na Divokýho Billa, který se představil bez "z drog se léčivšího" Štěpána Karbulky. V tuto chvíli mi již přišlo, že je aparatura tišeji než odpoledne a týkalo se to i následných Edguy. Jinak Bill nepřekvapil, lidé nepřekvapili a tak vůbec se za mou službu vlastně nic zvláštního nestalo.

Teď vzhůru na Edguy očima Jany Chovaňákové. Němečtí headlineři měli na přípravu své velkolepé show skoro půl hodiny a i přesto se jim to trochu protáhlo. Tihle kluci si s sebou přivezli vlastní scénu, ale nebylo to zas až tak velkolepé, prostě jen vzadu za nimi visela černá plachta s nápisem Edguy a vedle bicích měli nějakou kamennou příšerku jako dokreslení zřejmě zlověstné atmosféry. Edguy mě velice mile překvapili, ačkoli melodickou metalovou muziku moc nemusím. Ale co měli nejvíce promakané, byla manipulace s publikem. Na Edguy už opravdu byl neuvěřitelný nával a oni se neustále snažili držet s nimi kontakt. Hlavní protagonista Tobias Sammet na lidi neustále mluvil, donutil je skandovat, donutil je křičet a lidé byli nadšení. Byla to show, všichni z kapely byli plní energie, a proto jejich vystoupení opravdu stálo za to a byl to bezesporu hřeb pátečního večera. (Jana Chovaňáková)

Naopak velké zklamání znamenali Holanďané The Gathering. Jejich zpěvačka z kapely v srpnu odchází kvůli mateřským povinnostem, a tak se dala čekat buď velká show, s tím, že si to všichni užijí, nebo jen vlažný projev na důkaz toho, že už to nemá budoucnost. Bohužel se stalo spíše to druhé. The Gathering se výrazně opírali do alternativy, melodie utahané a neuspořádané a do toho vysoký a protahovaný hlas typu Emy Brabcové. Nebylo by to nejspíš vůbec špatné, ale v klubu. Na Benátskou noc se nehodili a navíc je nepřijalo publikum.

Velká většina těch, co přežili až do této doby (to znamená zhruba do jedné hodiny ranní), čekala, jak Kocáb oddiriguje svůj nový ansámbl. Nuda. Hodně lidí to vystihlo již na velkoplošné obrazovce, na kterou šlo smskou poslat vzkaz. "Kocábe, kde máš Pavlíčka? Klokan pokulhává." To je ještě jeden z těch mírnějších. Pražský výběr II byla naživo naprostá změť uchu odporných zvuků, absence melodií a pokus o nějakou progresi, která evidentně neexistuje. Ach jo, vymlácený rockový palice, to sedí a já taky seděl a místo tleskání jsem strašně nahlas zíval... Zeller a jeho Cocotte Minute měli na druhé otevřené scéně docela hodně lidí a především dobrou atmosféru, kdy noční běsnění na "Krále Discotheque" a definitivně poslední "L.A." bylo jak z nějaké jiné a především hodně nazlobené planety. Ale měli slušný zvuk, lepší něž Edguy a Výběr II. dohromady.

Namačkaná sobota
Sobota pro mě byla rozbíjecí, ráno jsem po včerejší hodně studené noci skoro nemluvil a piva trapně vystřídaly čaje. Do areálu jsme přijeli za provařených tónů Mňágy a Žďorp a tradičně zamířili k občerstvení, a protože vás strašně zajímá, co jsme papali, nebudu vás napínat a rovnou na plno řeknu, že tentokrát to byly halušky. Michal Hrůza představil nový název svého bandu, budou se jmenovat Hrůzy. (Také máte teď tendenci říct, že to sedí?) Jejich vystoupení v brzké hodině pobavilo, světová premiéra písně "Baletka" se nepovedla, protože se jedná o tuctovou nudu, a lidé si sborově zazpívali "1+1". Většina návštěvníků však už opět lámala piva a plno jich bylo na plech ještě z předešlého dne. Pozorovat návštěvníky vůbec patřilo k našim nejoblíbenějším činnostem. Tatínkové metloši, co vzali své děti na Kabát, zastydlí metalisté nebo děti s hororovými tričky a samozřejmě mnoho jedinečných exkluzivit typu tlusté paní, která byla oblečena jako čmelák. Věkový průměr? Typoval bych něco přes třicet.

To už se ale všechny z letargie chystal vytáhnout Xavier Baumaxa, jehož koncert sice nebyl nijak zvlášť zajímavý, ale pak to přišlo. Zvukař mu na prstech ukazuje, že má dvě minuty, přičemž Xavi slibuje rychlou vypalovačku a spouští "Pozor, jazz!", po pěti minutách příbíhá na pódium jedna z hlavních pořadatelek a divoce gestikuluje jak na Xaviho, tak na zvukaře. To Xaviera nemůže vůbec rozhodit a dál hraje úryvky od The Police až po Illustratospheru. Po deseti minutách dostává jednoznačný signál, že už má skončit (to už za ním zkouší své bicí bubeník Anny K), Baumaxa na to však odpovídá akorát: "Ale to už nehraju já, teď hrajou Red Hot Chili Peppers." Kolegyně brečí smíchy a Baumaxovi je po patnácti minutách odpojena kytara (to se ještě snaží neohroženě pokračovat alespoň ve zpěvu), po chvíli je vypnut i mikrofon. Publikum šílí a odměňuje ho obrovským aplausem. Vtipné, originální, neohrožené a tak trochu buranské, jenže přitom strašně sympatické.

Dále zase Jana Chovaňáková. Při Anně K jsem ještě trošku brečela z pana Baumaxy, a tak jsem jí moc šancí nedávala. Nic mě nemohlo už tak dostat jako ona třičtvrtěhodina s Xavim. Ale asi jsem se spletla. Anna K je sice malého vzrůstu a nikdy jsem si ani nemyslela, že by její zpěv stál za extra obdiv, ale opravdu mě mile překvapila. V té malé paní se skrývá velký hlas, nevyčerpatelná energie a hrozně pozitivní aura. Chudák zase pro změnu schytala neuvěřitelný dvaceti minutový slejvák, ale to už bude asi její prokletí. Ale lidem to vůbec nevadilo, rochnili se v bahně a zpívali si "Nelítám nízko", což bylo vzhledem k počasí příhodné. Z jejích úst a nástrojů kapely zazněly i hity jako "Večernice", "Noc na zemi" nebo "Šestý smysl". Na konec zaznělo i dlouho očekávané "Nebe" a lidé Annu K & Band odměnili potleskem. Kamil Střihavka si asi nechal odbarvit vlasy na světlejší odstín, takže jsme se shodli, že vypadá jako princezna. Ale charisma tomuhle pánovi nikdy nechybělo a zřejmě dlouho chybět nebude, jeho úsměv dokáže lidi skvěle odzbrojit a to nemluvím o hlase. Střihavka znovu potvrdil, proč je žádaným zpěvákem. Když Kamil končil a odcházel, došlo dokonce k vykřičení přídavku - a to "Země vzdálená". Musím uznat, že takhle na konec to bylo trochu dojemné, běhal mi mráz po zádech. Skvělý konec.

To už na Evropa 2 stage bylo naplánováno vystoupení Ivy Frühlingové. Když jsme tam přesně na začátek přišli, ladila si tam nějaká kapela a Frühlingová nebyla v dohledu. Už jsem si myslela, že jsou zase nějaké neohlášené přesuny (jako když někdo neumí označit stage), ale Iva dorazila. Lidí nebylo přehršel možná už jen proto, že v Evropa 2 stage se po tom dusném dni velice špatně dýchalo. Ale možná i kvůli samotné Francouzce. Iva zahrála nejznámější písničky jako "La Muerte" z "Románu pro ženy" nebo "Apar". Nejznámější a první písničku, s níž prorazila, také nenechala nikde v pozadí a hezky ke konci se do ní pustila - "Oú Tu Veux Quand Tu Veux" se linulo stanem a lidi hltali vysokou černovlásku. Iva má velice zvláštní taneční kreace, skákala, vlnila se a pohopsávala vlastně celou dobu svého vystoupení. Frühlingová nebyla špatná, jen mě neuvěřitelně dopalovalo, že jí není rozumět. Bylo jedno, jestli zpívá zrovna francouzsky nebo česky, vyšlo to nastejno. Prostě nesmyslné huhlání do mikrofonu. (Jana Chovaňáková)

Večer už pomalu nastupoval, v areálu byl klid před bouří. Dav lidí pomalu kulminoval a před hlavní scénou by se jen těžko proplétalo. Otěže přebral Meky Žbirka, který tahal pouze největší hity a vytvořil velmi pohodovou atmosféru. My jsme se zatím vzadu pustili do rozhovoru s jedním nejmenovaným pánem, který do nás nejprve nalil vodku a poté i svůj životní příběh. Když se kolegyně podivila nad jeho životním stylem, byla nazvána feministkou, a tak naše malá exkurze do stanu, kde probíhaly autogramiády, skončila. Během půl hodiny se z celé plochy stalo neprůchodné mraveniště. To už do lidí pumpovali nesmrtelné melodie Walda & Gang, což je sice dostávalo do varu, ale vzhledem k momentální situaci pana Matušky bylo ono ejchuchů juchuchů možná nevhodné. Pravda je, že sledovat shora, jak málo stačí většině lidí ke štěstí, aby byli v euforii, bylo mrazivé a popěvek "mám rád svařené víno červené" se po benátské ozýval ještě dlooouho. Ale my už jdem očima Jany Chovaňákové na Kabát.

Tihle pánové byli skutečný vrchol. Co sobotního dne, ale komplet celé Benátské noci! Lidé se mačkali naprosto všude už hodinu před začátkem. Všichni si chtěli vybojovat své místo, aby o nic nepřišli, až tohle velkolepé vystoupení začne. I my jsme se radši šli už brzy prodírat někam dopředu na vyvýšené místo pro VIP hosty a novináře. Jenže už ani tam nebylo dost placu, a tak jsme Kabát pozorovali přes mladou blondýnku a jejího přítele, ehm, kterou jsem mimo jiné omylem popálila cigaretou, když jsem si vychutnávala "Frau Vogelrauch". Kabáti začínali s dosti mizerným ozvučením, ale to se po pár písních spravilo, jelikož zvukař dostal za uši od fanoušků párem sprostých esemesek na projekčních plátnech. Jen nám tam pořád něco trochu skřípalo a nebylo to zvukem, ale hlasem Josefa Vojtka. Jo, má už sám o sobě takový chrapláček, a to je správně vzhledem k jejich rockové muzice. Ale na Benátskou noc přijel buď úplně nemocný, nebo prostě bez hlasu, což dvakrát příjemné na poslech nebylo. Ale i přesto se na Kabáty dívalo přes dvacet tisíc fanoušků a všichni se skvěle bavili. Kabáti pobavili songy jako "Dole v dole", "Pohoda", "Šaman" (věnován Františkovi Kotvovi, který byl s Benátskou nocí neodmyslitelně spjat), "V pekle sudy válej" nebo "Raci v práci s.r.o.". Je vidět, že český národ Kabáty miluje. Jen konec byl trochu přemrštěný, když Kabáti vše zabalili a odešli dvacet minut před koncem. Schovali se a čekali na skandování lidu, aby se pak mohli velkolepě vrátit. I za toto gesto schytali pár těch nechvalných esemesek na plátnech. Ale ano, chcete to slyšet, Kabáti měli za tento víkend bezesporu největší úspěch ze všech účinkujících. (Jana Chovaňáková)

Suzi Quatro na plakátech headliner a hlavní hvězda. Skutečnost však byla jiná, lidem šlo hlavně o Kabát, a tak hromadný úprk lidí od hlavní stage, po zhruba třech písních, byl smutný. Nicméně Suzi nezvolila dobrý repertoár, zahrála sice všechny tři největší hity ("Can The Can", "Daytona Demon" a "Devil's Drive"), ale jinak byl celý set ospalý a přespříliš pomalý. Muzikantské dovednosti určitě ano, a obrovské, ale příliš syrový a starý rock'n'roll prostě ve většině případů nebavil. Bylo tedy paradoxem, že ve stanu, kde hrál Děda Mládek Illegal Band, bylo narváno k prasknutí, vydýchaný vzduch, vedro a přesto celý stan skákal nahoru a padal dolů. Česká sranda. Zvědavost, jak předvedou Imodium naživo poslední placku "Stigmata", po chvíli vzala za své. Imodium to zbytečně tlačili silou a agresivitou, i když deska je melodická, naživo to byla prostě přehnaná nástrojová agrese a melodie se téměř vytratily. Skvěle se povedli akorát "Dostavníky".

Překvapením měla být horor-punková kapela The 69 Eyes z Finska. Ovšem to, co se dělo na pódiu, bylo utrpení. Naprosto zoufalý zvuk, kdy nebyla slyšet ani kytara, ani zpěv a do toho hodně slaboučké písničky. Ale abych stál opřen o bedny, koukal ze dvou metrů na zpěváka a neslyšel ho, tak to se mi opravdu ještě nestalo. Ostatně nechápavé pohledy jsme tam na sebe házeli všichni. Slušné faux-pas pánové a teď zase rychle back do Helsinek.

Deštivá neděle
Na místo jsme přišli za písní Spirituál kvintetu, lidí bylo málo a podle internetového zpravodajství jsme zjistili, že do hodiny se spustí déšť, který již neustane. Gaia Mesiah měla ještě štěstí, hutné kytarové riffy cedili skoro jako na albu a přítomné lidi to bavilo, přestože už byla únava patrná kromě obličeje třeba i na věcech. Areál připomínal zasněženou plochu. Kelímky to byl vůbec docela problém, který úklidové čety nějak nestíhaly řešit, a narazit na nějaký "odpadkový koš", na jehož místě se tyčila hora zapáchajících odpadků, to byl také zážitek podobný mytí rukou v potůčku vedle Spolany. Po setu Gaii se spustil liják, nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou přiznám, že jsme si na pohodlných sedačkách v backstage dali menšího ducánka a po probuzení jsme se jali probrat alkoholem, tudíž zmínka o Horkýže Slíže až příště.

To na Vypsanou fiXu se již tráva proměnila v bahniště, ti odvážní skákali šipky do kaluží a v kotli pod fiXou už nelétaly pouze kapky deště, ale i koule bahna. Ale co by to bylo za festival, kdyby mu alespoň jeden den nepropršel, že? Podobná situace, avšak mnohem poklidnější byla na Peze, kde ale kapelu sledoval hlouček pláštěnek a deštníků, z pod nichž byl slyšet sborový zpěv písní "Spomal" nebo "Za ťebou". Problém, jak vypít pivo tak, aby nepřibývalo, ale ubývalo, vzal za své, když na hlavní scéně začali hrát Kryštof a my se filištínsky přesunuli na krytý můstek. To vám ale přiblíží Jana Chovaňáková: Kryštof uzavírali celý nedělní den a vlastně celý náš hudební víkend. Jelikož neděle už byla velice vysilující, chytli jsme jednoduše s kolegou z ničeho nic slinu a v dobré náladě jsme se přesouvali k hlavní stage na Krajča. Opřeli jsme se o zábrany a ponořili se do "Rubikonu", vyletěli s "Cosmoshopem" nebo se nechali chytit za "Srdce". Kytarista Kryštofu Evžen Hofmann byl taky asi něčím posílen, neb předváděl neuvěřitelné taneční kreace a kouzla mimických krás. Všichni pak uprostřed jedné písně pustili nástroje a rozjeli energickou taneční show a to všudypřítomné velice pobavilo. Bohužel na Kryštof už zase dost pršelo, a tak Richard při posledních písních jako "Obchodník s deštěm" už nemohl moc zpívat. Ale myslím, že je to naprosto pochopitelné a na zážitku a výkonu jim to nijak neubralo. Jako závěr se poslední kapela povedla a věřím, že to, co předvedli, bylo v daných podmínkách nejlepší možné. (Jana Chovaňáková)

Letos to bylo ještě o něco více pohodové než loni, možná kvůli okouzlující společnosti, možná kvůli tomu, že pořadatelé si pro nás letos připravili opravdu vynikající podmínky a možná kvůli tomu, že na rozdíl od jiných velkých festivalů na Benátské noci nedochází k žádným stresujícím situacím a všechno probíhá relativně v pohodě. Ani letos tak nenastal žádný problém, který by stál za zmínku, a to už o něčem svědčí, ne?

Festivalovou fotogalerii číslo jedna najdete ZDE.
Festivalovou fotogalerii číslo dvě najdete ZDE.

Benátská noc 2007, Malá Skála, 27.-29.7.2007