Když jsem před nějakým časem dával "Breakaway" poměrně vysoké hodnocení, leckdo pochyboval o mém zdravém úsudku. Pak si ale Kelly Clarkson za tuhle desku odnesla dvě ceny Grammy a většina pochyb se rozplynula. Masivní úspěch "Breakaway" způsobil, že Kelly dnes patří mezi čtyři největší umělce Sony BMG. Takové označení není výmyslem nějakého novináře, ale prohlásil to o ní samotný ředitel společnosti Clive Davis. To ovšem v důsledku znamená, že label enormně zajímá, co se chystá vydat, a když se mu výsledek nelíbí, tak to řekne. A přesně to se stalo v případě "My December". Deska byla podle Davise, který produkoval první album "Thankful", příliš negativní a temná a na Kelly byl vyvíjen tlak, aby ji předělala. V ten moment si ale Kelly Clarkson postavila hlavu a řekla, že si za deskou stojí. A udělala dobře.

Zatímco většina rockových kapel a interpretů postupem času měkne, v případě Kelly Clarkson je vývoj opačný. Už její loňské koncerty naznačovaly, že na příští desce zase o trošku přitvrdí. Sice se v případě "My December" ještě nedá mluvit o rockové desce, ale posun ke kytarovějším věcem je patrný (například "Hole" už je čistokrevnou rockovou věcí). Novinkou také je, že Clarkson je spoluautorkou všech písniček. Jednou z nejzajímavějších osob na desce je její producent - Kelly Clarkson si mohla vybrat v podstatě kohokoli z komerčně úspěšných producentů, ale sáhla po Davidu Kahneovi, člověku, který stál za úspěchy The Bangles a v současnosti produkuje desky Paulu McCarteymu (včetně posledního "Memory Almost Full"), The Strokes nebo Regině Spektor.

Nevím, jestli je toho příčinnou Kahne, ale mám pocit, jako by se "My December" vracela do rockové historie - do doby stadiónového rocku osmdesátých let, do doby bigbítu, v případě "One Minute" až k jižanskému rocku. To všechno se míchá s vnímáním hudby samotné Clarkson, která se ovšem začala živit muzikou až ve druhém tisíciletí. Vzniká tak velice zajímavý mash-up moderního pojetí s rockovou klasikou. Kupodivu to dohromady skvěle funguje. To je ale pouze jedna část desky. V té druhé probíhá stejná chemická reakce, ovšem ještě za přítomnosti písničkářství, a tady už těžko k něčemu přirovnávat. Jako by se pohybovala někde mezi Shawn Colvin, Jewel a Meredith Brooks.

Ve výsledku to znamená, že "My December" ztratila hodně z hitovosti "Breakaway" - těžko na ní hledat vyslovený rádiový hit. Tohle je deska na deset a více poslechů. Na druhou stranu mi rozhodně nepřijde jako příliš negativní a temná. Jestli má tohle album někde slabinu, pak je to ve dvou bodech. Zaprvé může chvílemi působit jako přeemotivovaná, ale taková už Kelly Clarkson zkrátka je, ona prostě zpívá s totálním nasazením; někdy je to její deviza, někdy naopak. Druhou chybou je "Be Still", která se na "My December" dostala asi omylem. Ne, že by to byla špatná písnička, ale působí jako pozůstatek soulového debutu "Thankful" a do koncepce celé desky vůbec nezapadá.

Zatímco u "Breakaway" se dal úspěch předpovědět, v případě "My December" to je jako hádat z kávového lógru. Kelly Clarkson začíná utíkat z čistě komerčního proudu, začala si dělat muziku tak, jak ji ona cítí. Mně osobně se tahle její cesta, na kterou se vydala, po počátečních rozpacích líbí čím dál víc. Bude hodně záležet na tom, jak ji přijmou lidi a jestli se podaří udržet singly dlouhodobě v rádiových rotacích. "My December" také získá hodně bodů s živými koncerty, kde vše umocní neuvěřitelné nasazení Kelly Clarkson. Paradoxní proto je, že nedávno musela jedno turné zrušit pro malý zájem fanoušků.