Bylo jí šestnáct, když to všechno začalo. Bylo léto a z rádií se začal hrát první hit kapely Sugababes "Overload". Krátce nato vyšla téhle kapele celá debutová deska, poté ještě nějaký ten singl a pak se něco stalo. Oficiálně se mluvilo o tom, že zrzavé děvčátko Siobhan Donaghy odchází od Sugababes z důvodu rozdílných názorů na hudební vývoj kapely. Časem se neoficiálně psalo, že ostatní členky Siobhan jednoduše vyštípaly a nabraly si mezi sebe blondýnku, která mnohem lépe zapadala do formátu girlie-bandu.

Ať už je pravda kdekoliv, musel být pro takhle mladou holku tento rychlý vzlet a následný tvrdý pád dozajista velkou životní zkušeností. Tu se snažila nějakým způsobem vstřebat na svém debutu "Revolution In Me" z roku 2003, který je údajně (jak již název naznačuje) její osobní zpovědí. Deska se sice moc nechytla, ale Siobhan minimálně dala světu vědět, že se jen tak nevzdá.

Je červen 2007 a s troškou nadsázky lze říci, že Siobhan skóre vyrovnává. Možná dokonce vede! Od jara je o ní totiž slyšet stále víc. Nejprve to byl singl "Don't Give It Up", který svojí svůdnou neklidností vyvolává až mrazení, na něj navazuje aktuální baladicky laděná "So You Say", v jejímž doprovodném videu Siobhan navíc vypadá opravdu krásně. Čas letí, holka nám dorostla v krásnou ženskou, dozrál i její hlas a především tím vším dává na "Ghosts" naplno znát, že potenciál, který v době před "Overload" někdo objevil, nezanikl.

"Ghosts" je bez nadsázky výtečná deska. Je z ní cítit profesionalita doprovodného teamu, který kolem Siobhan lítá, zároveň je jasné, že Siobhan není pouhou figurkou, na které by se chtěl někdo přiživit, ba naopak. Sama je autorkou většiny textů a v některých případech se podílela i na hudbě nebo finálním aranžmá jednotlivých písní. Deska je velmi rozmanitá, od country laděných popových songů ("12 Bar Acid Blues", "Sometimes") po nádherné balady ("Goldfish", "There's A Place"). Naprosto geniální jsou na desce i samply. Přestože desku Siobhan natáčela původně se živou kapelou, následné úpravy a studiová kouzla z jednotlivých tracků udělaly luxusní popový koktejl.

Album Siobhan Donaghy je pro mě osobně zatím nejmilejším překvapením letošního roku. Jako celek působí uhlazeně, ale přitom pestře. Siobhan sama zpívá bezchybně. Jistě, ve studiu lze cokoliv upravit, ale pokud patříte mezi vyvolené, kteří měli možnost slyšet několik jejích nových písní pouze za doprovodu akustické kytary, dáte mi za pravdu, že za touhle deskou nestojí až tolik kouzelné mašinky a mixážní pulty, ale obrovská porce lidské píle.