Folk - hudební styl vycházející z bělošské lidové americké hudby. Jednodušší asociace: kytary, zpěvné melodie. Jestliže před albem "The Adventures Of Ghosthorse & Stillborn" stály CocoRosie ve zmíněné škatulce palcem jedné nohy, s posledním albem z ní definitivně vystupují. Nebo je čas na změnu definice.

Debut sester Cassadiových z Brooklynu "La Maison de mon Réve" byl ještě písničkářstvím. Jistě, "zdivněným", jak se na New Weird America kapely patří. Elektronika byla slyšet též, ovšem v nikterak převratném množství. "La Maison de mon Réve" bylo pro laika takovou zajímavější alternativou ke klasice - mužům s kytarou. Na dalším LP "Noah's Ark" už elektroniky přibývalo. Dá se tedy říct, že poslední, elektronikou nabitý kus "The Adventures Of Ghosthorse & Stillborn" je logickým vyústěním předpokládaného vývoje CocoRosie. Možná dost vágní formulace vzhledem k jednomu prvku, který poslední deska přináší: tím je překvapení. Pokud mluvíme u CocoRosie o tendenci používat s postupujícím časem více elektroniky v neprospěch klasického folkového nástroje, totiž kytary, sestry Cassadiovy už pravděpodobně pověsily sladká dřeva na hřebík.

Na nejaktuálnějším počinu CocoRosie bychom marně hledali zpěvné fláky jako "Good Friday", "Jesus Loves Me" nebo "Honey Or Tar", zato má deska jednu nezpochybnitelnou devizu, kterou je pestrost. Písničky založené primárně na kytarových/harfových partech téměř vymizely (nahrazuje je klavír a/nebo syntezátorové smyčky), doprovodné instrumenty (rozuměj hračky...) zaujímají důležitější roli než na předchozích albech. Stávají se plnohodnotnými nástroji. Výše zmíněné platí obecně, "The Adventures Of Ghosthorse & Stillborn" je zkrátka nejlépe instrumentálně zmáknutou deskou CocoRosie. A jestliže vnímáme folk jako hudbu, která má bělošské kořeny, skutečně se s ním sestry Bianca a Sierra nadobro rozkmotřily.

Mnohem podstatnější vliv má na počin hudba černošská, to především v rovině hip hopu. Opodstatněné je možná označení hip pop, hned několik skladeb je vystavěno na konstrukci phat beat (doplňuje skvělý beatbox by Spleen) a Biančin "rap". Uveďme především "Promise" - způsob, kterým Bianca v tomhle tracku frázuje volně veršovaný text, přiměl autora zamávat si zase jednou rukou ve vzduchu. A navíc si zachovává svůj typický, ujetě dětinský projev (i když místy příliš připomíná podobnou polohu u Björk). Divnost Biančina zpěvu graduje u nesnesitelně břinkavé "Japan", kde naopak Sierra využívá jako drtící i odzbrojující prostředek operní zpěv. Doplňují se výborně.

Ani po obsahové stránce "The Adventures Of Ghosthorse & Stillborn" nezaostává. Vedle klasického tématu lásky, v tomto případě nevydařené (najdeme hned v několika písních), je k nalezení i jízlivá politická satira ("Japan" si bere na mušku Irák a vývoz demokracie) nebo fantasy epos ("Rainbowarriors"). Objevuje se téma charakteristické pro hudební styl emo: odcizení, frustrace ze světa. To v písni "Animals", kde sestry zvažují možnost žít svůj život mezi zvířaty. Duchovním patronem alba má být Wee Willie Winkie, skotský skřítek (pro dětskou říkanku ho stvořil v roce 1841 William Miller), jehož hlavním pracovním úkolem je okolo desáté hodiny kontrolovat, jestli všechny děti už spí. Dětem, kterým se usnout nedaří, Winkie pomůže. Naštěstí jediná asociace mezi poslední deskou CocoRosie a touto postavičkou leží v zasněnosti, éteričnosti, pohádkovosti, ne v uspávání.

"The Adventures Of Ghosthorse & Stillborn" je rozmanitá, nápaditá, krásně divná deska. Komu sedí spíše racionálnější hudební přístupy než vrzání hraček skloubené s beatboxem a operním zpěvem, nebude mít z CocoRosie asi dobrý pocit, možná se dostaví úzkost či nevolnost. My ostatní oslavujeme.

A návdavkem trocha bulváru. CocoRosie byly údajně 7. května 2007 zatčeny. Důvod? Podle mě je jeden možný: vyrabování obchodu s elektronikou. A kreativitou.