Tohle není týden v popu obecně. Tohle je týden v popu Honzy Baluška. Zápisník ultrapopaře.

The Killers na RFP
Jsou zprávy, u nichž si nejdříve řeknete ty jo, super. Pak vás ale napadne no jo, sakra. A pak myšlenky zakončí u aha. Takovou zprávou je třeba ohlášení The Killers jako hlavní hvězdy letošního ročníku festivalu Rock For People. Je super, že u nás zahrajou. Ale zrovna na RFP? Je to sice velký festival, ale nejvíce ho asi charakterizuje slovo pivní, čemuž odpovídá i velká část návštěvníků a kapel. Že zrovna mezi ty tisíce rockových mániček dorazí tisíce mládežníků, pro něž je Divokej Bill sprosté slovo a image a slovo indie na prvním místě, je docela sranda. A tady přichází to aha - právě The Killers mohou na RFP přilákat zcela jinou sortu lidí, která by jinak na tehle fesťák zcela určitě nepřijela. Pravděpodobně na něm nestráví tři dny, ale jen pár hodin, ale celkový počet návštěvníků by mohl docela narůst. Uvidíme, možná RFP se změnou místa konání začíná měnit i dramaturgii.

Co všechno je pop?
Je spousta desek, které na musicserveru (i jinde samozřejmě) dostanou výtečné hodnocení, ale nikdy si je nepustím, protože jsou zcela mimo žánry, které mě baví. Když dal indie kytarovkář Ben Slavík nové desce Arcade Fire "Neon Bible" v recenzi 9/10, chválil je i čím_divnější_hudba_tím_lepší Karel Veselý, skvělé recenze se objevovaly všude na internetu, rozhodli jsme se udělat makrorecenzi, i když deset desek od vydavatelství samozřejmě u téhle kapely nedostaneme. Pak jsem se v rozhovoru se šéfem labelu, u něhož kapela v Americe vydává, dočetl, jak odmítají natočit k nové desce klip, jak nechtějí prodávat zvonění pro mobily, jak pro ně hledají různé jiné marketingové cesty, s nimiž by souhlasili. A přesto se deska výtečně prodává (2. místo v Británii i USA). Tomu se říká komerčně úspěšná a přitom opravdu nezávislá kapela. Ale pak jsem si "Neon Bible" poslechl. Je výborná. Ale po hudební stránce na ní není nic nezávislého, je to skvělý pop s názorem a výbornými texty. A pro mě zcela nečekaně polovina desky zní jako "The Vegetarians Of Love" či "Sex, Age & Death" Boba Geldofa, a to včetně zpěvu. U některých skladeb ("Keep The Car Running" nebo "Intervention") jsem měl téměř pocit, že si od něj půjčili i melodickou linku, jak mi hned na první poslech byly povědomé. Nemyslím si, že by Arcade Fire od Geldofa kradli, spíš je jen nečekané, jak se mnohdy mohou prolnout hudební cesty kapely, která je synonymem alternativního přístupu k hudebnímu businessu, a chlápka, který je více známý jako organizátor Live Aid, než jako muzikant. A že pop a alternativa jsou jen slova.

Jak to dělaj' králíci
Dvojice Groove Armada je u nás známá svou hudbou, ale také historkou, kdy na koncert v Roxy (a bezpochyby i ostatní z celého turné) poslala náhradníky. Že je baví spíše vše okolo jejich hudby, ale koncerty moc ne, ukazuje i videoklip k novému singlu "Get Down". Pokud se bojíte, že by králíci mohli ovládnout svět, rozhodně NEKLIKEJTE!

Basement Martina
Vždycky mě potěší, když má něco někde nějakou návaznost a zapadne to do sebe (obyčejně to teda bývá v televizních seriálech jako "Lost" či "Heroes", v hudbě moc ne). Kupříkladu mou nejoblíbenější novou kapelou jsou Dragonette. A právě jejich zpěvačka Martina nazpívala úžasnou hitovku Basement Jaxx "Take Me Back To Your House" a samozřejmě si i zahrála ve videoklipu. Kromě toho, že jsem vždycky chtěl napsat, že to zní jak Nelly Furtado z desky "Folklore" (ale to by mě jejich fanoušci poslali do p.), jsem si znovu uvědomil, jak je ta holka v tom klipu bláznivě k sežrání. No a ne?

Mika potřetí
Začínám si myslet, že když "Relax, Take It Easy" byl zvolen jako evropský singl (v Británii vyšel jako první "Grace Kelly"), někdo se spíš někde spletl. K "Relax" totiž nebyl natočen videoklip, takže televizní hudební stanice, u nás třeba Óčko, stejně hrají "Grace Kelly". Jenže už je venku klip na další singl "Love Today" (YouTube.com), tudíž jsem fakt zvědav, jestli to bude tak, že rádia začnou teprve hrát "Grace Kelly", zatímco v bednách se bude sjíždět "Love Today". No je v tom trochu bordel.

Třikrát na Rolling Stones, prosím
Každý má nějakou historku, v níž vypadá jako blbec a ostatní se u ní můžou potrhat smíchy a říkat si, že ten člověk blbec fakt je. Miluju to od Karla Veselého, kdy na nějakém festivalu dostal zdarma špunty do uší a snědl je, pač si myslel, že to jsou bonbóny (chachá). Nemám tak vtipnou, ale zato drahou. Když jsem psal novinku o tom, že Rolling Stones přijedou do Brna, kde minulý rok koncert zrušili, uvědomil jsem si, že jsem na ten původně plánovaný koncert koupil pro rodiče tři vstupenky. Stály něco přes sedm tisíc. Pořád je někde mám, protože jsem na ně zapomněl a nevrátil je, když byl koncert zrušen. Vzhledem k tomu, že už určitě vypršel termín na vrácení vstupenek, moc mě to nepobavilo. Radši bych sežral ty špunty.