Svým posledním albem "The Chronicles Of Life And Death" si Good Charlotte jednak zadělali na míru popularity, o které se jim do té doby možná ani nesnilo, jednak si to ale i trochu pohnojili u některých fanoušků, kteří dostali strach, že ti staří Good Charlotte, které si oblíbili na deskách "Good Charlotte" a "The Young And The Hopeless", pomalu umírají. O novince "Good Morning Revival" se mluvilo už hodně dlouho. Vždyť její původní vydání bylo naplánováno už na léto loňského roku. Některé zprávy mluvily o tom, že se GC budou snažit podmanit diskotéky, jinde se objevily spekulace, že je konec experimentování a v plánu návrat ke kořenům. S tím souvisí možná i obrácení se k Donu Gilmorovi, který produkoval jejich první desku (pro spoustu fanoušků nepřekonanou). Ne snad, že by producent předchozích dvou alb Eric Valentine neměl své kvality, ale při poslechu "Good Morning Revival" nemůžu říct víc, než že Don Gilmore je zkrátka Don Gilmore.

Je až překvapující, jak neuvěřitelně chytlavé skladby GC na novou desku poskládali, přičemž se rozhodně nedá říct, že by nějakým způsobem vyměkli. Samozřejmě už vám nebudou zpívat "The Anthem" a "Lifestyles Of The Rich And Famous". GC roku 2007 jsou zcela jiní, ale stále jsou to oni. Nemám rád výčty, ale v případě "Good Morning Revival" udělám výjimku: nejlepší skladba celé desky se nachází na samotném začátku. "Misery" zní trochu jako "Meet My Maker" z poslední desky, což byl bonus track a zároveň jedna z nejtvrdších věcí na ní. "The River" je snad nejlepší singl, co kdy tahle kapela vydala. Jediné, co mi na něm trochu vadí, je vychlastaný hlas přizvaného Matthewa Shadowse. "Victims Of Love" v úvodu možná trochu šokuje nasamplovanými bicími a elektronikou, ale v kombinaci s elektrickými kytarami, které se rozezní vzápětí, není důvod k panice. "Where Would We Be Now" je skladba o rozchodu zpěváka Joela se zpěvačkou Hilary Duff a zároveň první, která kdy byla složena s piánem. "Break Apart Her Heart" je taková ostřejší "I Just Wanna Live" a příklad toho, jak GC můžou na jedné straně ubrat, na druhé straně zároveň nepřestat tlačit na pilu. Závěrečná "March On" je další důkaz toho, že se kapela obejde i bez elektrických kytar a její zbraní může být i text.

Jestli jsem o "The Chronicles Of Life And Death" mluvil jako o desce, na které zní hudba GC dospěleji, nezbývá než dodat, že "Good Morning Revival" je album, které spáchali už skutečně dospělí chlapi. Jako by si řekli, že rock se dá dělat i jinak, než jak to zkoušeli dosud, a nemusejí přitom až příliš zbytečně koketovat s popovými prvky. "Good Morning Revival" je deska, kterou GC nezklamou své fanoušky. Věřím tomu, že si její poslech vychutnají jak příznivci rocku, tak i ti, kteří tomuhle stylu moc neholdují.