Bez dne tomu byl v sobotu přesně rok, co proběhl první ročník festivalu elektronické hudby a multimédií Sperm Festival. Jó, to tehdy vzbudil řádný zájem u návštěvníků, a tím dal jasný vzkaz "Má to cenu!" všem, kteří někdy přemýšleli o uspořádání něčeho takového (ano, poznámka míří k "bráchům" Spermu, zejména brněnskému festu New New). Poučeni loňskou tlačenkou upozorňovali pořadatelé na omezení kapacity Abatonu, zároveň s tím však sestavili line-up, který u některých zástupců hudebně-publicistické scény vyvolal podstatně menší emoce než ten loňský. No a jak se ukázalo, nebyli v tom kritici sami.

Vyšlápnout symbolický kopeček, odevzdat ochrance láhev s vodou (pche!), nabídnout jí luxusní pohled do své batožiny, nechat si vyměnit hezkou vstupenku za ošklivou, tu si nechat roztrhat a už to může frčet. Troška bulváru hned z kraje: Sperm se už svým druhým ročníkem zavedl coby platforma setkávání lidí, kteří jsou přesvědčení, že nesmějí chybět ("Holky, nevíte, kde je Abaton? Já jsem tam čtyři roky nebyla."), ale i těch, kteří na poli elektronického showbusinessu něco znamenají (nebo by chtěli). V publiku tak bystré oko návštěvníkovo mohlo potkat třeba Tomáše Dvořáka aka Floexe, Emu Brabcovou, Gregoryho Finna, moderátorku Lenny a další. Ale radši k hudbě.

Stejně jako loni - čtyři stage, z toho jedna filmová. Hned u vchodu (Red Stage) krátce po deváté cigaretový a marihuanový dým rozčíslo hlasité (velmi hlasité, skoro až příliš hlasité) "Mídžílídží". Brněnská trojice MIDI LIDI si hraje s odkazem Kraftwerk, koncerty ale doplňuje i o nástroje jako kytara, klávesy či klarinet, čímž dodává setům na pestrosti a neotřelosti. Na Spermu vystoupení ML doplnili o nové projekce, které v případě úvodní "Lásky" nabídly i text skladby. Petr Marek tak zřejmě zvážil stanovisko "O posluchače, kteří nerozumějí našim textům, nám nejde," (zdroj: druhá ruka) a rozhodl se prosby fanoušků o texty alespoň touto formou vyslyšet. MIDI LIDI dokončují regulérní debut, ze kterého představili i novinky, na úplný konec návštěvníkům ukázali, jak si právě oni představují coververzi odrhovačky Joy Division "Love Will Tear Us Apart".

Pestrý a neotřelý byl z hlediska instrumentace i Clark. Jeho sonické plochy totiž doplňuje živý bubeník. To, že bicí mají stejně důležité slovo jako noťas, potvrzovaly i projekce, na nichž "pán bez obličeje" střídavě ukazoval cedulky s nápisy "bass drum", "snare", "kick" a další. Clarkova hudba je ovlivněna projekty jako Prefuse 73 nebo Boards Of Canada, výsledek chvílemi připomínal agresivnějšího Floexe, který (pozor, přijde bulvár) si jej náležitě užíval mimikrován v publiku.

Clarkovo vystoupení se ke konci překrývalo s koncertem headlinera druhého ročníku Spermu - Němci z Mouse On Mars. "Musíš k té kapele přistupovat tak, že prošli něčím podobným jako třeba Depeche Mode," zněla dobře míněná rada. O její dobrotě nebylo pochyb - Jan St. Werner a Andi Tom spolu hrají už od roku 1993 (tedy od doby, kdy autor textu vesele pařil na "No Limit", považuje 2 Unlimited za vrchol světové elektronické hudby) a za tu dobu prošli mnoha stylovými přemety. Jeden z nejvýraznějších je vysledovatelný mezi předposledním albem "Radical Connector" a tím posledním - loňským "Varcharz". Zvědavost, zda MOM budou zacházet se zpívánkami typu "Send Me Shivers" podobně jako loni Lidell se svými soulovými peckami, vzala za své velmi záhy. Dvojka tenhle směr opustila definitivně a návštěvníky zaplavila nekompromisními breakcoreovými a jinými rytmickými stěnami, jen střídmě okořeněnými náznaky melodie. Ty většinou pocházely právě z "Radical Connector" a u publika se setkávaly s největším ohlasem (například "Spaceship"). Těžko říct, do jaké míry bylo návštěvnictvo pohlceno komunistickým heslem "Když není nic lepšího, to, co je, je nejlepší," každopádně se upřímně bavilo a Green Stage se změnila v pulzující les těl. Subjektivně však nutno označit tento směr Mouse On Mars v kombinaci s poměrně statickou projekcí za poněkud heavy.

Američan Daedelus po německém nátěru vnesl mezi lid na Red Stage opět trochu show. Jeho hip hop-tronic-disco-nujack-swing s vlivy klasiky, jak svůj styl označuje, skvěle ladil s jeho "výzorem" postaveným na elegantním saku s kravatou, olbřímími pejzy a projekcích uzpůsobených pro 3D brýle, které žel neměly na autorovy tupozraké oči žádný efekt. Daedelus do své divoké stylové směsice sampluje staré i ještě starší klasiky (snad to byl Don Blackman?), na své si tedy přišli hlavně vyznavači melodických linek v elektronické hudbě.

Jako dezert pořadatelé naservírovali návštěvníkům trojici dvojích wé. První W - Typlt, druhé W - Sifon, třetí W - Milesa, dohromady WWW a hip hop, který je tak starý, až je nový. A to beze srandy. Originální poezie hystericky deklamovaná do podkladů hraničících s temným trip hopem uhranula nejednu duši. Ohlas byl veliký, skupina jako definitivní přídavek oznámila projekci tří klipů z dualdisku "Neurobeatu", slečna u obsluhy DVD to nějak nevychytala, tak byl klip jen jeden. To už byl ale čas uvažovat nad opuštěním Abatonu, a nechat tak vstupenku pozbýt své platnosti.

Sperm Show byla v několika ohledech slabší než první ročník Spermu. Slabší line-up pošramocený několika odřeknutými koncerty, slabší návštěvnost. Slabší show: přestože se toho ten večer dělo hodně, co se kvantity týče, kvalitativně byly slyšet hlasy hodnotící akci jako "lepší diskošku". Až na pár výjimek se před diváctvem měnily jen laptopy a lidi za nimi, Sperm letos nepřinesl ani příliš netradičních úhlů pohledu na pojetí žánru (vzpomeňme loňské vystoupení Floexe a Ridiny Ahmed, uchvacujícího VJ Pabla Fiasca v reálném čase stříhajícího záběry Jamieho Lidella, experimentální Mateřídoušku), většinou šlo o variace na rytmus, melodie byly upozaděny. Syndrom druhého alba převedený do druhých ročníků se potvrdil, rozhodně by se ale nad Spermem neměly zavírat dveře. Tenhle festival toho ještě má hodně co nabídnout. Sakra hodně.

Sperm Show, Abaton, Praha 24.2.2007