Australská skupina Crowded House svého času bezpochyby patřila mezi kapely, které kontinent klokanů zbožňuje a na které je pyšný. Dají se určitě postavit do jedné lajny s Midnight Oil nebo INXS. Zbytek světa si však vzpomene asi jen na megahit "Weather With You", který dodnes hrají i naše nejrezervovanější rádia. Crowded House se před deseti lety rozpadli a tato živá nahrávka z koncertu v Sydney byla pořízena na jejich posledním koncertě 24. listopadu 1996. Velkou rozlučkovou show před totálně našlapaným stadionem tehdy sledovalo bezmála sto tisíc lidí. Austrálie smutnila, ostatní svět to skoro ani nezaregistroval. Pokud se ptáte, co může vést kapelu k tomu, aby záznam z tohoto vystoupení vydala až po takové době, vězte, že odpověď je triviální. Crowded House opět zatoužili být oslňováni reflektory a comebackem si to namířili zpět na pódia.

Toto dvojcédéčko je má připomenout a vcelku se mu to daří. Zachycuje onu zvláštně rozechvělou atmosféru toho, že je konec. Nostalgie je opravdu cítit téměř v každé písni. Prolíná se do poprockových a střednětempých počinů jaksi samozřejmě, sami poznáte určitou naléhavost. Hudba Crowded House k tomu ostatně i přímo vybízí. Zjistíte, že snad ani neuměli pořádně skládat hitové písně. Pár jich tady je, ale převažují ty neambiciózní, precizně zaranžované, avšak někdy naživo trochu skřípající. Jak se na nahrávku promítl čas, když deset let ležela ve studiu, můžeme jen hádat. Crowded House byli mistři unavených nálad a melodií, co se musejí hledat. To bylo těžiště jejich úspěchu a překvapivě to funguje i po letech.

Samozřejmě koncert mapuje důkladně všechna jejich alba a působí reprezentativně. Pokud se neznáte, zřejmě nebude nic lepšího, než si podat ruku právě s "Farewell To The World". Na ní je nejlépe cítit, jak se uměli skvěle opřít do akustických i elektrických kytar, jak uměli originálně zakouzlit piánovými linkami, jediným pokynem rozezpívat celý stadion v mohutný chorál, ale že na druhou stranu rovněž dokázali složit podprůměrnou brnkačku na úrovni horších skladeb Jet (ať zůstaneme v Austrálii). Zpěvák Neil Finn není vlastníkem nějakého osobitého hlasu, občas se stane, že mu to i trochu ujede, ale myslím si, že není třeba nad tím vůbec polemizovat, vždyť je pro Crowded House podobně charakteristickou osobou, jako pro U2 Bono.

Tato nahrávka sice neoplývá technickou dokonalostí, ale dokázala skvěle zachytit okamžik a patřičně to z ní sálá. Není chladná, naopak dokáže navodit příjemnou a pohodovou atmosféru - jakkoli to zní klišovitě. Tak jim držme palce, ať se jim návrat podaří alespoň jako již zmíněným INXS.