Havířovská parta Kryštof se od nás makrorecenze už jednou dočkala, a to před dvěma roky v souvislosti s "Mikrokosmem". Pro mnohé překvapivý repertoár se tehdy dočkal sedmiček, osmiček i devítek. Makrorecenze "Rubikonu" je ve výsledných číslech úspěšná méně, zhruba o stupínek. V čem je pro obměněnou sestavu desítky makrorecenzentů horší? A je vůbec pro někoho lepší?
© facebook interpreta "Bude veselejší," tvrdil ústřední muž kapely
Kryštof Richard Krajčo o novince "Rubikon" ve fázi jejích příprav. Veselejší, chcete-li skočnější, je určitě, avšak že by příznivci smutného, intimního a v neposlední řadě zvukově experimentálního
"Mikrokosmu" přišli zkrátka, se říci také zrovna nedá. Někdo v částečné odlišnosti od minulé desky vidí návrat k začátkům, jiný další krok vpřed, jedna skupina zasvěcených hovoří o zklamání z podbízivosti mainstreamovému publiku, druhá mluví v superlativech. K rozrůzněnosti názorů na "Rubikon" i
Kryštof samotné přidejte třeba vysokou laťku nastavenou "Mikrokosmem" nebo celkovou pozici kapely na české scéně a máte snad dostačující odpověď na otázku, proč jsme nezůstali pouze u
hlavní recenze Marie Malechové (hodnotila osmičkou) a spáchali makrorecenzi (
průměrnou známkou je zhruba sedmička).
Upozornění: Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.
Eva Balaštíková - 6/10Krajčo byl vždy spíše než hudebníkem tvůrcem poetického slovníku. Mluvil k posluchačům svou vlastní řečí, kde se jednoduché slovní obraty nenápadně měnily v intimní výpovědi a metafory i přes svou čitelnost neztrácely půvab a kouzlo z rozluštění. Navodil atmosféru citového rozkladu, ukázal vlastní nerozhodnost z každodenních úkonů a představy, které pláčou. Každý se mohl s obsahem písní skupiny
Kryštof ztotožnit. Proto je lidé měli rádi, proto se "Lolita" stala hitem. Básnická sbírka předložená světu k posouzení poskytovala útočiště prostřednictvím části soukromí někoho jiného, s konkrétní tváří. "Rubikon" je bohužel jiný. Kus desky je věnovaný rozbitým střepům, které zůstaly po Ivě (ten zajímavější kus desky), zbytek se snaží zaujmout všeobecnými útržky bez pointy. Richard totiž už nemluví výhradně o sobě a předat cizí příběh neumí. Ztrácí se rovina upřímné zpovědi, skladby "Revizor", "Ostravaczech" a "Kryštof" přímo trhají za uši a přeskočil by je snad i hluchý. Kromě toho vložený rozhovor z filmu "Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště" spolu s použitím rádoby hip hopu až bolí. Po poslechu "První veselé" mi bylo doopravdy do pláče. Naprosto zbytečná stopa, která by chtěla být lehce ironickou, odlehčenou a zábavnou, takovou tou vtipnou tečkou na závěr. Bohužel je z ní cítit podivně se obhajující a vysvětlující smrad. "Rubikon" má potenciál, ale potřeboval by proškrtat tracklist, znovu nahrát některé party (narážka na zpěv v "Jízdě v protisměru", který už opravdu překročil hranici mezi intimním tónem, počátečním brekem a falešností) a Richard by se měl už konečně nechat ostříhat. A vlastně ještě něco - od grafického studia Redesign jsem čekala víc.
Lukáš Franz - 6/10
Na první pokus jsem měl novou desku
Kryštof "Rubikon" problém vůbec doposlouchat. Další šance dopadly líp, vyplavalo na povrch, proč ta chemie mezi mnou a kapelou napoprvé nefungovala. Narozdíl od předchozích tří desek má totiž novinka špatnou skladbu pod číslem jedna. "Potok lávový" je jeden z nejhorších otvíráků, co jsem měl tu čest za poslední dobu slyšet, a ani bych se nedivil, kdyby posluchači-konzumenti kvůli tomu celou desku odmítli. To je zásadní problém číslo jedna. Pak mi přijde, že narozdíl například od "Mikrokosmu" převládají na "Rubikonu" skladby, co jsou takový nijaký, hluchý a přeskočeníhodný. Třeba "Sněhurky", "Ostravaczech", "První veselá" a "Kryštof". "Revizor" mi zase rytmikou refrénu evokuje "Zombici" od Daniela Landy, ale to je spíš úsměvná poznámka a rozhodně se s ní nechci nikoho dotknout. Hostování Marpa podtrhuje to, co o tomhle rapperovi napsali ve F:lteru rok zpátky, "Ostravaczech" je křečovitej a zbylý dvě... zbytečný? Mám rád titulní "Rubikon", "Chmýří", "Jízdu v protisměru", "Svědomí" a "Lampion", kde se připomínají starší nahrávky. Síla desky spočívá v tom, že
Kryštof jsou skutečně muzikanti na úrovni a
Richard Krajčo básník, co je jednou nahoře, jednou dole a jednou nikde. Pro něj jsem možná "mladej dvacetiletej sráč", co jeho verše nikdy nepochopí, protože kdesi cosi, ale já mu na "Rubikonu" rozumím víc, než by si kdy dokázal připustit. Bohužel, nový album mě zasáhlo spíš po kouscích než jako celek, na druhý straně je to v český kotlině pořád nadprůměr.
Michal Koch - 6/10Co dělat, když třetí deskou kapela nadchne kritiky, ale prodá méně cédéček než v předchozích dvou případech? Zkusit to ještě trochu jinak, ale zas ne moc. A přesně to udělal
Kryštof. Těžko soudit, zda k nahrávání přistupovali muzikanti takto pragmaticky, spíš bych řekl, že se opravdu projevil fakt, že se tentokrát nejedná po autorské stránce o výhradní dílo Richarda Krajča. "Rubikon" je tudíž nejpestřejším kryštofím albem, a to je dobře. Nicméně oproti "Mikrokosmu" také není tak kvalitativně vyrovnaný. Jsou zde úžasné skladby plné hudebních i textových hříček ("Sněhurky", "Ostravaczech" nebo vůbec nejlepší skladba "Revizor"), průměrné, leč neurážející popové popěvky ("Svědomí", Chmýří, "Potok lávový"), ale i banality, zbytečnosti nebo pro
Kryštof typické kolovrátkové vlezlosti (moralitka "Kryštof" nebo pro rádia psaný protivný "Rubikon"). K tomu se přidává tradiční problém s texty: když někdo chce být
popovým básníkem, měl by se vyvarovat takových chyb jako střídání spisovné a hovorové češtiny kvůli rýmu (
"Jsi potok lávový / oblouk chrámový / rozkvetlý pole minový"), nemluvě o případech veršů velmi krkolomných (
Přečti si poslední básně / co jsem ti napsal jsou krásné"). Trochu velkohubý veršík na to, že se vlastně nerýmuje.
Martin Svetlík - 6/10První připomínku mám k textům, protože ty byly u Krajča vždycky specifické. "Rubikon" nezklame, ale už je na něm patrné, že si Richard našel svoji manýru a občas si s ní vypomáhá. Člověk si tak konečně všimne (třeba u "Jízdy v protisměru" nebo "Sněhurek"), že v některých písních jsou všechny ty kouzelné básnické obraty jen nasázeny vedle sebe, bez jakékoliv souvislosti a zavání to formou pro formu. A když se k tomu ještě nachomýtne i momentální záchvat nevkusu hudebního, vzniknou z toho "Ostravaczech" a "
Kryštof" - první je pofidérní pseudohymna a druhá táborákovka s ekvivalencí půl kilotuny bří Nedvědů. Ale konec přísnosti. Třeba titulní "Rubikon" nebo velmi dobrý "Revizor", asi nejlepší píseň na albu, jsou ukázkou toho, že když se chce, tak to jde jako zamlada. Zajímavé nápady jsou stále k mání a lze z nich vytřískat hodně, a když už ne to, tak alespoň dost slušných písniček. A "První veselá" je na závěr alba obrovským osvěžením v rámci celé tvorby kapely, jelikož Krajčo snad poprvé naznačuje smysl pro humor a nadhled, když už ne originalitu. Jenže když se na to podíváme z dálky, šla s "Rubikonem" jako celkem linie desek kapely dolů. Stahuje ji několik věcí, které jsem nečekal a které mě zamrzely. Těch je třeba se příště vyvarovat. Na druhou stranu to je stále nadprůměrná deska, která by nemusela ujít vašemu sluchu, pokud jste alespoň trochu tolerantní posluchači.
Vašek Trávníček - 6/10S "Rubikonem" mám problém. Od party kolem Richarda Krajča se mi líbily první dvě desky. Následující "Mikrokosmos" byl sice temný, to jo, ale postrádal lehkost jednoduchých písniček. Takových písniček, které jdou zahrát na španělku třeba u táboráku. Na druhou stranu měly písničky hloubku a bylo vidět, že jsou opravdu emotivní záležitostí. A přesně tohle mi na nové desce Kryštofa chybí. Pravda, chlapci se vrátili k písničkovému pojetí alba, ale většina tracků mi nic neříká. Proplují kolem mne jako voda v Rubikonu a jsou pryč. Bez nějaké výraznější stopy. Přitom takhle tomu nikdy nebylo, Kryštof pro mne nikdy nebyl relaxační muzikou, vždycky jsem si v písních našel to své a upnul se k nim. Na nové desce nemám k čemu. Zasahuje mne jen "Jízda v protisměru" (
"... znám všechen ten hlad i přesycení / znám mrtvé oči ráno při holení ... znám propasti co už nepřemostím ... znám otázku 'Pane bože co s tím?' ..."), beatlesovka "Ostravaczech" a až na refrén píseň "Lampion". Jedinou věcí, která mě na desce opravdu dostala, je "Chmýří". Ta jako jediná se zařadí do mého zlatého fondu téhle ostravské kapely. Jinak nezbývá než věřit, že napříště už Kryštof nevkročí do stejné řeky. Co takhle oprášit kytary?
Martin Dobiáš - 7/10Konečně spolek kolem Richarda Krajča přišel na to, že psát texty, jejichž skutečný význam pochopíte až po patnáctém poslechu, nebude nejlepší cesta k získání posluchačů, a že deprese není jediná věc, o které lze skládat písničky. A musím uznat, že "Rubikon" je toho jasným důkazem. Po kritikami velmi slušně přijatém "Mikrokosmu" přicházejí chlapci z Havířova s albem, na němž dochází ke střídání nálad a melodií tak, jako tomu bylo na starších deskách, které byly přeci jenom pro obyčejného posluchače srozumitelnější. Nedočkal jsem se sice žádné vyložené hitovky, jako byli všude protěžovaní "Obchodník s deštěm" nebo "Lolita", což je na druhou stranu možná dobře, protože Kryštof rozhodně není kapela, jejíž každý singl by se mohl hrát bez problémů v rádiu. "Rubikon" určitě nepatří k těm, co si poslechnete jednou a máte jasnou představu, co a jak. Je to deska na několik poslechů, stejně jako předchozí nahrávky, ale texty ve spojení s hudbou jsou opravdu trefné a nad jejich pochopením nemusíte bádat věčnost (viz. skladba "
Kryštof"). Tím bych ale nerad zatlačil do pozadí i typické
krajčovky, na desce jich je dost a kdo chce, může nad jejich poselstvím dumat do zblbnutí. Co mi ale na nahrávce vadí, to je poněkud přemrštěné používání elektroniky a opravdu monotónní hlas frontmana. Kdyby se pokusil s hlasem pracovat alespoň tak, jak tomu učinil v "Revizorovi" (i když se to dá spíš považovat za řev), tak by možná byl "Rubikon" o chlup lepší. A ať se na mě nikdo nezlobí, ale rapové sólo Marpa ve "Sněhurkách" taky nebyl nejlepší nápad. Co říct závěrem? Když to vezmu kolem a kolem, Kryšof se opět posunul, sice už ne jako s "Mikrokosmem" dopředu, ale spíš zpět, do dob své dřívější tvorby. Velice dobře.
Dan Hájek - 7/10Nedělní ráno, probouzím se vedle Kryštofa a děsně mě bolí hlava. Sobotní večer byl divoký a byl jsem rád, že ho opustila mizérie okolo rozchodu. Drinky tekly proudem a mejdan na ledu byl super, jen Sněhurka s doprovodem čítající sedm trpaslíků nedorazila, zklamala holka jedna. Na baru však seděla fajn zrzka, která se s námi bavila a něžně se chichotala všem našim vtípkům. Ze špatně udělané odtahové klimatizace se line vůně nedělního oběda od sousedů, nejsem však tolik odvážný zaklepat na dveře a zažádat aspoň o ochutnání. Do mikrovlnky strkám dvě porce divně tvářícího se polotovaru a budím Kryštofa. Prý kdysi pracoval u policajtů, teď brigádničí u Dopravního podniku, je revizor na půl úvazku, naštěstí legitku mám zařízenou. Zavrávorá, ale usedne ke stolu a nastane bolestné ticho. Prokouknul jsem ho, navenek je v pohodě, ale kdesi v ukryté části mozku se trápí. Večer se radoval, nyní přemýšlí, poznám to na něm. Možná laboruje nad tím, jak mě včera objal a v radosti políbil, docela mě to vykolejilo a teď z toho chce vykličkovat. Naše pohledy se potkaly, vysílám krátkou zprávu:
"V pohodě, nic se neděje, vždyť jsme toho dost vypili!" Jeho rubikon myšlenek se však zaplétá, mezitím jdu do koupelny oholit své chmýří, pak ho doprovázím a mířím za tajemnou zrzkou. V empétrojkovém přehrávači zní "Mikrokosmos", byl vyzrálejší a více k zamyšlení. "Rubikon" je návratem, místy hodně povedeným, ale občas nedosahuje vytčených met v očekávání. K večeru mi ještě volá, jestli nejdu na Baník, nepřemluvil mě, chci být u mé vysněné zrzky.
Radek Antl - 8/10Jen málokdo u nás má tu drzost narušit konzistenci vyšperkované a komplikované desky nevýraznou folkovou prvotinou nebo navázat na citově rozervanou smuténku písní, v níž onu rozervanost ironizuje. Jen málokdo u nás zvládne fňukat nad rozlitým mlékem tak protivně a zároveň dojemně, mluvit o prohrách tak smířeně či snít o sexu tak vznešeně, až záda praskají mrazem. Omílat milionkrát omleté a přitom překvapovat. Léčit akupunkturou srdce. Utahujte si z něj pro jeho věčné nikdo-mě-nemá-rád, bavte se na jeho účet, když posté slíbí, že zvolní pracovní tempo, nebo mu vyčítejte, že se coby okázalý kritik komercializace umění zúčastnil reklamního tažení předražené oděvní značky. Je jednou z nejdovednějších a nejpřesvědčivějších osobností současné tuzemské scény, navíc s vynikajícími muzikanty za zády, a s tím těžko něco zmůžete. Stejně jako s faktem, že "Rubikon" je skvělá deska, byť ne jeho (jejich) nejlepší. Skvělá i přesto, že má tamten obal, "Revizor" mlátí prázdnou slámu, "Sněhurkám" jen chytře opakuje fór Baumaxovy "Kultury plné kultů", frázování sem tam není tip ťop a verš
"skrytý mezi patry vysokých jak Tatry" jde proti pravidlům češtiny.
Ondřej Ručka - 8/10Není co skrývat, Kryštof je v současnosti Cr?me de la Cr?me českého popu. To samé bych prohlásil ještě o Tata Bojs a... Nějak se mi v hlavě nedělá prostor k zaplnění dalším jménem. Asi tady žádné další není. Nu což. Pravdou je, že až do "Mikrokosmu" jsem Kryštof okázale ignoroval, jenže ta deska mě nechala stát s otevřenou pusou a v hlavě se mi tehdy vynořily divoké asociace, ta o českých Radiohead byla snad nejneodbytnější. Takže je celkem jasné, že na "Rubikon" jsem se těšil s neskrývaným nadšením. A když jsem si ho poslechl a ucítil tu změnu k radostnějšímu a veselejšímu vyznění, řekl jsem si, škoda. Když člověk trpí depresemi, je fakt, že něco zní ještě depresivněji než jeho momentální stav, pro něj svým způsobem povzbuzující a tentokrát mě Richard Krajčo s ostatními Kryštofy takhle uklidnit nedokázal. Ale stále je to velký a vydařený kus skladatelství a textařství, což je hlavní a nezpochybnitelné. Ty mouchy, které s "Rubikonem" vyvstaly pro mě, budou jistě pro ostatní velký plus a koneckonců, tak to má být.
Tomáš Tenkrát - 8/10Je to přesně tak, jak Krajčo říkal ve všech rozhovorech. Kryštof se lehce vrátili ke schématu prvních dvou desek, přičemž zvukový šmrnc z "Mikrokosmu" je také jasně patrný. Trochu nechápu, když někdo říká, že nové album trpí absencí hitů, vždyť takové "Chmýří", "Svědomí" nebo i rádiový "Rubikon" jsou přeci jasné hitovky skoro od prvního poslechu. Jako celek mě novinka baví. Baví mě, protože je v něm textová intimnost, kterou umí Krajčo dotáhnout vždy k dokonalosti, baví mě, protože není pouze obtěžkána depresí, ale vlastní i světlé a veselé momenty a především mě baví, protože funguje. Je to kompaktní deska, kterou se prolínají nádherné muzikantské chvilky, kterým vdechují ještě větší rozměr vyzrálé, poeticky nabité texty, nad kterými je třeba přemýšlet. I když vše není dokonalé. Trochu nudí třeba lehce prvoplánovaná píseň "
Kryštof", ale třeba i opakování Krajčových znalostí, což mi hodně připomíná poslední fór od PSH a jejich "Nemám rád". Přesto však v "Rubikonu" cítím sílu a zaujal mne. Křehké písně jdou ruku v ruce s těmi našlápnutějšími a není zde výrazně slabé místo. "Rubikon" mi určitě bude dělat společnost v podzimních měsících, pro svou uvěřitelnost si to totiž zaslouží.