© Eddy Petroons Belgičtí
Hooverphonic, kteří nedávno nadchli publikum na festivalu
Love Planet Prague, v říjnu opět vystoupí v České republice, a to hned dvakrát. První koncert se uskuteční ve čtvrtek 12. října v pražském prostoru
Abaton, v neděli 15. října se představí v brněnské Flédě. Na obou tuzemských koncertech bude představeno jejich poslední album "No More Sweet Music".
Historie skupiny
Hooverphonic sahá až do roku 1995, kdy se v Belgii na filmové škole dali dohromady tři
mladíci - Alex Callier (skladatel), Frank Duchęne (klávesista) a Raymond Geerts (kytarista) - a založili skupinu Hoover. Alex ve skupině zpočátku vystupoval i jako sólový zpěvák, tento post se ale později rozhodl dobrovolně přenechat mladé zpěvačce Esther. Společně nahráli skladbu "Inhaler", která posloužila jako základní stavební kámen k následnému demu. A protože se singl líbil, pomalu nastal čas, aby se kapela uvelebila u nějaké nahrávací společnosti. Po skupině Hoover sáhla společnost Sony, která však měla před popisem smlouvy výhrady vůči velmi mladé zpěvačce Esther (šestnáct let). Hoši ji byli donuceni vyměnit za - v té době starší a zkušenější - zpěvačku Liesje Sadonius.
Jejich debutový singl "2 Wicky" se stal, díky filmu "Svůdná krása" ("Stealing Beauty") producenta Bernarda Bertolucciho, kde byl použit jako soundtrack, velkým hitem. To skupinu samozřejmě velmi zviditelnilo. Nezbývalo nic jiného, než přistoupit k nahrání prvního alba.
Roku 1997, stále pod jménem Hoover, vydávají svou první desku nazvanou "A New Stereophonic Sound Spectacular". Deska obsahovala celkem jedenáct skladeb v triphopovém tempu a mixoval ji Roland Harrington, v té době už známý a žádaný producent, který spolupracoval například s
Björk,
Simply Red či
Soul II Soul. Společně se skupinou
Apollo 440 pak vyrážejí na své první turné, které však absolvovali v trochu jiné sestavě. Skupinu totiž na poslední chvíli opustila Ljese (měla toho plný zuby), kterou nahradila narychlo sehnaná zpěvačka Kyoko.
Když Hoover dojeli šňůru koncertů, rozloučili se z Kyoko a hledali si už svou definitivní, stálou zpěvačku. Nakonec se jí stala teprve sedmnáctiletá Geike Arnaert. Když tohle šachování skončilo a skupina se tak trochu usadila, rozhodli se jako skupina přejmenovat z Hoover na
Hooverphonic. V té době totiž na hudební scéně dvě skupiny se jménem Hoover působily - jedna v Rakousku a druhá v USA. Povzbuzeni úspěšnou koncertní šňůrou začali nahrávat druhé album. Tím bylo elektronicky a akusticky laděné album "Blue Wonder Power Milk" vydané v roce 1998. Kritiky označené za velmi slušné album, které je o třídu lepší než jejich debut.
V roce 1999 zažili
Hooverphonic další změnu - skupinu opustil klávesista Frank Duchęne, který rozjel své vlastní projekty. A tak ve skupině zůstávají jen tři členové – Geike Arnaert, Alex Callier a Raymond Geerts. V této sestavě (která trvá dodnes) nahrávají své třetí album. Jejich dosavadní skladby se zatím dostávají do TV reklam i různých seriálů.
Album "Magnificent Tree" vyšlo v roce 2000 a řadí se mezi jejich nejúspěšnější počin. Vydání však předcházela zajímavá věc - téměř po jednom měsíci nahrávání si skupina uvědomila, že je něco špatně, že se vydali špatným směrem, a začala vše nahrávat znovu od nuly. Albu to jistě prospělo, protože jeho poklidný melancholický a tak trochu popový zvuk, rozšířený o Alexovu dechovou sekci a smyčcové aranže, byl ve finále vynikající. Machinace při nahrávání album však natolik prodražilo, že je dodnes vedeno jako nejdražší belgické album vůbec!
V témže roce byli
Hooverphonic požádáni, aby napsali skladbu pro slavnostní zahajovací ceremoniál fotbalového mistrovství 2000 European Football Championship, který se konal v Bruselu. Skladbu nahráli, byla dlouhá dvanáct minut, jmenovala se "Visions" a když ji na stadionu prezentovali, vidělo a slyšelo je přes jednu miliardu lidí.
Během roku 2001 koncertovali jako předskokani skupin
Massive Attack,
Moloko či
Morcheeba a vystupovali dokonce jako headlineři jednoho z největšího a nejúspěšnějšího festivalu Werchter před padesátitisícovým publikem. V roce 2002 pak natáčí a vydávají svou další desku "Jackie Cane", která pod silným vlivem alba předchozího vzniká celých šest měsíců (název ostatně předznamenala stejnojmenná skladba právě z "Magnificent Tree"). Jackie Cane je zpěvačka z padesátých let, jejíž hvězdnou kariéru skupina sleduje od raketového startu až po smutný pád do zapomnění. Celek připomíná barevný
muzikál, směsku rozmanitých retro melodií.
Hooverphonic se stále vyvíjejí a svým dalším albem dokazují, že jejich vývoj jde správným směrem. Album "Sit Down And Listen To...", vydané v roce 2003, bylo původně určeno jen pro belgický trh, ale když přicházely kladné ohlasy i odjinud, začalo se prodávat i mimo rodiště protagonistů skupiny. Album je sestaveno ze skladeb z předchozích alb, jež jsou oproštěny od jakýchkoli efektů a jsou předneseny v čisté akustické formě, z pozadí se linou třeba jen zvuky smyčců a hlas Geike. Tempo je velmi pomalé a místy je až příjemně deprimující. Nový kabát písním sluší, což nám
Hooverphonic předváděli v roce 2004 na svých šedesáti koncertech v devíti zemích, kde nechybělo smyčcové kvarteto, intimní prostředí ani skvělý hlas Geike.
Rozjetý vlak s nápisem
Hooverphonic se řítí, neznaje zastávek, stále dál a dál. Výsledkem je zatím poslední, na podzim roku 2005 vydané album "No More Sweet Music", se kterým skupina v současné době koncertuje.
Inteligentní pop má v Evropě kvalitního zástupce a pokud si belgičtí
Hooverphonic udrží stávající směr i tempo, tak se o kvalitní muziku nemusíme vůbec obávat.
Vstupenky na koncert v Abatonu můžete zakoupit v předprodejích sítí Ticketpro za 396,- Kč a Ticketportal za 350,- Kč (+ poplatky), na místě za 450,- Kč. V Brně jsou vstupenky k mání v předprodeji za 200,- Kč (+ poplatky), na místě za 250,- Kč.