Pop-rockový dárek pro evropské fanoušky

18.07.2006 05:00 - Pavel Novák | foto: facebook interpreta

LeAnn Rimes je navzdory svému útlému věku už několikaletou stálicí country a v poslední době i popové hudby. Se svým předposledním albem "Twisted Angel" trochu narazila, a tak si své fanoušky usmířila country deskou "This Woman". Nyní se vrhá do vod pop-rocku s deskou "Whatever We Wanna", která vychází pouze na území Evropy.
7/10

LeAnn Rimes - Whatever We Wanna

Skladby: Satisfied, And It Feels Like, For The First Time, Save Myself, A Little More Time, Rumor 'Bout A Revolution, Destructive, Strong, Whatever We Wanna, Everybody's Someone (LeAnn Rimes & Brian McFadden), Headphones, Long Night, This Life, Break Me Down, Some People
Celkový čas: 57:31
Vydavatel: Warner Music
Zpěvačku LeAnn Rimes má většina Čechů spojenou pravděpodobně pouze s hitem "Can't Fight The Moonlight". Málokdo však ví, že tato čtyřiadvacetiletá Američanka už má na kontě dokonce výběr největších hitů své kariéry, která odstartovala v roce 1996 singlem a stejnojmenným albem "Blue". Následovaly hity jako "How Do I Live", "I Need You". Jakýmsi zlomem v její kariéře se staly desky "I Need You", která byla vydána proti její vůli, a následující "Twisted Angel", kde si LeAnn zkusila už zcela vědomě zahrát na popstar. Naštěstí se umoudřila a počátkem loňského roku přišla s vynikající deskou "This Woman", která se opět plně nesla na vlnách country hudby. Bohužel však byla distribuována jen po území Severní Ameriky. Pro Evropu nyní LeAnn přichází s deskou "Whatever We Wanna", která je o všechny typické country zvuky ochuzena. Na druhou stranu ale poprvé výrazněji představuje LeAnn jako spoluautorku, a to hned v deseti skladbách.

Přiznám se, že ještě předtím, než jsem měl možnost poslechnout si celé album, slyšel jsem pár skladeb. A rozhodně jsem z nich radost neměl. O to větší bylo moje zděšení z faktu, že album produkoval Dann Huff. Ten samý úžasný Dann Huff, který společně s Jewel natočil dle mého názoru její nejlepší desku "This Way" (ačkoliv všude jinde se dočtete, že nejlepší je "Spirit"). Ten samý Dann Huff, který nahrával kytary pro Shaniu Twain. Ten samý Dann Huff, který má poměrně dost blízko ke country hudbě a pracoval například s Faith Hill nebo Carrie Underwood, najednou pro další skvělou country zpěvačku produkuje popovou desku. A aby toho nebylo málo, je to právě on, kdo má na svědomí tu výtečnou poslední desku "This Woman".

Neštěstí se ukázalo hned v první skladbě "Satisfied", které popově-rockový kabát ani trochu nesedí. Tohle je čistá country písnička, která volá po housličkách, steel-kytarách spíš než po elektrických kytarách v kombinaci s elektronikou. Písničky na tuhle desku totiž LeAnn psala s lidmi, kteří většinou skládají pro country zpěváky. Singl "And It Feels Like" na mě působí trochu tuctově, ale následující "For The First Time" už je ta stará známá LeAnn. Ačkoliv pořád ve vodách popu, jde o baladu jdoucí ve šlépějích "Damn" nebo "The Safest Place" z poslední popové desky "Twisted Angel". A i když nejde o nic převratného, nabízí přesně to, co věrný fanoušek LeAnn čeká a žádá. Do rockových vod se pustí ve skoro až agresivní "Destructive", jedním z nejlepších momentů alba je i silná balada "Strong" (opět se ukazuje, že zpěvaččinou hlavní parketou jsou právě balady). Překvapení skrývá "Headphones", kde jsou cítit vlivy popu osmdesátých let, a jde tak o skladbu, kde se experimentovalo nejvíc. Vyloženě špatný není ani pravděpodobný další singl "Everybody's Someone", v němž si LeAnn zazpívala s Brianem McFaddenem, pročež u svých fanoušků sklidila početnou kritiku. Na samotný závěr byla zařazena popová verze skladby "Some People", kterou najdeme i na desce "This Woman". I když původní country verzi se rozhodně nevyrovná, nedá se na druhou stranu vůbec říct, že by šlo o nepovedenou skladbu. Ba naopak, na této desce se směle řadí k těm nejlepším.

Po prvním poslechu "Whatever We Wanna" mi v paměti zůstala pouze skladba "For The First Time". Shodou okolností i její název nasvědčuje tomu, že vám v hlavně utkví hned napoprvé. Zbytek tak nějak proplul. Teprve po dalších posleších jsem začal objevovat její původně skryté přednosti. Zkráceně řečeno, deska je to poměrně dobrá, slušná, líbivá. Ale přestože je LeAnn majitelka bezkonkurenčního a nezaměnitelného hlasu, se kterým si může troufnout jak na country, tak klidně i na pop nebo rock, prvotřídní bude vždycky jenom v country a pomalých baladách. To ostatně dokazuje i na této desce. LeAnn asi sama zjistila, že pop, jaký známe z desky "Twisted Angel", jí až tolik nesedí, a tak se rozhodla přidat elektrické kytary. Výsledek je takový, že "Whatever We Wanna" je rozhodně stravitelnější než jeho popový předchůdce. Neobsahuje žádné šílené experimenty, jako byly "Tic Toc" nebo "Trouble With Goodbye", na druhou stranu ale na něm nenajdeme žádný tak výrazně silný moment, jakým byla balada "Love Is An Army", i když v případě "This Life" nebo "Strong" by se o jistých vrcholech mluvit dalo. Je to prostě fajn deska, ale všichni víme, že LeAnn má na víc.

P. S.: K albu byla vytvořena zvláštní stránka, na níž si po zaregistrování můžete poslechnout singly "And It Feels Like" a "Strong" a zhlédnout videa k nim.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY